Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                

Antonín Čeloud

český výtvarník a betlémář (1839–1918)

Antonín Čeloud (25. května 1839 Třebíč[1][2][3]30. června 1918[2] Třebíč[4]) byl český výtvarník-betlemář.

Antonín Čeloud
Narození25. května 1839
Třebíč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. června 1918 (ve věku 79 let)
Třebíč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánívýtvarník, malíř, soukeník, malíř pokojů a betlemář
OceněníSlavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 (2001)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Antonín Čeloud byl původním povoláním soukeník. Jak soukenictví v druhé polovině 19. století upadalo, věnoval se i jiným řemeslným profesím. Přeškolil se na lakýrnictví, písmomalířství a pozlacování.

Jako kostelník působil v kostele sv. Martina z Tours. Tam také roku 1863 vystavil svůj betlém, kdy figurky v tomto betlému měly většinou velikost kolem 17 cm.[2] Další pětimetrový betlém stavěl doma, tam byla typická velikost 13 cm.[2] Jeho dílo bylo vzorem dalším pokračovatelů třebíčského betlemářství.[5] Pro kostel sv. Martina sestavil také tzv. Boží hrob, ten se nedochoval v původní podobě, pouze model zůstal ve sbírkách Muzea Vysočiny.[2] Od dob Antonína Čelouda se betlémy stavívají již v adventu a částečně se v čase mění (putování svatého Josefa s Marií k Betlému, narození Ježíška, klanění Tří králů).[6] Čeloud užíval techniky kontinuálních přechodu velikosti figur od velkých v popředí k menším v pozadí.[7] Jeho betlém umístěný dnes v Muzeu Vysočiny Třebíč pochází z letech 18691896. Čeloud vytvořil betlémů několik: některé pro kostely v okolí, jiné do domácností. Pro zdokonalení své práce podnikl v 66 letech cestu do Palestiny.[8]

Jméno Antonína Čelouda nese ulice v Třebíči-Domcích,[9] původně ulice Tomáše Kuchtíka.

Osobní život

editovat

V roce 1864 se oženil s Terezií Nikodémovou z Řípova (1840–1929), měl syny Cyrila (1872–1928, betlémář, malíř, vytvořil repliku otcova betlému a ten zapůjčil do sbírek Muzea Vysočiny Třebíč, bezdětný) a Felixe (1877–1937, od r. 1900 kaplanem v Moravské Nové Vsi a od r. 1916 ve Velkých Bílovicích). Žil v domě "u Stuchlíků", v čp. 61 v bývalé Hanělově ulici, kde jedna z místností měla délku 5,5 metrů a sloužila tak zároveň jako dílna pro stavbu betlémů i pro jiné činnosti. Dům pak byl zbořen kolem roku 1920 při výstavbě školy T. G. Masaryka.[2]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f ŽAMBERSKÝ, Antonín. Třebíčské betlémářství. 1. vyd. Třebíč: Muzeum Vysočiny Třebíč, 2014. 84 + 20 s. ISBN 978-80-86894-28-7. S. 34. 
  3. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 53. 
  4. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Třebíč
  5. Zpravodaj města Třebíče. 5. 1992, čís. 5. 
  6. KUBEČKOVÁ, Ivana. Třebíčské betlemářství. Betlemář. Spolek českých betlemářů, 2008, čís. 12. 
  7. KRISS-RETTENBECK, Lenz. Třebíčské betlémy. Betlemář. Spolek českých betlemářů, 2007, čís. 10. Překlad Vrbka, Pavel. 
  8. Třebíčské betlémy. Zpravodaj obec Střítež. 2007, čís. 4. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. Původ ulic [online]. gis.trebic.cz [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

editovat