Anatole Mallet
Jules T. Anatole Mallet (23. května 1837, Carouge – 10. října 1919, Paříž) byl švýcarský inženýr a svého času úspěšný konstruktér parních lokomotiv. Po něm pojmenovaný typ konstrukce členěného pojezdu byl i základem největších lokomotiv, které byly kdy postaveny.
| Anatole Mallet | |
|---|---|
 Anatole Mallet (1906) | |
| Narození | 23. května 1837 Carouge |
| Úmrtí | 10. října 1919 (ve věku 82 let) Paříž |
| Alma mater | École Centrale Paris |
| Povolání | inženýr a železniční inženýr |
| Ocenění | Fourneyronova cena (1878) důstojník Řádu čestné legie (1904) medaile Elliotta Cressona (1908) |
| Nábož. vyznání | křesťan |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mallet vystudoval pařížskou „École Centrale des Arts et Manufactures“. Poté pracoval jako konstruktér přístavních zařízení, mimo jiné i pro Suezský kanál.
V roce 1867 se začal zabývat parním strojem a objevil myšlenku sdruženého parního stroje. Zkusil tento stroj uplatnit na parní lokomotivě a na toto uplatnění obdržel v roce 1874 patent. Vzápětí si nechal patentovat i rozjížděcí zařízení, které umožňuje vpuštění čerstvé páry do nízkotlakého válce a umožňuje tak rozjezd lokomotivy i v případě, že se vysokotlaký píst nachází v krajním bodě.
Pozornost vzbudil Mallet v roce 1876, kdy byly nasazeny do provozu na dráze Bayonne – Biarritz dvě dvouválcové tendrové lokomotivy přestavěné podle jeho návrhu na sdružené.[1] Lokomotivy fungovaly, avšak při vyšších rychlostech vykazovaly neklidný chod – to bylo způsobeno nerovnoměrným rozdělením výkonu mezi oběma válci. Stejné uspořádání měly lokomotivy ČSD ř. 422.0.[2] Malletovi se však nepodařilo přimět železniční společnosti k zavedení sdružených strojů. Také pozdější konstrukce s děleným pojezdem a dvěma páry válců připadaly většině společností příliš komplikované. Pozdější zavedení přehřívačů se ukázalo jako schůdnější cesta ke zvýšení účinnosti.
Konstrukce lokomotiv
editovat
Tehdejší lokomotivy s děleným pojezdem typů Farlie a Meyer trpěly zejména nedostatečným utěsněním pohyblivých přívodů páry do parních strojů na podvozcích. Mallet tuto nevýhodu částečně zmírnil tím, že vysokotlaký parní stroj s dvojkolími zabudoval do rámu lokomotivy a jen nízkotlaké válce nechal v samostatném podvozku. V roce 1884 získal na toto uspořádání patent a o čtyři roky později – v roce 1888 dokončili v Belgii u firmy Decauville první lokomotivu tohoto uspořádání. Jednalo se o úzkorozchodnou lokomotivu s rozchodem 600 mm. Veřejnosti byla představena na výstavě v Paříži v roce 1889.[3]
V roce 1911[zdroj?] bylo v provozu přes 500 maletek. Časem bylo u některých lokomotiv opuštěno od principu sdruženého stroje a zůstal zachován pouze dělený pojezd. I tyto lokomotivy bývají obvykle nazývány malletky. Jednalo se o největší parní lokomotivy na světě. V této době se Anatole Mallet již tohoto vývoje nezúčastnil. V roce 1888 vyvinul originální lokomotivu pro irskou jednokolejnicovou dráhu Listowel–Ballybunion.[4]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Anatole Mallet na německé Wikipedii.
- ↑ Stránky o historii železnic (anglicky). www.gwrarchive.org [online]. [cit. 2010-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-28.
- ↑ Bek J., Kvarda K.: Atlas lokomotiv I., NADAS, Praha 1970
- ↑ DURRANT, A. E. The Mallet Locomotive. Newton Abbot: David & Charles, 1974. ISBN 0-7153-5904-5.
- ↑ Stránky o monorailu v Listowelu (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anatole Mallet na Wikimedia Commons - Vše o Malletových lokomotivách (německy)
