Eero Järnefelt
Erik (Eero) Nikolai Järnefelt (8. listopadu 1863, Vyborg – 15. listopadu 1937, Helsinky) byl finský malíř a profesor umění. Jedním z jeho nejslavnějších děl je obraz zachycující okolí národního parku Koli v Severní Karélii ve Finsku. Je medailistou Světové výstavy roku 1889 a 1900. Vyučoval umění na Helsinské univerzitě a byl předsedou Finské akademie výtvarných umění.[1][2][3]
Eero Järnefelt | |
---|---|
Rodné jméno | Erik Nikolai Järnefelt |
Narození | 8. listopadu 1863 Vyborg |
Úmrtí | 15. listopadu 1937 (ve věku 74 let) Helsinky |
Místo pohřbení | hřbitov Hietaniemi |
Alma mater | Helsinská akademie krásných umění |
Povolání | malíř |
Rodiče | August Aleksander Järnefelt a Elisabeth Järnefelt |
Manžel(ka) | Saimi Järnefelt |
Děti | Heikki Järnefelt |
Příbuzní | Aino Sibelius, Arvid Järnefelt, Armas Järnefelt a Kasper Järnefelt (sourozenci) |
Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1902) rytíř Řádu polární hvězdy (1915) komandér Řádu bílé růže (1920) rytíř Vasova řádu (1924) velkodůstojník Řádu italské koruny |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatEero Järnefelt byl synem generála Alexandra Järnefelta a baronky Elisabeth Järnefelt (z rodu Clodt von Jürgensburg).[4] Pochází ze švédsky mluvící rodiny, která měla silně v oblibě Finsko, jeho kulturu a jazyk, a jejíž původ sahá k baltské aristokracii.[5] V jeho umělecké rodině je spousta spisovatelů, skladatelů a umělců. Mezi ně se řadí i jeho sourozenci, kteří se později také proslavili, například Kasper (literární kritik), Arvid (soudce a spisovatel), Armas (skladatel a dirigent) a Aino (manželka Jeana Sibelia).[1]
Poté, co dokončil studia na soukromé akademii, začal mezi lety 1874–1878 studovat na Akademii výtvarného umění v Helsinkách. Roku 1883 odešel studovat do Carské akademie umění (jedním z jeho učitelů byl sám jeho strýc Mikhail Clodt) a o tři roky později školu opustil a ještě tentýž rok začal navštěvovat Julianovu akademii v Paříži a to do roku 1888. Zde s ním společně studoval i Tony Robert-Fleury. Järnefelt byl nejvíce ovlivňován naturalismus (realismus), a to zejména takovým, který prosazoval Jules Bastien-Lepage.
Roku 1889 se oženil s herečkou Saimi Swan. O tři roky později (1892) se poprvé vydal na cestu do národního parku Koli s Juhaniem Aho a jeho ženou – malířkou Venny Soldan-Brofeldt.[1] Nádhera parku jej natolik okouzlila, že místo začal pravidelně navštěvovat až do roku 1936.[6] Později se vydal několik studijních cest do Itálie (1894) a na Krym (1899). Téhož roku pomáhal organizovat mezinárodní výstavu konající se v Petrohradě, která byla sponzorována ruským časopisem a uměleckým hnutím Mir iskusstva.
Jeho dům, který se nachází v umělecké kolonii poblíž jezera Tuusula, byl navržen architektem Uskem Nyströmem a postaven roku 1901. Název domu „Suviranta“ v překladu znamená „Letní pláž“. Žil zde až do roku 1917, kde se přestěhoval do Helsinek, avšak i poté tento dům nadále patří jeho rodině, která jej dosud ponechává jako turistické lákadlo a je možné nechat se s průvodce po domě provést.[7][8]
Od roku 1902 až do roku 1928 vyučoval kreslení na Univerzitě v Helsinkách. Zde byl roku 1912 jmenován profesorem a sloužil jako předseda Finské akademie výtvarných umění.[1] Jeho posledním velikým dílem byl oltářní obraz pro kostel ve městě Raahe, který dokončil roku 1926. Hlavní a významná retrospektivní výstava jeho děl se konala roku 2013 a bylo na ní možno vidět několik jeho do té doby neznámých děl.
Vybraná díla
editovat-
Sběrači borůvek, 1888
-
Francouzská vinárna, 1888
-
Prádelna u břehu řeky, 1889
-
Večerní měsíc v létě, 1889
-
Krávy zahalené v dýmajícím trsu trávy, 1891
-
Saimi na lučině, 1892
-
Statkář a nádeníci, 1893
-
Potápka roháč, neznámé datum
-
Pálení chrastí (Pod jhem), 1893[9]
-
Lakušník štítnatý a říční kamení, 1895
-
Sokoli v lese, 1895
-
Ježíš a hříšná žena, 1908[10]
-
Jezerní břeh s rákosím, 1905
-
Děvčátko se psem, 1910
-
Léto v rozkvětu, 1918
-
V bouři s Ježíšem, 1926[11]
-
Obrácení apoštola Pavla na křesťanskou víru, 1932[12]
Portréty
-
Johan Philip Palmén, 1890
-
Jean Sibelius, 1892
-
Larin Paraske, 1893
-
Portrét umělcova syna, 1897 (Heikki Järnefelt (1891–1963))
-
Nelma, 1899 (Nelma Sibelius)
-
Leena, 1903 (Leena Järnefelt (1897–1991))
-
Tekla Hultin, 1905
-
Aino Sibelius, 1908
-
Juho Kusti Paasikivi, 1931
-
Pehr Evind Svinhufvud, 1933
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Eero Järnefelt na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d KONTTINEN, Riitta. Järnefelt, Eero (1863 - 1937) [online]. 2016-04-20 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ LITTORIN, Pauliina. Eero Järnefelt luotti klassiseen tyyliin – parhaat teokset vaihtavat omistajaa, kun talous porskuttaa. Taloustaito. 2019-09-03. Dostupné online [cit. 2021-01-05]. (finsky)
- ↑ Elämäkerta Eero Järnefelt 1863–1937 [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Artikkeli Eero Järnefeltistä [online]. www.edu.fi, 2003-02-27 [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-02-27. (finsky)
- ↑ SARAJAS-KORTE, Salme. Järnefelt, Eero [online]. 2003 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MURPHY, Adrian. Eero Järnefelt, painter of Finnish nature [online]. 2020-01-21 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Visit Tuusulanjärvi [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ainola - Aino ja Jean Sibeliuksen koti [online]. 2012-07-20 [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-20. (finsky)
- ↑ SARAJAS-KORTE, Salme. Järnefelt, Eero. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online.
- ↑ oltářní malba umístěná v kostele v Lieto
- ↑ oltářní malba umístěná v kostele v Raahe. Samotný Järnefelt byl však raději pro název Probuzení naděje
- ↑ oltářní malba, nachází se v Kostele sv. Jana v Helsinkách
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eero Järnefelt na Wikimedia Commons