Balkánská dohoda
Balkánská dohoda, nebo také Balkánský pakt, byla dohoda podepsaná Řeckem, Tureckem, Rumunskem a Jugoslávií 9. února 1934, zaměřená na udržení geopolitického statu quo v regionu po první světové válce.[1] Signatáři souhlasili s odložením veškerých svých vzájemných sporných teritoriálních nároků. Ostatním národům v regionu, Itálii, Albánii[1], Bulharsku, Maďarsku a Sovětskému svazu, jež byly zapojeny v související diplomacii, dokument nebylo dovoleno podepsat. Nesignatáři byly většinou ty státy, jejichž vlády zamýšlely obsadit území některých členských států. Tento dokument přivítala především Francie[1], jejíž političtí představitelé v něm viděli záruku své politiky v této části Evropy.
Balkánská dohoda pomohla zajistit mír mezi Tureckem a nezávislými zeměmi v jihovýchodní Evropě, které vznikly z částí Osmanské říše, nejdůležitěji s Řeckem. Během druhé světové války však zkrachovala na regionálních intrikách, podporovaných vojenskými intervencemi mocností – především Německa, Británie a Sovětského svazu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Balkan Pact na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie 1918-1992. [s.l.]: Argo ISBN 80-7203-277-1. Kapitola Diktatura krále Alexandra, s. 91.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Balkánská dohoda na Wikimedia Commons
