Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Wikipedie

Indium

chemický prvek s atomovým číslem 49

Indium (chemická značka In, latinsky Indium) je snadno tavitelný kov, bílé barvy, měkký a dobře tažný.

Indium
  [Kr] 4d10 5s2 5p1
115 In
49
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo Indium, In, 49
Cizojazyčné názvy lat. Indium
Skupina, perioda, blok 13. skupina, 5. perioda, blok p
Chemická skupina Nepřechodné kovy
Koncentrace v zemské kůře 0,25 ppm
Identifikace
Registrační číslo CAS 7440-74-6
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 114,818
Atomový poloměr 167 pm
Kovalentní poloměr 142±5 pm
Van der Waalsův poloměr 193 pm
Elektronová konfigurace [Kr] 4d10 5s2 5p1
Oxidační čísla I, II, III
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,78
Ionizační energie
První 558,3 kJ·mol−1
Druhá 1820,7 kJ·mol−1
Třetí 2704 kJ·mol−1
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava tetragonální
Mechanické vlastnosti
Hustota 7,31 g·cm−3
Skupenství pevné
Rychlost zvuku (20 °C) 1215 m·s−1 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 81,8 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 156,60 °C (429,75 K)
Teplota varu 2072 °C (2 345,15 K)
Teplota trojného bodu T3 156,5945 °C (429,7445 K)
Tlak trojného bodu p3 ~ 1 kPa
Skupenské teplo tání 3,281 kJ·mol−1
Skupenské teplo varu 231,8 kJ·mol−1
Molární tepelná kapacita 26,74 J·mol−1·K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor (20 °C) 83,7 nΩ·m
Magnetické chování diamagnetické
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
113In 4,29 % – spontánní štěpení <24.281
115In 95,71 % 4.41×1014 let β− 0,495 115Sn
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Ga
⋏
Kadmium ≺ In ≻ Cín
⋎
Tl

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

editovat

Poměrně řídce se vyskytující kov, nalézající se obvykle jako příměs v rudách hliníku a zinku. V přírodě se vyskytuje pouze ve sloučeninách, běžné mocenství je InIII, pouze výjimečné a nestálé je InI. Je supravodičem prvního typu za teplot pod 3,403 K.

Objevili jej roku 1863 Ferdinand Reich a Hieronymus T. Richter ve spektru zbytků po zpracování zinkové rudy sfaleritu. Odtud pochází i jeho jméno podle modrého zbarvení spektrální čáry, připomínající organické barvivo indigo.

Výskyt a výroba

editovat
  • Indium je v zemské kůře značně vzácným prvkem.[2] Průměrný obsah činí pouze 0,1 ppm. V mořské vodě je jeho koncentrace natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými technikami. Ve vesmíru připadá na jeden atom india přibližně 100 miliard atomů vodíku.
  • V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs v rudách hliníku a zinku, z nichž je také průmyslově získáváno elektrolýzou roztoku chloridu inditého InCl3.[2]
  • V lednu 2009 bylo oznámeno, že vědci z technické univerzity v saském Freibergu objevili v Krušných horách kolem tisícovky tun india.[3][4]

Vzhledem k omezené dostupnosti hrozí v nejbližších letech kritický nedostatek zdrojů prvku pro technologické využití.[5]

Využití

editovat
  • První významnější využití kovového india spočívalo v ochraně ložisek např. leteckých motorů proti opotřebování a korozi, a to metodou galvanického pokovování. Z tohoto pohledu je indium důležité i v dnešní době.
 
Krystalická struktura india
  • Některé slitiny mají nízké teploty tání. Toho se využívá ve slitinách s galliem, kadmiem, olovem a cínem, z nichž se vyrábí tavné pojistky pro teploty mezi 0–100 °C využitelné např. pro spouštění samočinných hasicích systémů. Slitina Galinstan (Ga+In+Sn) je kapalná dokonce i při teplotách do −20 °C.
  • Tenká vrstva india nanesená na rovný povrch vytváří velmi kvalitní zrcadlovou plochu, která je značně odolnější vůči korozi než klasická stříbrná zrcadla. Kromě toho tato speciální indiová zrcadla odrážejí všechny části světelného spektra a jsou nejkvalitnějšími zrcadly.
  • V jaderné energetice slouží slitina Ag-Cd-In jako materiál pro výrobu kontrolních moderátorových tyčí pro některé typy jaderných reaktorů.
  • Největší využití nachází indium v současné době v elektronickém průmyslu. Slitiny Ge-In jsou důležitým prvkem při výrobě mnoha polovodičových prvků – zejména tranzistorů, dále pak termistorů a světlo emitujících diod (LED). Tenké vrstvy ITO (Indium Tin Oxide) jsou elektricky vodivé a současně průhledné a proto jsou klíčovou součástí LCD displejů a dotykových obrazovek. Indium slouží také k pájení polovodičových spojů za nízkých teplot. Další využití lze najít na povrchu CD disků, kde se indium používá opět v tenké vrstvě na zpevnění celého disku.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Indium. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b BURKITBAYEVA, Bibisara; ARGIMBAYEVA, Akmaral; RAKHYMBAY, Gulmira. Refining of Rough Indium by Method of Reactionary Electrolysis. MATEC Web of Conferences. 2017, roč. 96, s. 00005. Dostupné online [cit. 2020-04-07]. ISSN 2261-236X. DOI 10.1051/matecconf/20179600005. 
  3. ↑ Krušné hory mají největší zásoby vzácného prvku india na světě. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ MF Dnes: Hory jsou plné india, ale na těžbu to není. Zatím. Ekolist.cz [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ (anglicky) Energy Department Releases New Critical Materials Strategy, 15. prosinec 2010

Literatura

editovat
  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Indium&oldid=23792374“