Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Tento článek je o hrdinské postavě. O filmu pojednává článek Drakobijce (film).

Drakobijce (skloňování jako soudce, nesprávně drakobijec) je označení lidí, kteří z různých důvodů zabíjí draky.[1] Tento hrdina se vyskytuje v mýtech, legendách a pohádkách po celém světě od dávných dob[2], což dosvědčuje i Aarne–Thompsonův katalog, který drakobijce uvádí jako typ 300. Drakobijce se však objevuje i jako námět moderních knih, filmů, komiksů či počítačových her. Námětem příběhu o zabití draka často bývá i boj s obecně zápornými silami.

Drakobijce – ikona sv. Jiří

Příběhy

editovat
 
Princezna a drak v pohádce bratří Grimmů Dva bratři

Známým námětem je příběh o Princezně a drakovi, který se objevuje nejen v dětských pohádkách (např. Božena Němcová, bratři Grimmové). Příběh většinou pojednává o výše postavené dívce (většinou princezna či jiná šlechtična), která je zachráněna ze spárů draka či podobné stvůry ctnostným jinochem. Dívka může být první ohroženou, nebo může být několikátou, na kterou přišla řada být uchvácena drakem.[3] Příběh většinou končí svatbou dívky a drakobijce.

Tento typ příběhu se objevil již v antickém příběhu o Perseovi, který zachránil princeznu Andromedu. Stejný motiv připomíná i japonský mýtus o drakovi Jamata no Oroči (česky Osmihlavý drak). Dalším příkladem je příběh o Ragnaru Lodbrokovi, vikinském hrdinovi, který zachránil dívku Þóra Borgarhjǫrtr a následně se s ní oženil.

Ve staronorském příběhu o prokletém prstenu, závisti a pomstě ze ságy o Vølsunzích drakobijce Sigurd zabíjí draka Fafnira (trpaslík, který se proměnil v draka). Sigurd následně pozře část dračího masa a díky němu porozumí řeči ptáků, a tak je varován před zradou jeho společníka Regina.[4]

Samostatným případem je křesťanská legenda o sv. Jiřím a draku. Zakončení příběhu je však neobvyklé – nekončí svatbou, nýbrž obrácením drakovy oběti na křesťanství.

Námět příběhu s drakobijcem byl často využíván středověkými rytířskými eposy a velký rozmach těchto příběhů přišel v období romantismu a zejména s rozvojem žánru fantasy20. a 21. století. Například v díle J. R. R. Tolkiena vystupuje v Silmarillionu Túrin, který zabíjí draka Glaurunga, nebo v Hobitovi Bard Lučištník, který zabíjí draka Šmaka.  

Výklad mýtu

editovat
 
Siegfried chutná dračí krev

Mytologové jako Joseph Campbell tvrdí, že mýty o drakobijcích mohou představovat psychologickou metaforu:[5]

Jak si Siegfried (Sigurd) uvědomil, musel po zabití draka okusit jeho krve, aby získal něco z dračí síly. Poté, co Siegfried zabil draka a okusil jeho krve, zaslechl píseň přírody (porozuměl řeči zvířat). Přesáhl své lidství a znovusjednotil se se silami přírody, což jsou síly našeho života, od kterýchžto nás naše mysl odvádí. Psychologicky je drak připoutání se ke svému egu.
— Joseph Campbell[5]

Seznam drakobijců

editovat
 
Svatý Jiří zabíjí draka
 
Susanoo zabíjí Jamatu no Oroti

V seznamu se objevují významné osoby a fiktivní osoby, které jsou považovány za drakobijce. Jsou seřazeni podle doby vzniku jejich příběhu.[2]

Středověk a novověk

editovat

Někdy je mezi drakobijce počítána i svatá Marta, která draka nezabila, ale pouze zkrotila; draka pak zabil vyděšený dav. Také svatý Marcel z Paříže draka jen pokořil a zahnal do moře nebo do pouště; bývá však zobrazován, jak zaráží svou berlu do drakovy tlamy.

Tolkienův svět

editovat

Ve světě J. R. R. Tolkiena se námět boje s drakem objevuje poměrně často:

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dragonslayers na anglické Wikipedii a Princess and dragon na anglické Wikipedii.

  1. Heslo v SSJČ
  2. a b Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí. Svazek 7. [s.l.]: Jan Otto, 1893. 960 s. Dostupné online. Heslo „Drak“. 
  3. FRYE, Herman Northrop. Anatomy of Criticism: Four Essays. Princeton: Princeton University Press, 1957. 383 s. Dostupné online. ISBN 978-0-691-01298-8. (angličtina) 
  4. BYOCK, Jesse L. Saga of the Volsungs: The Norse Epic of Sigurd the Dragon Slayer. Berkeley, Los Angeles, Londýn: University of California Press, 1990. ISBN 978-0-520-23285-3. (angličtina) 
  5. a b CAMPBELL, Joseph; MOYES, Bill. The Power of Myth. [s.l.]: Anchor Books, 1988. Dostupné online. ISBN 978-0-307-79472-7. (angličtina) 
  6. http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2014040152

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat