Interkosmos
Interkosmos je název pro kosmický program socialistických států probíhající v letech 1967–1990. Jejím cílem byl výzkum a mírové využití kosmického prostoru. Zároveň to byla protiváha západoevropských programů tohoto zaměření.
Interkosmos | |
---|---|
Logo | |
Základní popis | |
Stát | Sovětský svaz a Rusko |
Organizace | Sovětský kosmický program a Roskosmos |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Interkosmosu se účastnily státy jako Indie a Sýrie, a dokonce i státy jako Velká Británie, Francie a Rakousko, přestože se jednalo o kapitalistické státy.
Vznik a zánik organizace
editovatNejprve v říjnu a poté 15. až 20. listopadu 1965 se v Moskvě sešli zástupci všech pozvaných zemí k podpisu dokumentu o spolupráci. Sověti nabídli zdarma svou raketovou a kosmickou techniku. Českou delegaci vedl akademik Jaroslav Kožešník, od roku 1966 místopředseda ČSAV. O dva roky později byl přijat „Program společných prací v oblasti výzkumu a využití kosmického prostoru s mírovými cíli“ (Программа по совместным работам в области исследования и использования космического пространства в мирных целях) dohodnutý 13. dubna 1967 v Moskvě. Název Interkosmos byl schválený až v roce 1970 na poradě národních koordinačních orgánů. Tehdy byla dohodnuta i pravidla spolupráce. Zúčastněné země byly Bulharsko, ČSSR, Kuba, Maďarsko, Mongolsko, NDR, Polsko, Rumunsko, SSSR a od roku 1979 i Vietnamská socialistická republika.
Název Interkosmos byl používán i pro označení vědeckých družic vypouštěných v rámci programu.
Organizace Interkosmos se rozpadla koncem roku 1990 v důsledku politických změn (rozpad východního bloku) v Evropě.
Činnost
editovatÚloha organizace patřila hlavně do oblasti kosmické fyziky. Další pracovní skupiny byly sestaveny pro kosmickou meteorologii, kosmické spoje, kosmické lékařství a biologii. Pátá skupina byla vytvořena v roce 1975 pro snímkování povrchu Země.[1]
Kromě šestadvaceti družic řady Interkosmos[2] byly vypouštěny i výzkumné výškové rakety Vertikal, které byly určeny pro atmosférický výzkum a dosahovaly výšky asi 500 km.
Podíl Československa
editovatV rámci programu byly vypouštěny československé družice Magion (subdružice družic Interkosmos). Československé přístroje byly použity též na některých sovětských družicích Kosmos a sondách Prognoz a Vega.[3] Do roku 1978 bylo 45 % experimentů na družicích Interkosmos československých, logickým důsledkem byl výběr Čechoslováka jako prvního z „interkosmonautů“.[4]
Československo pro program vytvořilo pět pracovních skupin, rozhodující úlohu měl Astronomický ústav ČSAV, zejména RNDr. Boris Valníček, DrSc. Zapojil se i Geofyzikální ústav ČSAV z Prahy 4. Podíleli jsme se na programu např. přípravou experimentů Morava, Chlorella a Kyslík pro práci československého kosmonauta v Saljutu 6. Dr. Valníček dokázal do výroby potřebných přístrojů zapojit výzkumné ústavy sdělovací techniky a vakuové elektrotechniky.[1]
Pilotované lety
editovatSoučástí programu Interkosmos byly i lety s mezinárodní posádkou. Začaly v roce 1978 společným letem sovětského a československého kosmonauta na palubě kosmické lodi Sojuz 28. Potom se na těchto letech postupně vystřídali kosmonauti všech tehdejších socialistických zemí sdružených v programu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Interkosmos na anglické Wikipedii.
- ↑ a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Češi v kosmu, s. 241.
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Praha: [cit. 2008-11-08]. Kapitola Program Interkosmos. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-25.
- ↑ PACNER, Karel. Kosmonauti 20. století. 1. vyd. Praha: Albatros, 1986. S. 104.
- ↑ GRÜN, Marcel. Náš kosmonaut - a proč?. Letectví a kosmonautika. 1978, čís. 5. ISSN 0024-1156.{
Literatura
editovat- REMEK, Vladimír; RICHTER, Karel. Pod námi planeta Země. Praha: Naše vojsko, 1979.
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Interkosmos na Wikimedia Commons
- Článek na i-dnes