Jacob Matham
Jacob Matham (pokřtěn 16. října 1571 Haarlem – 20. ledna 1631 Haarlem), byl nizozemský grafik a kreslíř, který navázal na práce Hendricka Goltziuse (1558–1617), nejvýznamnějšího rytce z konce 16. století. Díky Goltziusovi získal císařské privilegium, které mu dovolovalo použít náměty obrazů ze sbírek Rudolfa II. jako předlohy ke svým rytinám. A tak přestože Jacob Matham Prahu nikdy nenavštívil, stal se významným šiřitelem obrazových námětů dvorních manýristů, především Bartholomea Sprangera a Roelandta Saveryho.[1]
| Jacob Matham | |
|---|---|
 Jacob Matham v rytině Jana Meyssense (1662) | |
| Narození | 1571 Haarlem |
| Úmrtí | 1631 Haarlem |
| Místo pohřbení | Kostel svatého Bavona |
| Národnost | Nizozemec |
| Vzdělání | vyučen v dílně Hendricka Goltziuse |
| Povolání | grafik a kreslíř |
| Děti | Adriaen Matham a Theodoor Matham (všichni rytci) |
| Příbuzní | Hendrik Goltzius (tchán) |
| Hnutí | přechod od manýrismu k baroku |
| Významná díla | rytiny krajin "podle přírody" |
| Ovlivněný | římskou a benátskou malbou, později také rudolfínskými malíři (Roelandt Savery, Bartholomeus Spranger) |
| Vliv na | přechod od manýristické rytiny k její barokní formě |
| Ocenění | privilegium císaře Rudolfa II. (1601) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo
editovatJacob Matham začal svou uměleckou kariéru v dílně Hendricka Goltzia, který ho adoptoval jako osmiletého chlapce. Na svá učňovská léta strávená v Goltziusově dílně (1585–1588) navázal souborem grafických listů nazvaných Roční období (1589). V letech 1593–1597 působil v Itálii, kde ho ovlivnilo římské a benátské malířství. Vzorem mu byla díla Tiziánova, Tintorettova a Veroneseho. V roce 1597 se vrátil do Haarlemu, kde vstoupil do cechu sv. Lukáše (1600). Po roce 1600 se Hendrick Golzius přestal zajímat o grafiku, věnoval se malířství a dílnu přenechal svému nevlastnímu synovi, Jacobu Mathamovi.[2]
V době, kdy byl Jacob Matham pověřen vedením dílny, se jeho rytiny začaly odklánět od Goltziova manýristického stylu, což lze spatřovat především v používání méně rafinovaných ryteckých postupů. Byl to projev Mathamova přechodu k časně baroknímu stylu. Vedle mytologických témat Jacob Matham projevoval svůj příklon ke katolictví četnými rytinami s náboženskými motivy, především četnými grafickými listy světců. Současně portrétoval i řadu významných osob, včetně nizozemských místodržících. Jeho tři synové, Adriaen (1590–1660), Jan (1600–1648) a Theodoor (1589–?) pokračovali v otcově tradici a stali se typickými barokními rytci. Theodoor Matham byl z nich nejtalentovanější, přestože dílnu po otci převzal jeho bratr Adriaen.
Není doloženo, že by Jacob Matham navštívil Prahu, ale jeho grafické listy dokládají, že mnohé z nich vznikly podle předloh rudolfínských malířů. Zvláště často Jacob Matham pracoval podle předloh Bartholomea Sprangera, které poznal již v Goltziusově dílně. Předpokládá se, že se osobně setkali až v Nizozemí (1602), kam Spranger vycestoval po smrti své matky. Navíc se v roce 1601 Jacobu Mathamovi dostalo císařského privilegia opravňující ho k tvorbě grafických listů podle předloh nacházejících se ve sbírkách Rudolfa II. (1552–1612), které obsahovaly velký soubor Sprangerových obrazů.[3]
Příkladem rytecké spolupráce na Sprangerově předloze je rozsáhlá rytina značená Mathamem, kterou však započal jiný z Goltziových žáků, Jan Saenredam. Rytina byla dedikována Petru Vokovi z Rožmberka (1539–1611).[4]
Umělecko-historický význam díla Jacoba Mathama
editovatJacob Matham byl pokračovatelem v ryteckém díle Hendricka Goltziuse, které však z manýristické roviny přesunul směrem k baroku. Oproti Goltziusovi také rozšířil okruh námětů o mytologická témata a o portrétní rytinu. Mezi náměty Mathamových rytin jsou i témata obrazů a kreseb dvorních malířů rudolfínské Prahy. Nepřekvapí proto, že mezi významnými náměty je i Česká krajina se žebrákem.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Widerkehr L. Haarlemský epigon Jacob Matham a jeho vztah k rudolfínskému umění. In: Umění, 56/4: 198-206, 1998.
- ↑ Volrábová A., Kubíková B. Medailony autorů. In: Rudolf II. a mistři grafického umění (A. Volrábová, B. Kubíková, eds). Vydala Národní galerie v Praze, 2012. Str. 131.
- ↑ Widerkehr L. Haarlemský epigonJacom Matham a jeho vztah k rudolfínskému umění. In: Umění, 56/4, 198-206, 1998.
- ↑ Kubíková B. Katalog výstavy Rudolf II. a mistři grafického umění (A. Volrábová, B. Kubíková, eds.). Vydala Národní galerie v Praze, 2012. S. 82-83.
Literatura
editovat- KOLEKTIV AUTORŮ. Rudolf II. a mistři grafického umění (A. Volrábová, B. Kubíková, eds.). Vydala Národní galerie v Praze, 2012. S. 206. ISBN 978-80-7035-515-2
- KOLEKTIV AUTORŮ. Rudolf II. a Praha (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1997. S. 386. ISBN 80-902051-6-X
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacob Matham na Wikimedia Commons - https://www.hollstein.com/index/14-jacob-matham-by-l-eacu.html
- http://www.patriksimon.cz/autori-detail/hendrick-goltzius/301/
