Ad gentes
Ad gentes (K národům), celým názvem Ad Gentes Divinitus (Od Boha k národům), zkratka AG, je dekret Druhého vatikánského koncilu[1] o misijní činnosti, který potvrdil potřebu misií a spásy v Kristu.[2]
Ad gentes  Dekret o misijní činnosti církve | |
|---|---|
 Dokumenty II. vatikánského koncilu | |
| Datum | 7. prosince 1965 vyhlásil papež Pavel VI. |
| Téma | Evangelizace jako základní poslání katolické církve |
| Text | |
| latinsky | |
| anglicky | |
| česky | |
Ustanovuje evangelizaci jako jedno ze základních poslání katolické církve a potvrzuje vazbu mezi evangelizací a charitou pro chudé. Vyzývá misionáře ke stále větší inkulturaci a nabádá je, aby žili s národy, které se snaží obrátit. Podporuje koordinaci mezi misionáři a dalšími humanitárními organizacemi působícími v misijních zemích. Povzbuzuje k vytváření silných křesťanských společenství i pevných vztahů s ostatními křesťany. V neposlední řadě stanoví směrnice pro přípravu a činnost misionářů.[3]
Přijat byl v poměru 2394 proti 5 hlasům biskupů 18. listopadu 1965. Promulgován byl papežem Pavlem VI. 7. prosince 1965.
Obsah
editovatUvedená čísla v závorkách odpovídají číslům oddílů v textu.
Cíl dekretu (1)
„Církev byla poslána Bohem k národům světa, aby byla ,všeobecnou svátostí spásyʻ. Proto se snaží, vedena nejvnitřnějšími požadavky své katolicity a poslušností k svému Zakladateli, srov. Mk 16, 15 (Kral, ČEP) hlásat evangelium všem lidem. Vždyť už sami apoštolové, na nichž je církev vybudována, jako Kristovi následovníci ,kázali slovo pravdy a dávali život církvímʻ. Je povinností jejich nástupců v tomto díle trvale pokračovat, aby se ,slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s úctouʻ srov. 2Te 3, 1 (Kral, ČEP) a aby se Boží království hlásalo a budovalo všude na zemi.“
1. Naukové zásady (2–9)
- Putující církev je svou podstatou misionářská, protože odvozuje svůj původ z poslání Syna a z poslání Ducha svatého podle plánu Boha Otce. (2)
2. Vlastní misijní dílo (10–18)
3. Místní církve (19–22)
- Církev není především duchovenstvo, je to především celý Boží lid. Věřící sdílejí křestní jednotu a rovnost, která předchází rozlišování různých rolí ve společenství.[4]
4. Misionáři (23–27)
5. Organizace misijní činnosti (28–34)
6. Spolupráce (35–41)
- Tato kapitola potvrzuje, že každý člen Kristova těla má povinnost pomáhat tělu růst. Biskupové (AG 38), kněží (AG 39), řeholníci (AG 40) a laici (AG 41), ti všichni hrají určitou roli.[4]
Závěr (42)
Dekret uvádí, že putující církev má misijní charakter. Tento záměr pramení z pramene lásky, z Otcovy vůle milovat a z Božího plánu spásy lidského rodu (srov. AG č. 9). Misijní činnost není nic jiného a nic menšího než hlásání či zjevování a naplňování Božího plánu ve světě a jeho dějinách, v němž Bůh viditelně uskutečňuje dějiny spásy prostřednictvím misie (srov. AG č. 9). Dekret dostává pozváním velmi zřetelný misijní akcent:
- „Církev, poslaná k národům, má být ,všeobecnou svátostí spásyʻ.“
Tím se přebírá základní definice církve z Lumen gentium (srov. LG č. 48) pro misijní teologii. Misijní činnost a evangelizace je úkolem, který má plnit kolegium biskupů v čele s Petrovým nástupcem za modlitby a spolupráce celé církve (srov. AG č. 6).
Následné dokumenty
editovatOd dob koncilu se objevují obavy církevních autorit, že se vytratil misijní duch církve v důsledku přijetí anonymního křesťanství, učení Karla Rahnera, že všichni lidé mají implicitní znalost Ježíše Krista. V důsledku toho bylo sepsáno několik církevních dokumentů, které měly povzbudit k větší evangelizaci.
Evangelii nuntiandi je apoštolská exhortace vydaná 8. prosince 1975 papežem Pavlem VI. v návaznosti na práci synody na toto téma (od 7. září 1974 do 26. října 1980). Zabývá se evangelizací a potvrzuje úlohu každého křesťana (nejen vysvěcených kněží) při šíření katolického náboženství.
Redemptoris missio s podtitulem „O trvalé platnosti misijního poslání církve“ je papežská encyklika Jana Pavla II. vydaná 7. prosince 1990, věnovaná tématu „naléhavosti misijní činnosti“, v níž chtěl vyzvat církev k obnově misijního nasazení.
V roce 2007 Svatý stolec znovu potvrdil povinnost katolíků evangelizovat příslušníky jiných náboženství, což bylo široce interpretováno jako objasnění Lumen gentium proti prohlášením liberálů a dalších, kteří tvrdili, že křesťanský proselytismus se stal historicky a politicky zastaralým.[5]
V roce 2013 vydal papež František apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium a vyzval věřící, aby žili podle „misijního impulsu“.[6]
Dědictvím Lumen gentium, Ad gentes a následných dokumentů je iniciativa církve pro novou evangelizaci ve třetím tisíciletí.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Ad gentes na anglické Wikipedii, Ad Gentes na italské Wikipedii a Ad gentes na portugalské Wikipedii.
- ↑ CHENEY, David M. Second Vatican Council [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-07-29 [cit. 2024-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOOPES, Tom. 'Ad Gentes': It's All About Salvation [online]. National Catholic Reporter, 2015-11, rev. 2023-07-25 [cit. 2024-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ad Gentes (Decree on the Mission Activity of the Church) [online]. Berkley Center for Religion, Peace & World Affairs, Georgetown University, 1965-12-07, rev. 2018-04-13 [cit. 2024-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-13. (anglicky)
- ↑ a b HAHNENBERG, Edward P. A Concise Guide to the Documents of Vatican II (Kindle Locations 878-881). [s.l.]: St. Anthony Messenger Press, 2011. (anglicky)
- ↑ LEVADA, William Joseph. Doctrinal Note on some Aspects of Evangelization [online]. vatican.va, 2007-12-03, rev. 2022-04-11 [cit. 2024-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ A Summary of Evangelii Gaudium (Joy of the Gospel): Pope Francis' First Apostolic Exhortation - FOCUS [online]. focusoncampus.org, 2018-11-25, rev. 2022-04-11 [cit. 2024-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-25. (anglicky)
