Arumunština
Arumunština (arumunsky limba armãneascã/vlãsheascã, makedonsky влашки јазик, též známá v Srbsku jako cincarski jezik[2]) je románský jazyk arumunského obyvatelstva, jímž se mluví v Severní Makedonii, Albánii a Řecku. Nejbližší je rumunštině.
| Arumunština armãneashce, armãneashti, rrãmãneshti. | |
|---|---|
| Rozšíření | Řecko, Albánie, Rumunsko, Severní Makedonie, Srbsko, Bulharsko, Turecko. |
| Počet mluvčích | odhadem 250 000 (1997)[1] |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | není |
| Ethnologue | rup |
| Wikipedie | |
| roa-rup.wikipedia.org | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vyvinula se z latiny pod vlivem sousedních jazyků (albánština, řečtina). Arumunština si zachovala, na rozdíl od většiny ostatních románských jazyků, zbytky původní flexe. Podobně jako makedonština má postponovaný určitý člen (-lu, -le, -a, -ea) a navíc také neurčitý člen (unu).
Slovní zásoba obsahuje hodně slovanských výpůjček a také slova z řečtiny.
Původ arumunštiny/Arumunů
editovatExistují dvě teorie původu arumunštiny: Podle autochtonní teorie (pocházející původně z Řecka z roku 1909) jsou Arumuni potomci římských důstojníků a důstojníků působících hlavně u Via Egnatia. Je nepravděpodobné, že tato teorie je správná, protože zaprvé neexistují důkazy o větší nebo trvalé přítomnosti Římanů ve výše zmíněné oblasti, zadruhé by v této oblasti měly v té době dominovat řecké jazykové vlivy nad římskými vlivy a zatřetí pro všechna místní jména sídel platí, že jejich původní slovanská jména se později změnila na arumunská, což znamená, že Arumuni se sem přemístili v 6. století (tj. po příchodu Slovanů).[3]
Podle neautochtonní teorie přišli Arumuni do Řecka ze severu někdy mezi 6. a 10. stoletím a byli potomky starověkých Rumunů. Není jisté, odkud přesně pocházeli (což souvisí i se sporností původu Rumunů), ale pravděpodobně pocházeli z jižního Srbska (dokládají to místní historické geografické názvy) a zřejmě se přesídlili pod tlakem příchodů Slovanů a/nebo (v 10. století) pod tlakem expandujících starých Maďarů.[2][3]
Existuje také teorie, že jižnější část Arumunů je autochtonní (jde o místní romanizované obyvatelstvo, přestože se během stěhování národů mírně přesunulo, a to z nížin do sousedních hor), zatímco další část vznikla ústupem romanizovaného obyvatelstva během stěhování národů z území mezi Rodopami a Dunajem směrem na jih a západ.[4] V Albánii Arumuny vnímají jako romanizovanou skupinu, tj. thráckého, etnického původu jako Albánci.[5]
Klasifikace
editovat
Podle jedné části badatelů je arumunština samostatný románský jazyk (obvykle zařazovaný do podskupiny tzv. rumunských jazyků, nazývaných také východorománské jazyky v užším smyslu nebo dákorománské jazyky), podle další části badatelů jde o nářečí (dialekt) rumunštiny.[2][6][7][8]. Ani samotní Arumuni nemají na tuto otázku jednotný názor.[9]
Vztah k příbuzným jazykům
editovatI když rumunští vědci Arumuny pokládají jen za podskupinu Rumunů, rozdíly mezi arumunštinou a rumunštinou jsou tak velké, že Rumuni Arumunům nerozumí (pokud hovoří nářečím a ne jazykem vzdělanců, ovlivněným rumunštinou).[2] Rozdíly mezi rumunštinou a arumunštinou jsou hlavně ve slovní zásobě. Arumunština obsahuje o mnoho méně slovanských a o mnoho více řeckých slov.[10] V oblasti gramatiky (morfologie a syntaxe) však shody mezi rumunštinou a arumunštinou převažují nad rozdíly.[11]
Základní slovní zásoba arumunštiny je latinská (románská), asi 30 % slovní zásoby jsou řecká slova, méně je výpujček z turečtiny (částečně zprostředkovaně přes řečtinu) a albánštiny. Část tvoří tzv. společná karpatská slovní zásoba všech jihobalkánských pastýřů.[12]
Gramaticky je arumunština, kromě vlivů latiny, typický zástupce balkánskeho jazykového svazu. Proto například má postponovaný určitý člen (konkrétně: -lu , -le, -a, -ea), nemá neurčitek slovesa, nadměrně používá konjunktiv a podobně. Krom toho arumunština vykazuje mnohé gramatické prvky řečtiny, např. v koncovkách množného čísla.[13]
Míra oficiálnosti
editovatV Řecku je Arumunů nejvíc (asi 150 000, možná ale o dost víc). Rychle se asimilují. Jazyk se nepoužívá ani ve školách ani v kostelech ani na úřadech.[14] Jediná výjimka, pokud jde o školy, je individuální kurz na univerzitě v Soluni.[15]
V Albánii žije druhá nejpočetnější komunita Arumunů (asi 100 000 lidí, ale národní povědomí má už jen asi 10 000 z nich). Arumunština se vyučuje na prvním stupni škol[16], v jedné školce a existuje církev s arumunskou liturgií.[5]
V Makedonii je možné si na některých školách (ve městech jako Skopje, Bitola, Štip a Kruševo) zvolit arumunštinu jako vyučovací předmět a na soudech mohou svědkové v arumunštině vypovídat. Ve městě Kruševo je arumunština druhým oficiálním úředním jazykem po makedonštině navzdory tomu, že tu Arumunů žije asi jen 10 %.[10]
V Bulharsku se arumunština vyučuje na Rumunském gymnáziu v Sofii.[16]
Písmo
editovatV závislosti od používaného písma sa Arumuni dělí na tzv. Panhelény (tj. řečtí Arumuni), kteří používají řecké písmo, a Superromány (tj. všichni ostatní Arumuni), kteří používají latinku.[2]
Dialekty/nářečí
editovatRozeznáváme tato nářečí/dialekty[17]:
- jižní dialekt (Řecko):
- pindoské nářečí
- tesálské nářečí
- epiroské nářečí
- severní dialekt
- gramosténské nářečí (v pohoří Gram(m)os)
- faršerocké nářečí (Albánie)
- moskopolenské nářečí (Albánie)
- gábruvské nářečí (Albánie)
- musekiarské nářečí (Albánie)
- ochridské nářečí (Severní Makedonie)
- bitolské nářečí (Severní Makedonie)
- makedonské nářečí (Řecko)
- pirinské nářečí (Bulharsko)
Existuje mnoho jiných způsobů rozdělení arumunských dialektů.[18]
Příklady
editovatČíslovky
editovat| Arumunsky | Česky |
| unu / unâ | jeden |
| dauâ | dva |
| trei | tři |
| patru | čtyři |
| tsintsi | pět |
| shasi | šest |
| shapti | sedm |
| optu | osm |
| nauâ | devět |
| dzatsi | deset |
Gramosténské nářečí (Otčenáš):
- Tatã a nostru, tsi eshci tu tserl,
- s'ayiseascã numa a Ta,
- s'yinã amirãriľa a Ta,
- si facã vreare a Ta,
- cum tu tserl, ashi sh'pisti locl.
- Pãnea a nostrã atsea di cathi dzuã dã-nã-u sh'azã
- shi ľartã-nã amãrtiile a noastre
- ashi cum ľi ľirtãm sh'noi a amãrtoshlor a noshci.
- Shi nu nã du la pirazmo,
- ala aveagľi-nã di atsel arãul.
- Cã a Ta easte Amirãriľa shi putearea
- a Tatãlui shi Hillui shi a Ayului Spirit,
- tora, totãna sh'tu eta a etilor.
- Amen.
Faršerocké nářečí (Otčenáš):
- Tatã a nostu tsi eshti tu tser,
- si ayisiascã numa a Ta,
- s’yinã amirãria a Ta,
- si facã vrearea a Ta,
- cum tu tser, ashe sh’pisti loc.
- Penia a noste, atsa di cathi dzue, de-ni-u sh’aze,
- sh’ľartã-ni amartiili a nosti,
- ashe cum li ľãrtem sh’noi a amãrtoľor a noci,
- sh’nu ni du la pirazmo,
- ma viagľã-ni di atsel rãu.
- C a Ta esti amirãria ľ’puteria,
- a Tatãlui shi Hiľalui shi a Ayiului Spirit,
- tora,totãna sh’tu eta a etillor.
- Amin.
Všeobecná deklarace lidských práv
arumunsky |
Tuti iatsãli umineshtsã s-fac liberi shi egali la nãmuzea shi-ndrepturli. Eali suntu hãrziti cu fichiri shi sinidisi shi lipseashti un cu alantu sh-si poartã tu duhlu-a frãtsãljiljei. |
česky |
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Bibliografie
editovat- Gramelová, Lucie et al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. ISBN 978-80-904744-4-4.
Reference
editovat- ↑ Council of Europe Parliamentary Recommendation 1333 on the Aromanian culture and language (1997)
- ↑ a b c d e MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226.
- ↑ a b Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 423-424.
- ↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 9.
- ↑ a b GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 15.
- ↑ http://www.britannica.com/topic/Romanian-language
- ↑ Archivovaná kopie. wwwg.uni-klu.ac.at [online]. [cit. 2017-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ KRUPA, Viktor; GENZOR, Jozef. Jazyky sveta v priestore a čase. 2., dopl. a preprac. vyd. Bratislava: Veda, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. S. 104–105, 110.
- ↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 65, 66.
- ↑ a b c en wiki
- ↑ Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 429.
- ↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 61, 62.
- ↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 48.
- ↑ MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 227.
- ↑ https://www.ethnologue.com/language/rup
- ↑ a b MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 228.
- ↑ MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226–227.
- ↑ Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 431.
