Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                

Cerusit je kosočtverečný minerál V. třídy (karbonáty), z řady aragonitu, s nímž je izotypní,[1] chemicky jde o uhličitan olovnatý (PbCO3), místy hojný. Pojmenoval jej François Sulpice Beudant (1832) podle latinského slova cerussa, které v roce 1565 použil Konrad Gessner pro olovnatou bělobu. Vysoký obsah olova (téměř 78 %) se projevuje značnou měrnou hmotností.

Cerusit
Obecné
Kategorieminerál
Chemický vzorecPbCO3
Identifikace
Barvabělavá, žlutá, černá
Vzhled krystalukrystaly sloupcovité a pyramidální
Soustavarombická
Tvrdost3-3,5
Leskdiamantový až skelný
Štěpnostprismatická
Vrypbílý
Hustota6,55 g ⋅ cm−3
Rozpustnostrozpustný v kyselinách( šumí ve zředěné kyselině dusičné)

Sekundární nerost, typický produkt oxidace galenitu a dalších nerostů Pb jak na rudních žilách (často společně s nerosty Cu a Zn), tak i ložiskových tělesech ve vápencích.[2] Je nejhojnějším produktem zvětrávání galenitu a obyčejně bývá na něm narostlý.[3]

Tvoří krystaly rozmanitého habitu, nejčastěji sloupcovité, pyramidální, ale mohou být i tabulkovité nebo jehlicovité, často s typickým rýhováním. Vytváří kontaktní a penetrační dvojčata; cyklická trojčata mají typický pseudohexagonální habitus. Vyskytuje se také v celistvých, snopkovitých, paprsčitých a ledvinitých agregátech;[2] bývá i zemitý nebo práškovitý,[1] vzácně také ve formě krápníku. Bývá bezbarvý, bělavý, žlutý, zelenavý, modravý až černý, hlavně průsvitný. Lesk má mastný až démantový.[2] Vryp má bílý až šedobílý, lom lasturnatý a je křehký. Někdy také fluoreskuje v ultrafialovém světle.

Využití

editovat

V gossanech rudních ložisek se místy vyskytuje vydatně a může být významnou olověnou rudou. Mletý cerusit se v minulosti používal jako běloba pro přípravu barev a kosmetických přípravků; kvůli riziku otravy olovem bylo od tohoto použití ve vyspělejších zemích světa upuštěno.

Výskyt

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cerussite na anglické Wikipedii.


  1. a b SVOBODA, Josef a kol. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek A-M. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 204. 
  2. a b c BERNARD, Jan Hus; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 126. 
  3. SLAVÍK, František; NOVÁK, Jiří; KOKTA, Jaroslav. Mineralogie. 3. vyd. Praha: Academia, 1974. 488 s. S. 333. 

Externí odkazy

editovat