Denní modlitba církve

Denní modlitba církve, jinak též liturgie hodin (latinsky liturgia horarum), božské oficium (latinsky officium divinum) či hovorově „modlitba breviáře“ tvoří oficiální liturgickou modlitbu římskokatolické církve. Texty potřebné k soukromé (individuální) modlitbě hodinek v západní církvi jsou obsaženy v liturgické knize nazývané breviář, příslušné chorální nápěvy pro zpívanou společnou modlitbu jsou v antifonáři. Breviář, liturgii hodin, mají ve své modlitební tradici a praxi také anglikánská^[1] a starokatolická církev. Pravoslavné církve modlitbu hodinek znají také.

Struktura

Liturgii hodin tvoří několik modliteb ("hodinek") během celého dne a ty jsou tvořeny především žalmy a biblickými čteními. Tyto texty se obvykle zpívají nebo společně recitují.

Tradiční uspořádání liturgie hodin

Liturgie hodin ve svých dlouhých dějinách prošla velkým vývojem. Chórová modlitba žalmů byla obvyklá již ve starých mnišských klášterech, zvláště benediktinského řádu, a v biskupských kostelích. Hodinky se poté rozšířily i mezi laiky a tato modlitba byla tak běžná, že její záznam patří k nejčastějším dochovaným středověkým rukopisům. Pro diecézní klérus a řeholníky stanovila její podobu reforma Tridentského koncilu v 16. století. Tato podoba obsahovala osm „hodinek“ (označovaných obvykle jako „hóry“; z lat. hora, hodina). Tyto hodinky odpovídají Řeholi sv. Benedikta.

Hodinky se řídí časem, který dělí dobu mezi východem a západem slunce na 12 hodin, a délka hodiny se proto během roku mění (v létě jsou hodiny delší, v zimě kratší), rozdíl se zvětšuje se zeměpisnou šířkou:

matutinum (vigiliae, nocturni) — v noci, kolem 2 h;
laudy (lat. laudes, „chvály“) — při svítání;
prima — o první hodině po východu slunce, (při rovnodennosti asi v 6 hodin);
tercie (lat. tertia) — o třetí hodině, tj. kolem 9 h;
sexta — o šesté hodině, tj. v poledne;
nona — o deváté hodině, tj. asi v 15 h;
nešpory (lat. vesperae) — večer při západu slunce;
kompletář (lat. completorium) — před spaním.^[2]

Sedm denních a jedna noční modlitba jsou odvozeny^[3] z veršů 119. žalmu:

„	Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy	“
— Ž 119, 164 (Kral, ČEP)

„	Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil	“
— Ž 119, 62 (Kral, ČEP)

Benedikt z Nursie ovšem do své Řehole přejal toto schéma z východní mnišské praxe, kterou zprostředkoval Jan Kassián ve svých Collationes a Institutiones. Ve východní praxi prima neexistovala až do doby, kdy někteří mniši si začali chodit po laudách ještě na chvíli lehnout namísto práce či studia – teprve tehdy byla prima zavedena, aby se tomu předcházelo. I v potridentském breviáři jsou matutinum a laudy s výjimkou Vánoc spojeny.

Uspořádání hodinek po Liturgické reformě

Liturgická reforma po Druhém vatikánském koncilu zasáhla i liturgii hodin, jejíž denní penzum výrazně zkrátila a zjednodušila její pravidla (rubriky). Současné části Denní modlitby církve, jak se oficiálně pokoncilní modlitba hodinek nazývá, jsou:

Pozvání k modlitbě čili invitatorium – Není samostatné, je úvodem do první modlitby dne. Skládá se ze zvolání "Pane, otevři mé rty a má ústa tě budou chválit" (latinsky „Domine, labia mea aperies et os meum annuntiabit laudem tuam.) a žalmu 95 (případně 100, 67, 24) s antifonou.
Modlitba se čtením – Tradičně byla první modlitbou dne, dnes je však možné modlit se ji kdykoli. Některé kláštery se modlitbu se čtením modlí v noci, jinde se spojuje s laudami. Modlitba obsahuje hymnus, tři žalmy, čtení z bible a ze spisů církevních otců, o svátcích chvalozpěv Te Deum a závěrečnou modlitbu (v případě, že se modlitba se čtením koná v prodloužené podobě jako vigilie, vsouvají se mezi druhé čtení a Te Deum tři starozákonní kantika a úryvek z evangelia).
Ranní chvály čili laudy – Modlí se vždy ráno. Začínají zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." (latinsky „Deus, in adiutorium meum intende. Domine, ad adiuvandum me festina.“) a modlitbou Sláva Otci. Následuje hymnus, dva žalmy a mezi nimi starozákonní kantikum, kratší nebo delší biblické čtení, responsoriální zpěv, Zachariášovo kantikum (Lk 1, 68-79), prosby za zasvěcení dne, modlitba Otčenáš a závěrečná modlitba.
Modlitba uprostřed dne – Modlí se během dne. Někteří řeholníci (v mnišských řádech a řádech řeholních kanovníků) se během dne modlí modlitby tři (dopoledne, v poledne, odpoledne), ostatní řeholníci a diecézní klérus pouze jednu. Začíná zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." a modlitbou Sláva Otci. Následuje hymnus (vybírá se jeden ze tří hymnů, podle denní doby), tři žalmy, krátké čtení a závěrečná modlitba.
Večerní chvály čili nešpory – Modlí se večer, ideálně při západu slunce. Začínají zvoláním "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání." a modlitbou Sláva Otci. Dále následuje hymnus, dva žalmy a novozákonní kantikum, krátké biblické čtení a poté modlitba Magnificat. Po jejím skončení se modlí přímluvné prosby (poslední z nich je vždy prosba za duše zemřelých), Otčenáš a závěrečná modlitba.
Modlitba před spaním čili kompletář – Modlí se před usnutím. Obsahuje zvolání "Bože, pospěš mi na pomoc. Slyš naše volání.", poté následuje hymnus, žalm a krátké čtení z Nového zákona. Následně se modlí tzv. Simeonovo kantikum (Lk 2, 29-32), závěrečná modlitba, zvolání "Dej nám, Bože, pokojnou noc a posiluj nás, ať vytrváme v dobrém až do konce." (případně "Pokojnou noc a svatou smrt nechť nám dopřeje Všemohoucí Pán"). Na závěr kompletáře se připojuje libovolná z mariánských antifon (např. Zdrávas Maria, u dominikánů a mnišských řádů tradičně Salve Regina).

Čísla stran jednotlivých částí modlitby breviáře (kromě modlitby se čtením), a to v jeho starém i novém vydání, otiskuje pravidelně Katolický týdeník (str. 11).

Elementy

Jednotlivé hodinky denní modlitby církve se skládají z omezeného množství základních elementů v různém výběru, množství a uspořádání.

žalmy
kantika
antifony
biblická čtení
nebiblická čtení
krátká biblická čtení
responsoria
verše (též versikly, veršíky)
přímluvy
hymny
orace

Závazek a doporučení

V katolické církvi latinského obřadu jsou některé osoby vázány povinností denní modlitbu církve se modlit. Kanonické právo k ní zavazuje všechny členy duchovenského stavu (biskupy, kněze, jáhny)^[4]. Zasvěcené osoby jsou k ní vázány podle stanov dané řeholní společnosti nebo institutu zasvěceného života.^[5] Specifickou variantou závazku k denní modlitbě církve je chórová povinnost.

Ostatním katolíkům, kteří k denní modlitbě církve vázáni nejsou, se nicméně její soukromá nebo společná modlitba naléhavě doporučuje.^[6]

Různé tradice

V rámci katolické církve latinského obřadu vedle sebe vždy existovala pluralita tradic denní modlitby církve, lišících se navzájem obsahem i strukturou. Lišilo se oficium monastické a katedrální; v rámci monastického se dále lišila oficia jednotlivých řádů, v rámci katedrálního byly někdy odlišnosti mezi diecézemi. Značná část partikulárních tradic (mj. i ta pražská a olomoucká) byla po Tridentském koncilu opuštěna ve prospěch jednotného Římského breviáře. Další partikulární tradice byly opuštěny po Druhém vatikánském koncilu. I nadále se však svébytného uspořádání oficia, charakterizovaného obvykle rozložením žaltáře na jeden nebo dva týdny (oproti dnes obvyklým čtyřem), drží staré mnišské řády; řada dalších řeholních společností a institutů zasvěceného života má denní modlitbu církve více či méně přizpůsobenou svým zvyklostem (např. dominikáni mají charakteristicky přizpůsobený kompletář, premonstráti liturgii Velikonočního tridua, …).

I ty diecéze a řeholní společnosti, které se drží běžné podoby denní modlitby církve bez osobitých úprav, obvykle mají určité množství formulářů pro vlastní svátky svatých. V době potridentské se tyto vlastní formuláře obvykle vydávaly ve formě samostatných dodatkových svazků nebo přívazků (officia propria). Dnes, kdy se obvykle používá breviář v národním jazyce, tištěný zvlášť pro to které území nebo řád, bývají často zařazeny přímo na příslušná místa v oddílu vlastních textů o svatých (proprium sanctorum).

Pobožnosti odvozené z denní modlitby církve

Denní modlitba církve inspirovala vznik celé řady různých pobožností, které zpravidla představují její radikální zjednodušení nebo malý výběr z jejích elementů a umožňují snazší účast laiků, pro které bylo až donedávna její plnohodnotné slavení jen obtížně uskutečnitelné (nákladné knihy, složitá orientace, latinský jazyk).

růženec
Anděl Páně
mariánské hodinky
další pobožnosti ve formátu "hodinek", vztahující se k různým tématům
vánoční novéna^[7]

Odkazy

Reference

↑ HOLETON, David. Dnešní anglikánská bohoslužba hodinek. Getsemany [online]. Říjen 2009 [cit. 2024-02-11]. Čís. 209. Dostupné online.
↑ J.-C. Schmidt, Les rythmes au Moyen-Age. Paris: Gallimard 2016. Str. 258.
↑ Řehole svatého Benedikta, kapitola 16
↑ CIC, can. 276
↑ CIC, can. 663
↑ Všeobecné pokyny k denní modlitbě církve [online]. [cit. 2018-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-15.
↑ Direktář o lidové zbožnosti a liturgii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. S. čl. 103.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu denní modlitba církve na Wikimedia Commons
Denní modlitba církve on-line v češtině
Denní modlitba církve on-line ve slovenštině
Dominikánský breviář v češtině
Kapucínské dodatky k breviáři Archivováno 30. 8. 2012 na Wayback Machine.
Breviář – texty z doby před Druhým vatikánským koncilem
Rozdělení žalmů na dny v různých variantách breviáře
Nápěvy pro denní modlitbu církve v češtině

[1] HOLETON, David. Dnešní anglikánská bohoslužba hodinek. Getsemany [online]. Říjen 2009 [cit. 2024-02-11]. Čís. 209. Dostupné online.

[2] J.-C. Schmidt, Les rythmes au Moyen-Age. Paris: Gallimard 2016. Str. 258.

[3] Řehole svatého Benedikta, kapitola 16

[4] CIC, can. 276

[5] CIC, can. 663

[6] Všeobecné pokyny k denní modlitbě církve [online]. [cit. 2018-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-15.

[7] Direktář o lidové zbožnosti a liturgii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. S. čl. 103.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]