Horkovzdušný balon

Horkovzdušný balón patří mezi letadla lehčí než vzduch a je to první prostředek, díky kterému se člověk dokázal vznést do vzduchu. Skládá se z obalu, textilní části, která je naplněna horkým vzduchem a vyvíjí potřebný vztlak, dále pak z koše pro posádku, hořáku, ohřívajícího vzduch v obalu, a lahví na palivo (propan či směs propanu a butanu, též LPG).

Historie

Montgolfiéra (1783)

Podle některých zdrojů byla prvním evropským horkovzdušným balónem Passarola, kterou v Portugalsku roku 1709 vypustil Bartolomeu de Gusmão.^[1]

Tradičně se za světový počátek balónového létání považuje až 5. červen 1783, kdy se ve Francii z Annonay (v departementu Ardèche ) vznesl první horkovzdušný balon bratří Montgolfierů (Joseph-Michel Montgolfier a Jacques Étienne Montgolfier) s „pasažéry“ (beranem, kachnou a kohoutem) na palubě. Jejich návratem se prokázalo, že v atmosféře nejsou jedovaté plyny a otevřeli tím létání i pro lidské posádky. Tou první byli Jean-François Pilâtre de Rozier a François Laurent d'Arlandes, kteří se vznesli 21. listopadu 1783 a odstartovali tak éru vzduchoplavby.

První Ital Paolo Andreoni vzlétl v montgolfiéře roku 1784 v lombardském městě Brugherio.

V Čechách jako první roku 1784 vypustil montgolfiéru bez posádky Tadeáš Haenke.^[2]

Na Moravě vzlétla montgolfiéra dva roky na to, v zámeckém parku v Židlochovicích, na popud Marie Kristiny z Ditrichštejna, která byla dvorní dámou císařovny ve Vídni, a proto na slavnost pozvala mnoho hostů z vídeňského dvora.^[3] První montgolfiéra s posádkou odstartovala v Čechách v roce 1790.^[4]

Horkovzdušný balón ve tvaru želvy

Horkovzdušené balóny byly postupně nahrazovány balóny na svítiplyn, které měly nevýhodu v jeho výbušnosti a hořlavosti. Smutně proslul Balon Kysibelka, který sloužil jako reklama na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891, a po vzlétnutí za 10 minut ztroskotal. Balóny a vzducholodě se více či méně úspěšně vyvíjely po století, než byly vytlačeny letadly těžšími vzduchu.

K obnově rekreačního létání balóny došlo v 70. letech 20. století, využívají se až dosud k rekreaci a reklamě.

Rekord: První úspěšný oblet Země v horkovzdušném balónu dokončili 21. března 1999 Bertrand Piccard a Brian Jones.

Konstrukce

Obal

Obal je základní součástí balónu. Je vyroben ze speciální polyesterové či polyamidové (též nylonové) textilie, která je ve spodní části v blízkosti hořáku nahrazena nehořlavou nomexovou textilií. Pevnost obalu zvyšují nosné popruhy, pokračující pod obal ocelovými lanky, na nichž je zavěšen koš.

V horní části obalu je paraventil (též parašut z angl. parachute), uzavíratelný otvor pro vypouštění přebytečného horkého vzduchu pro uvedení balónu do klesání. Paraventil může být nahrazen zařízením pro rychlé vypouštění vzduchu (Smart Vent^TM či obdobná konstrukce).

Rovněž může být po straně vybaven rotačním ventilem, jenž směrovým vypouštěním vzduchu způsobí otáčení balónu ve vzduchu (nezajišťuje řízení směru letu).

Velikost obalu může být od 600 m³ do 17000 m³, běžná velikost pro pilota + 4 pasažéry je 3000 m³.

Koš

Nese posádku, palivové lahve, přístroje atd. Je vyroben z ratanu, má ocelový rám a dřevěnou podlahu, po straně je stup pro snadnější nastupování, horní okraj je polstrován a čalouněn kůží kvůli pohodlí a ochraně pasažérů. Koš může být též vybaven dvířky pro snadnější nastupování.

Hořák

Pohled do horkovzdušného balonu se zapáleným hořákem

Zajišťuje ohřívání vzduchu v obalu. Spaluje propan či LPG. Skládá se nejčastěji ze dvou samostatných jednotek (může být 1 až 5), každá má výkon přibližně 3 MW.

Palivové lahve

Láhve na plyn z nerezové oceli (též titanu, dříve i hliníku) obsahují zásobu paliva na let. Vyrábějí se ve velikostech od 40 do 80 litrů, běžně jsou v koši 3–4, spotřeba při běžném letu se podle délky a podmínek pohybuje mezi 60–150 litry.

Ventilátor

Slouží k primárnímu naplnění obalu studeným vzduchem před započetím jeho ohřívání. Během letu není třeba, zůstává proto na zemi.

Výrobci

Horkovzdušné balóny vyrábí mnoho výrobců po celém světě, z nichž ti největší sídlí v Evropě. Největším výrobcem na světě je Cameron Balloons v Bristolu (Spojené království), dalšími pak Ultramagic (Španělsko), Balóny Kubíček (Brno, Česko), Schroeder Fire Balloons (Německo), Lindstrand (Spojené království). Několik menších výrobců je v USA, velkou neznámou je pak Čína, o které se ví, že balóny vyrábí a to ve velkém, ale není známo kolik přesně a kdo jsou výrobci.

Reference

↑ Alfonso de Escragnolle Taunay: Bartolomeu de Gusmão, inventor do aerostato, Edições LEIA, 1942, s. 347.
↑ Tadeáš Haenke, Dvaasedmdesát jmen české historie [1]
↑ KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí. Pozdní osvícení a moravská společnost 1770-1810.. 2. upravené vydání. vyd. Brno: ERA, 2006. 328 s. ISBN 80-7366-063-6. S. 41.
↑ Jáchym Šternberk - průkopník balonového létání v Čechách[2]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu horkovzdušný balon na Wikimedia Commons
Galerie horkovzdušný balon na Wikimedia Commons
Všechny balóny registrované v ČR [3]

[1] Alfonso de Escragnolle Taunay: Bartolomeu de Gusmão, inventor do aerostato, Edições LEIA, 1942, s. 347.

[2] Tadeáš Haenke, Dvaasedmdesát jmen české historie [1]

[3] KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí. Pozdní osvícení a moravská společnost 1770-1810.. 2. upravené vydání. vyd. Brno: ERA, 2006. 328 s. ISBN 80-7366-063-6. S. 41.

[4] Jáchym Šternberk - průkopník balonového létání v Čechách[2]

[1]

[2]

[3]

[4]