Giosuè Carducci

Giosuè Carducci
Giosuè Carducci
Rodné jméno	Giosuè Alessandro Giuseppe Carducci
Narození	27. července 1835; Valdicastello Carducci
Úmrtí	16. února 1907 (ve věku 71 let); Bologna
Místo pohřbení	hřbitov boloňské kartouzy (44°29′44″ s. š., 11°18′35″ v. d.)
Pseudonym	Enotrio Romano
Povolání	spisovatel, básník, novinář, politik, vysokoškolský učitel, literární kritik a filolog
Stát	Itálie
Alma mater	convent of Scolopi (od 1849); Vyšší normální škola, třída literatury a filozofie (1853–1856)
Významná díla	Ódy barbarské
Ocenění	Nobelova cena za literaturu (1906)
Politická příslušnost	Historická krajní levice
Manžel(ka)	Elvira Menicucci
Děti	Beatrice Carducci; Libertà Carducci
Rodiče	Michele Carducci a Ildegonda Celli
Příbuzní	Giosuè Bevilacqua (vnuk)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giosuè Carducci (27. července 1835, Valdicastello, Toskánsko – 16. února 1907, Bologna) byl italský básník a literární kritik, v letech 1860 až 1904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906^[3]^[4].

Život

Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence (byl synem venkovského lékaře, člena hnutí za svobodu a obnovu národní jednoty Itálie). Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí.

Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu (stal se odpůrcem nejen křesťanského mysticismu, ale i romantismu Alessandra Manzoniho). Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země.

Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni.

Vysokého ocenění se dočkal i v aktivní politice, stal se čestným občanem v Bologni a roku 1890 byl zvolen do senátu. Nejvyšší literární ocenění v cizině, Nobelovu cenu za literaturu udělenou mu „… nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla“ (citace z odůvodnění Švédské akademie), nemohl již pro nemoc v prosinci roku 1906 osobně převzít a o dva měsíce později zemřel. Od roku 1859 byl ženatý s Elvirou Manicuciovou, měl tři dcery a jednoho syna.

Dílo

Rime (1857, Verše),
Juvenilia (1857-1880),
Rime Nuove (1861-1887, Nové verše), s motivy politickými i intimními,
Levia gravia (1861-1871),
L'Inno a Satana (1865, Hymnus na Satana), tato báseň, v níž Carducci zobrazil Satana jako symbol pokroku, přírody a pozemské radosti, učinila autora slavným, avšak vzbudila též bouřlivé polemiky.
Giambi ed epodi (1867, Jamby a epody),
Decennalia (1871),
Poesie (1871),
Nuove poesie (1873),
Studii letterarii (1874-1881, Literární studie)
Odi Barbare (1877, Ódy barbarské), Nuovi Odi Barbari (1882, Nové ódy barbarské) a Terzi Odi Barbare (1889, Třetí ódy barbarské), tři sbírky lyrické poezie, ve kterých geniálním způsobem a s velikou erudicí napodobil staré metrické prvky Horaciových ód a zpracoval je v novou ryze moderní poezii, plnou síly, ohně a hlubokých citových akcentů.
La poesia barbara nei secoli XV. e XVI. (1881), odborné dílo,
Confessioni e battaglie (1882), odborné dílo,
Ça ira (1883),
Conversationi critiche (1884), odborné dílo,
Vite e ritratti (1885), odborné dílo
Piemonte (1890), historicko-politická óda,
Rime e ritmi (1897-1898)

Česká vydání

Výbor básní, J. Otto, Praha 1890, překlad Jaroslav Vrchlický,
Nový výbor básní, J. Otto, Praha 1904, překlad Jaroslav Vrchlický,
Ódy barbarské, J. Otto, Praha 1904, překlad Jaroslav Vrchlický,
Satanu, Josef Váchal, Praha 1926, bibliofile s deseti barevnými obrazy dřevorytce Josefa Váchala,
Od pramenů Clitumna, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, překlad Zdeněk Kalista,
Hrozny v sloupoví Odeon, Praha 1967, překlad Zdeněk Kalista,
Hněvy a smutky, Odeon, Praha 1986, překlad Zdeněk Frýbort.

Odkazy

Giosuè Carducci

Život

Dílo

Česká vydání

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy