Alexandr Michajlovič Prochorov
Alexandr Michajlovič Prochorov (rusky: Алекса́ндр Миха́йлович Про́хоров; 11. července 1916 – 8. ledna 2002) byl sovětský fyzik ruského původu známý jako průkopník ve výzkumu laserů a maserů, za což v roce 1964 spolu s Charlesem Townesem a Nikolajem Basovem získal Nobelovu cenu za fyziku. V roce 1950 se stal členem Komunistické strany Sovětského svazu.
| Alexandr Michajlovič Prochorov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. července 1916 Atherton |
| Úmrtí | 8. ledna 2002 (ve věku 85 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Fyzikální fakulta Petrohradské státní univerzity (do 1939) Lebeděvův fyzikální institut Petrohradská státní univerzita |
| Povolání | fyzik, vysokoškolský učitel a editor |
| Zaměstnavatelé | Lebeděvův fyzikální institut (1946–1982) Výzkumný ústav jaderné fyziky D. V. Skobelcyna (1954–1961) Prokhorov General Physics Institute (od 1982) Moskevský fyzikálně-technický institut Lomonosovova univerzita Laser Physics |
| Ocenění | medaile Za odvahu (1945) Leninova cena (1959) Nobelova cena za fyziku (1964) Leninův řád (1967) Hrdina socialistické práce (1969) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1950) |
| Choť | Galina Shelepina |
| Funkce | šéfredaktor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatNarodil se v roce 1916 v Athertonu (Queensland) do rodiny ruských revolucionářů, kteří emigrovali z Ruska, aby unikli útisku ze strany carské vlády. V roce 1923 se po Říjnové revoluci vrátili zpět do Ruska. V roce 1934 začal Prochorov studovat fyziku na Petrohradské státní univerzitě, kde v roce 1939 absolvoval s vyznamenáním. Pak se přestěhoval do Moskvy a začal pracovat na Lebeděvově fyzikálním institutu. Zkoumal šíření radiových vln v ionosféře. V červnu 1941 se přidal k Rudé armádě. Během druhé světové války sloužil v pěchotě, dvakrát se zranil a dostal tři medaile.[1] V roce 1944 z vojska odešel a vrátil se na Lebedědův institut, kde v roce 1946 získal titul kandidát fyzikálně-matematických věd a roku 1951 doktor fyzikálně-matematických věd.[1][2][3][4]
V roce 1959 se stal profesorem na Moskevské státní univerzitě, nejprestižnější univerzitě v Sovětském svazu; v tomto roce také získal Leninovu cenu. O rok později se stal členem Ruské akademie věd. Prvním Leninovým řádem byl vyznamenán v roce 1967 (za život jich získal 5).
Od roku 1969 působil jako redaktor Velké sovětské encyklopedie. V roce 2000 získal Děmidovovu cenu.[5] Roku 1971 byl zvolen členem Americké akademie věd. V letech 1982–1998 byl generálním ředitelem fyzikálního institutu sovětské, později ruské akademie věd.
V osmdesátých letech se podílel na elegantní neutralizaci jednoho likvidačního udání v tehdejší ČSAV.[6]
S manželkou Galinou měl syna Kirilla, který se rovněž věnuje fyzice.
Výzkum
editovatV roce 1947 začal zkoumat radiaci vydávanou elektrony obíhajícími v synchrotronu (urychlovač částic). Ukázal, že radiace jsou většinou v rozsahu mikrovln. Okolo roku 1950 vytvořil skupinu mladých vědců, která začala zkoumat kvantovou elektroniku.
S Nikolajem Basovem vyvinuli molekulární oscilátor založený na amoniaku a také metody pro výrobu populační inverze použité u nehomogenních elektrických a magnetických polí. V roce 1955 začal Prochorov zkoumat elektronovou paramagnetickou rezonanci. Zaměřil se na relaxační časy atomů železa v mřížce oxidu hlinitého, zkoušel ovšem i další postupy.
V roce 1957 ho při zkoumání rubínu napadlo, že by mohl tento prvek použít jako aktivní prostředí laseru. V roce 1964 získal spolu s Nikolajem Basovem a Charlesem Townesem Nobelovu cenu za fyziku „za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů“.
Knihy
editovat- (anglicky)A. M. Prokhorov (Editor in Chief), J. M. Buzzi, P. Sprangle, K. Wille. Coherent Radiation Generation and Particle Acceleration, 1992, ISBN 0-88318-926-7. Research Trends in Physics series published by the American Institute of Physics Press (presently Springer, New York)
- (anglicky)V. Stefan and A. M. Prokhorov (Editors) Diamond Science and Technology Vol 1: Laser Diamond Interaction. Plasma Diamond Reactors (Stefan University Press Series on Frontiers in Science and Technology) 1999 ISBN 1-889545-23-6.
- (anglicky)V. Stefan and A. M. Prokhorov (Editors). Diamond Science and Technology Vol 2 (Stefan University Press Series on Frontiers in Science and Technology) 1999 ISBN 1-889545-24-4.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Prokhorov na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Основные даты жизни и деятельности академика А.М. Прохорова Archivováno 11. 12. 2010 na Wayback Machine. (v ruštině)
- ↑ Aleksandr M. Prokhorov, The Nobel Prize in Physics 1964
- ↑ Прохоров Александр Михайлович ve Velké sovětské encyklopedii (v ruštině)
- ↑ Прохоров Александр Михайлович na warheroes.ru (v ruštině)
- ↑ Сост. И. Г. Бебих, Г. Н. Михайлова, А. В. Троицкий. Александр Михайлович Прохоров, 1916–2002 (Материалы к биобиблиогр. ученых) 2-е изд., доп.. М.: Наука, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-08-2007. ISBN 5020331767. S. 442. (rusky) Archivováno 21. 8. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ https://blisty.cz/art/113686-jak-dva-nobeliste-elegantne-zesmesnili-dva-udavace.html
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Michajlovič Prochorov na Wikimedia Commons - (anglicky)Prokhorov's role in the invention of lasers and masers
- (anglicky)Prochorovova biografie na Nobelprize.org
