| dbo:abstract
|
- Nejvyšší (císařský a královský) hofmistr (německy /Kaiserlicher und königicher/ Obersthofmeister) byl vysoký státní úřad u dvora římsko-německých císařů (do roku 1806) a poté v letech 1804-1918 rakouských císařů ve Vídni. Jak je patrné z výroční Dvorní a státní příručky , první hlavní správce panovníka se zařadil hned za arcidům (habsbursko-lotrinskou dynastii a před všechny ostatní aristokraty. Sídlo nejvyššího hofmistra panovníka bylo ve vídeňském Hofburgu. (cs)
- Dvorský hofmistr nebo také nejvyšší hofmistr, královský hofmistr, případně hofmistr královského dvora (německy Oberhofmeister, latinsky magister curiae regiae) byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem královského dvora, pečoval o dodržování ceremoniálu při dvorských obřadech a slavnostech, zabýval se jejich organizací. V Českém království byla v roce 1458 (případně už v roce 1453) pozice rozdělena na nejvyššího zemského hofmistra, který se stal po nejvyšším purkrabím druhým nejvyšším zemským úředníkem, a na úřad dvorský, tj. hofmistr královského dvora. Dvorský hofmistr řídil služebnictvo v královských (císařských) rezidencích. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své politické centrum a pro tyto úředníky mohla být hodnost předstupněm jejich pozdější kariéry v nejvyšších zemských úřadech. Nicméně od roku 1538 byl dvorský hofmistr předsedou tajné rady (Geheimer Rat), kterou zřídil Ferdinand I. Habsburský k 1. lednu 1527. Tajná rada byla nejdůležitějším poradním kolegiálním orgánem panovníka, řídila zahraniční politiku a ovlivňovala vnitřní. Od 19. dubna 1743 byl úřad dědičný v rodě knížat a hrabat Kinských z Vchynic a Tetova na Chlumci nad Cidlinou. Správcem královnina dvoru byl hofmistr králové. (cs)
- Am Hof des römisch-deutschen Kaisers (bis 1806) und des Kaisers von Österreich in Wien (1804–1918) fungierten Obersthofmeister als unmittelbare Leiter des kaiserlichen Hofes und Haushalts. Als das einheitliche Kaisertum Österreich 1867 in die Doppelmonarchie Österreich-Ungarn umgegliedert wurde, blieb das nunmehrige k.u.k. Obersthofmeisteramt für beide Reichsteile zuständig. Am königlichen Hof in Budapest existierte ein weiterer Obersthofmeister (Curia Regiae Magister). Die Ehefrau des Monarchen, Kaiserin und Königin Elisabeth, hatte ihren eigenen Hofstaat mit einem Obersthofmeister und einer Obersthofmeisterin, Hofdamen und Kammer. Mitarbeiter mit dem Titel Obersthofmeister standen auch dem Kronprinzen und anderen großjährigen Erzherzögen zu. Derartige Hofbeamte kamen auch an anderen Fürstenhöfen und auch bei kleineren Dynasten vor. Das Hofmeisteramt gewann im 15. Jahrhundert nach und nach die Bedeutung eines Staatsamtes, und der Hofmeister entfaltete schließlich an den deutschen Fürstenhöfen nahezu die Wirksamkeit eines Haus- und Kabinettsministers. Zu den Aufgaben des Obersthofmeisteramtes seiner Majestät in Wien gehörten die Verwaltung der vom Hof benützten Schlösser und Palais inklusive Baumaßnahmen, die Aufsicht über die k.k. Hoftheater (Hofburgtheater und Hofoper in Wien), die staatspolitisch relevante Planung des Zeremoniells (z. B. Rede- und Tischordnung, Reihenfolge der Vorfahrt der Wagen) bei förmlichen Auftritten des Monarchen und die Erstellung der Einladungen zu den Audienzen des Herrschers. Der Erste Obersthofmeister des Monarchen rangierte, wie im jährlich erschienenen Hof- und Staatshandbuch ersichtlich, rangmäßig unmittelbar hinter dem Erzhaus, der Dynastie Habsburg-Lothringen, und vor allen anderen Hochadeligen. Das Obersthofmeisteramt des Monarchen hatte seinen Sitz in der Hofburg in Wien. Fürst Alfred von Montenuovo, bis 1908 neben Fürst Rudolf von Liechtenstein Zweiter, ab 1909 Erster Obersthofmeister des Kaisers und mit der Kaiserfamilie entfernt verwandt, soll starken Einfluss auf den greisen Franz Joseph I. besessen haben. Letzter Obersthofmeister Karls I. war im Ersten Weltkrieg, als das Amt zugunsten des Militärs und der Politik stark an Bedeutung verloren hatte, Graf Leopold Berchtold. Als der letzte Kaiser, Karl I., am 11. November 1918 auf jeden Anteil an den Staatsgeschäften verzichtete, wurde das Obersthofmeisteramt obsolet. Seine infrastrukturellen Verwaltungsaufgaben wurden auf dem Gebiet des heutigen Österreich (noch ohne das Burgenland) von der Staatsregierung Renner I des neuen Staates Deutschösterreich übernommen. (de)
- Les termes allemands Oberhofmeister ou Obersthofmeister (en russe : обер-гофмейстер, (français : Grand Maître de la Cour)), que l'on peut traduire par haut-ministre de la maison impériale, est le second grade de la table des Rangs, instituée en 1722 par Pierre le Grand, pour les dignitaires de la cour dans l'Empire russe. Le rang le plus élevé était celui d' Obermarschall (обер-маршал), grand chambellan ou grand maréchal de la cour. Cet office de la couronne impériale donnait des responsabilités financières concernant la gestion de la maison impériale et des biens de la couronne. Ce rang se trouvait juste au-dessus de celui de Hofmeister, maître ou ministre de la cour, qui donnait la responsabilité de la tenue quotidienne de la maison impériale et se trouvait au troisième rang sur les quatorze que comportait la hiérarchie des fonctionnaires de la cour. (fr)
- Обергофмейстер (рос. обер-гофмейстер, від нім. Hofmeister) — придворний чин II класу в Табелі про ранги, запроваджений 1722 року в Російській імперії. До його зобов'язань відносилося завідування штатом і фінансами імераторського двору. (uk)
- Обер-гофмейстер (от нем. Oberhofmeister или Obersthofmeister) — придворная должность в некоторых странах, придворный чин в Русском царстве и Российской империи. В России чин введён в 1711 году. При учреждении Табели о рангах был определён в 4-й класс, в 1760 году перемещён во 2-й класс. В его обязанности входило заведование штатом и финансами императорского двора. Обер-гофмейстер входил в первые (высшие) чины Императорского двора. Первым российским обер-гофмейстером в 1711 году был назначен барон Герхард Иоганн Лёвенвольде. Форма титулования — «Ваше высокопревосходительство». (ru)
- Nejvyšší (císařský a královský) hofmistr (německy /Kaiserlicher und königicher/ Obersthofmeister) byl vysoký státní úřad u dvora římsko-německých císařů (do roku 1806) a poté v letech 1804-1918 rakouských císařů ve Vídni. Jak je patrné z výroční Dvorní a státní příručky , první hlavní správce panovníka se zařadil hned za arcidům (habsbursko-lotrinskou dynastii a před všechny ostatní aristokraty. Sídlo nejvyššího hofmistra panovníka bylo ve vídeňském Hofburgu. (cs)
- Dvorský hofmistr nebo také nejvyšší hofmistr, královský hofmistr, případně hofmistr královského dvora (německy Oberhofmeister, latinsky magister curiae regiae) byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem královského dvora, pečoval o dodržování ceremoniálu při dvorských obřadech a slavnostech, zabýval se jejich organizací. V Českém království byla v roce 1458 (případně už v roce 1453) pozice rozdělena na nejvyššího zemského hofmistra, který se stal po nejvyšším purkrabím druhým nejvyšším zemským úředníkem, a na úřad dvorský, tj. hofmistr královského dvora. Dvorský hofmistr řídil služebnictvo v královských (císařských) rezidencích. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své politické centrum a pro tyto úředníky mohla být hodnost předstupněm jejich pozdější kariéry v nejvyšších zemských úřadech. Nicméně od roku 1538 byl dvorský hofmistr předsedou tajné rady (Geheimer Rat), kterou zřídil Ferdinand I. Habsburský k 1. lednu 1527. Tajná rada byla nejdůležitějším poradním kolegiálním orgánem panovníka, řídila zahraniční politiku a ovlivňovala vnitřní. Od 19. dubna 1743 byl úřad dědičný v rodě knížat a hrabat Kinských z Vchynic a Tetova na Chlumci nad Cidlinou. Správcem královnina dvoru byl hofmistr králové. (cs)
- Am Hof des römisch-deutschen Kaisers (bis 1806) und des Kaisers von Österreich in Wien (1804–1918) fungierten Obersthofmeister als unmittelbare Leiter des kaiserlichen Hofes und Haushalts. Als das einheitliche Kaisertum Österreich 1867 in die Doppelmonarchie Österreich-Ungarn umgegliedert wurde, blieb das nunmehrige k.u.k. Obersthofmeisteramt für beide Reichsteile zuständig. Am königlichen Hof in Budapest existierte ein weiterer Obersthofmeister (Curia Regiae Magister). Die Ehefrau des Monarchen, Kaiserin und Königin Elisabeth, hatte ihren eigenen Hofstaat mit einem Obersthofmeister und einer Obersthofmeisterin, Hofdamen und Kammer. Mitarbeiter mit dem Titel Obersthofmeister standen auch dem Kronprinzen und anderen großjährigen Erzherzögen zu. Derartige Hofbeamte kamen auch an anderen Fürstenhöfen und auch bei kleineren Dynasten vor. Das Hofmeisteramt gewann im 15. Jahrhundert nach und nach die Bedeutung eines Staatsamtes, und der Hofmeister entfaltete schließlich an den deutschen Fürstenhöfen nahezu die Wirksamkeit eines Haus- und Kabinettsministers. Zu den Aufgaben des Obersthofmeisteramtes seiner Majestät in Wien gehörten die Verwaltung der vom Hof benützten Schlösser und Palais inklusive Baumaßnahmen, die Aufsicht über die k.k. Hoftheater (Hofburgtheater und Hofoper in Wien), die staatspolitisch relevante Planung des Zeremoniells (z. B. Rede- und Tischordnung, Reihenfolge der Vorfahrt der Wagen) bei förmlichen Auftritten des Monarchen und die Erstellung der Einladungen zu den Audienzen des Herrschers. Der Erste Obersthofmeister des Monarchen rangierte, wie im jährlich erschienenen Hof- und Staatshandbuch ersichtlich, rangmäßig unmittelbar hinter dem Erzhaus, der Dynastie Habsburg-Lothringen, und vor allen anderen Hochadeligen. Das Obersthofmeisteramt des Monarchen hatte seinen Sitz in der Hofburg in Wien. Fürst Alfred von Montenuovo, bis 1908 neben Fürst Rudolf von Liechtenstein Zweiter, ab 1909 Erster Obersthofmeister des Kaisers und mit der Kaiserfamilie entfernt verwandt, soll starken Einfluss auf den greisen Franz Joseph I. besessen haben. Letzter Obersthofmeister Karls I. war im Ersten Weltkrieg, als das Amt zugunsten des Militärs und der Politik stark an Bedeutung verloren hatte, Graf Leopold Berchtold. Als der letzte Kaiser, Karl I., am 11. November 1918 auf jeden Anteil an den Staatsgeschäften verzichtete, wurde das Obersthofmeisteramt obsolet. Seine infrastrukturellen Verwaltungsaufgaben wurden auf dem Gebiet des heutigen Österreich (noch ohne das Burgenland) von der Staatsregierung Renner I des neuen Staates Deutschösterreich übernommen. (de)
- Les termes allemands Oberhofmeister ou Obersthofmeister (en russe : обер-гофмейстер, (français : Grand Maître de la Cour)), que l'on peut traduire par haut-ministre de la maison impériale, est le second grade de la table des Rangs, instituée en 1722 par Pierre le Grand, pour les dignitaires de la cour dans l'Empire russe. Le rang le plus élevé était celui d' Obermarschall (обер-маршал), grand chambellan ou grand maréchal de la cour. Cet office de la couronne impériale donnait des responsabilités financières concernant la gestion de la maison impériale et des biens de la couronne. Ce rang se trouvait juste au-dessus de celui de Hofmeister, maître ou ministre de la cour, qui donnait la responsabilité de la tenue quotidienne de la maison impériale et se trouvait au troisième rang sur les quatorze que comportait la hiérarchie des fonctionnaires de la cour. (fr)
- Обергофмейстер (рос. обер-гофмейстер, від нім. Hofmeister) — придворний чин II класу в Табелі про ранги, запроваджений 1722 року в Російській імперії. До його зобов'язань відносилося завідування штатом і фінансами імераторського двору. (uk)
- Обер-гофмейстер (от нем. Oberhofmeister или Obersthofmeister) — придворная должность в некоторых странах, придворный чин в Русском царстве и Российской империи. В России чин введён в 1711 году. При учреждении Табели о рангах был определён в 4-й класс, в 1760 году перемещён во 2-й класс. В его обязанности входило заведование штатом и финансами императорского двора. Обер-гофмейстер входил в первые (высшие) чины Императорского двора. Первым российским обер-гофмейстером в 1711 году был назначен барон Герхард Иоганн Лёвенвольде. Форма титулования — «Ваше высокопревосходительство». (ru)
|
| rdfs:comment
|
- Nejvyšší (císařský a královský) hofmistr (německy /Kaiserlicher und königicher/ Obersthofmeister) byl vysoký státní úřad u dvora římsko-německých císařů (do roku 1806) a poté v letech 1804-1918 rakouských císařů ve Vídni. Jak je patrné z výroční Dvorní a státní příručky , první hlavní správce panovníka se zařadil hned za arcidům (habsbursko-lotrinskou dynastii a před všechny ostatní aristokraty. Sídlo nejvyššího hofmistra panovníka bylo ve vídeňském Hofburgu. (cs)
- Обергофмейстер (рос. обер-гофмейстер, від нім. Hofmeister) — придворний чин II класу в Табелі про ранги, запроваджений 1722 року в Російській імперії. До його зобов'язань відносилося завідування штатом і фінансами імераторського двору. (uk)
- Обер-гофмейстер (от нем. Oberhofmeister или Obersthofmeister) — придворная должность в некоторых странах, придворный чин в Русском царстве и Российской империи. В России чин введён в 1711 году. При учреждении Табели о рангах был определён в 4-й класс, в 1760 году перемещён во 2-й класс. В его обязанности входило заведование штатом и финансами императорского двора. Обер-гофмейстер входил в первые (высшие) чины Императорского двора. Первым российским обер-гофмейстером в 1711 году был назначен барон Герхард Иоганн Лёвенвольде. Форма титулования — «Ваше высокопревосходительство». (ru)
- Dvorský hofmistr nebo také nejvyšší hofmistr, královský hofmistr, případně hofmistr královského dvora (německy Oberhofmeister, latinsky magister curiae regiae) byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem královského dvora, pečoval o dodržování ceremoniálu při dvorských obřadech a slavnostech, zabýval se jejich organizací. V Českém království byla v roce 1458 (případně už v roce 1453) pozice rozdělena na nejvyššího zemského hofmistra, který se stal po nejvyšším purkrabím druhým nejvyšším zemským úředníkem, a na úřad dvorský, tj. hofmistr královského dvora. Dvorský hofmistr řídil služebnictvo v královských (císařských) rezidencích. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své pol (cs)
- Am Hof des römisch-deutschen Kaisers (bis 1806) und des Kaisers von Österreich in Wien (1804–1918) fungierten Obersthofmeister als unmittelbare Leiter des kaiserlichen Hofes und Haushalts. Als das einheitliche Kaisertum Österreich 1867 in die Doppelmonarchie Österreich-Ungarn umgegliedert wurde, blieb das nunmehrige k.u.k. Obersthofmeisteramt für beide Reichsteile zuständig. Am königlichen Hof in Budapest existierte ein weiterer Obersthofmeister (Curia Regiae Magister). (de)
- Les termes allemands Oberhofmeister ou Obersthofmeister (en russe : обер-гофмейстер, (français : Grand Maître de la Cour)), que l'on peut traduire par haut-ministre de la maison impériale, est le second grade de la table des Rangs, instituée en 1722 par Pierre le Grand, pour les dignitaires de la cour dans l'Empire russe. Le rang le plus élevé était celui d' Obermarschall (обер-маршал), grand chambellan ou grand maréchal de la cour. Cet office de la couronne impériale donnait des responsabilités financières concernant la gestion de la maison impériale et des biens de la couronne. (fr)
- Nejvyšší (císařský a královský) hofmistr (německy /Kaiserlicher und königicher/ Obersthofmeister) byl vysoký státní úřad u dvora římsko-německých císařů (do roku 1806) a poté v letech 1804-1918 rakouských císařů ve Vídni. Jak je patrné z výroční Dvorní a státní příručky , první hlavní správce panovníka se zařadil hned za arcidům (habsbursko-lotrinskou dynastii a před všechny ostatní aristokraty. Sídlo nejvyššího hofmistra panovníka bylo ve vídeňském Hofburgu. (cs)
- Обергофмейстер (рос. обер-гофмейстер, від нім. Hofmeister) — придворний чин II класу в Табелі про ранги, запроваджений 1722 року в Російській імперії. До його зобов'язань відносилося завідування штатом і фінансами імераторського двору. (uk)
- Обер-гофмейстер (от нем. Oberhofmeister или Obersthofmeister) — придворная должность в некоторых странах, придворный чин в Русском царстве и Российской империи. В России чин введён в 1711 году. При учреждении Табели о рангах был определён в 4-й класс, в 1760 году перемещён во 2-й класс. В его обязанности входило заведование штатом и финансами императорского двора. Обер-гофмейстер входил в первые (высшие) чины Императорского двора. Первым российским обер-гофмейстером в 1711 году был назначен барон Герхард Иоганн Лёвенвольде. Форма титулования — «Ваше высокопревосходительство». (ru)
- Dvorský hofmistr nebo také nejvyšší hofmistr, královský hofmistr, případně hofmistr královského dvora (německy Oberhofmeister, latinsky magister curiae regiae) byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem královského dvora, pečoval o dodržování ceremoniálu při dvorských obřadech a slavnostech, zabýval se jejich organizací. V Českém království byla v roce 1458 (případně už v roce 1453) pozice rozdělena na nejvyššího zemského hofmistra, který se stal po nejvyšším purkrabím druhým nejvyšším zemským úředníkem, a na úřad dvorský, tj. hofmistr královského dvora. Dvorský hofmistr řídil služebnictvo v královských (císařských) rezidencích. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své pol (cs)
- Am Hof des römisch-deutschen Kaisers (bis 1806) und des Kaisers von Österreich in Wien (1804–1918) fungierten Obersthofmeister als unmittelbare Leiter des kaiserlichen Hofes und Haushalts. Als das einheitliche Kaisertum Österreich 1867 in die Doppelmonarchie Österreich-Ungarn umgegliedert wurde, blieb das nunmehrige k.u.k. Obersthofmeisteramt für beide Reichsteile zuständig. Am königlichen Hof in Budapest existierte ein weiterer Obersthofmeister (Curia Regiae Magister). (de)
- Les termes allemands Oberhofmeister ou Obersthofmeister (en russe : обер-гофмейстер, (français : Grand Maître de la Cour)), que l'on peut traduire par haut-ministre de la maison impériale, est le second grade de la table des Rangs, instituée en 1722 par Pierre le Grand, pour les dignitaires de la cour dans l'Empire russe. Le rang le plus élevé était celui d' Obermarschall (обер-маршал), grand chambellan ou grand maréchal de la cour. Cet office de la couronne impériale donnait des responsabilités financières concernant la gestion de la maison impériale et des biens de la couronne. (fr)
|
