Jakub Arbes

Jakub Arbes (12. června 1840 Smíchov – 8. dubna 1914 Smíchov) byl český spisovatel, novinář a překladatel. Sympatizoval s májovci, avšak neřadil se mezi ně, neboť tvořil za jiných okolností než oni. V české literatuře zavedl žánr romaneta. Vedle romanet se zabýval i sociálním románem a studiemi o význačných osobnostech českého kulturního života. Byl i divadelním kritikem a po určitou dobu také dramaturgem Prozatímního divadla.

Jakub Arbes
Narození	12. června 1840 Smíchov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	8. dubna 1914 (ve věku 73 let) Smíchov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	překladatel, novinář, autor sci-fi, spisovatel, politik a dramatik
Manžel(ka)	Josefína Rabochová (1843–1912)
Děti	Olga (1868–1940) Polyxena (1877–1960) Edgar a další 3 děti
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastnoruční dopis Jakuba Arbese ohledně vydávání časopisu Šotek

Životní dráha

Mládí, školy

Narodil se v nezámožné rodině ševcovského mistra Jana Arbese (1803–1881) a manželky Anny, rozené Winklerové (1804–1880), jako třetí ze čtyř dětí. V rodném Smíchově, který tehdy ještě nebyl součástí Prahy, strávil celé mládí. Chodil v letech 1851–1854 do farní maltézské školy u Panny Marie Vítězné na Malé Straně a poté měl jít do učení v oboru obuvnictví jako otec. Měl však velmi dobré výsledky ve škole, a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Studoval i cizí jazyky – italštinu, francouzštinu, ruštinu, chorvatštinu a polštinu. Na škole zůstal do roku 1859. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku (3 roky), ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem. Od roku 1855 si Arbes psal deníky, ve kterých se objevovaly jeho první literární pokusy, zprvu psané německy. Později své básně zveřejňoval v časopisech. Od lyrické poezie postupně přecházel k satirickým a politickým veršům. Už na škole napsal v roce 1857 svůj první román Ďábel na skřipci, který vyšel až o deset let později. Na radu svého učitele Jana Nerudy pro tento literární útvar použil název romaneto.

Rodinný život

Dne 24. června 1867 se v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně oženil s Josefinou (Josefou) Rabochovou (1843–1912), dcerou soustružníka Jana Rabocha. Měli spolu šest dětí, ale dospělosti se dožily jen dvě dcery. Již týden před svatbou se narodila první dcera, která však brzy zemřela. Dcera Olga (1868–1940) o Jakuba Arbese pečovala do smrti a starala se i o jeho literární pozůstalost. Když Arbes ztratil zrak, diktoval dceři Olze své texty. Další dcera Polyxena (1877–1960) žila po sňatku v Berlíně. Syn Edgar zemřel v jedenácti letech. Arbes jeho smrt popsal v románu Anděl míru a na jeho návrh vytvořil sochař Josef Strachovský postavu Anděla na rodinném hrobě Arbesových.

Novinář

pamětní deska na budově Arbesova vězení v České Lípě

Začínal roku 1867 v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce jiného časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Zde působil jako redaktor do roku 1877, tedy i v období od 1. listopadu 1868 do 1. května 1869, kdy titul musel být přejmenován na Naše listy. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 13 měsíců, které strávil ve vězení v České Lípě (1873–1874). Ještě před nástupem trestu se Arbesovi podařilo v roce 1873 vydat romaneto Svatý Xaverius. Ve vězení se setkal s Marií Červenkovou, která uklízela vězeňské cely a tajně zprostředkovávala Arbesovi poštu. Údajně mezi nimi vznikl intimní vztah. V srpnu 1874 Marie opustila své pracovní místo a odešla ke svým rodičům, kde v dubnu 1875 porodila nemanželskou dceru Marii Františku. Po propuštění z vězení pracoval v Národních listech až do výpovědi v roce 1877, kterou pociťoval jako značnou osobní křivdu ze strany vydavatele Julia Grégra. Krátce pobyl v redakci staročeského časopisu Politik, ovšem i odtud byl propuštěn. V letech 1876–1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, pak toto místo ztratil a už natrvalo se živil jako svobodný spisovatel a novinář.

Patřil k okruhu satirických novinářů. Spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek (1880–1881). Obdobných časopisů založil několik: Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel, Slovenský kalendář. Mnohdy psát veřejně nesměl a nacházel útočiště ve stolní společnosti Mahábhárata, která se scházela v hospodě U svatého Tomáše.

Spisovatelem

Socha na Arbesově náměstí v Praze na Smíchově (autor Jan Černý, 1964)

V průběhu své literární činnosti si vytvořil velice oddaný vztah k Janu Nerudovi, kterého považoval za svůj vzor. Dalším vzorem mu byl Karel Hynek Mácha, ke kterému choval obrovský obdiv. Tito jej inspirovali i v jeho bohaté literární činnosti. Rozluštil deník K. H. Máchy, který popisoval jeho sexuální hrátky s milenkou Lori a vůbec jeho sexuální život.

Věnoval se i překladům. Přeložil spisy a články mnohých spisovatelů z různých zemí, mimo jiné moravského, německy píšícího spisovatele Sigmunda Kolische, dramatika Victoriena Sardoua, norského dramatika Henrika Ibsena, filozofa Voltaira a spisovatele Alfreda de Musseta. Z ruštiny překládal básně Michaila Lermontova.

Je považován za zakladatele českého sociálního románu. Po roce 1878 napsal několik románů z dělnického prostředí, v nichž popsal existenční problémy dělníků a nelidské poměry v továrnách. Ze zamýšleného šestisvazkového románu o dělnictvu pak vyšel pouze první díl v roce 1883, nazvaný Štrajchpudlíci o útlaku tiskařských dělníků. Ke konci života se zabýval úvahami o sociální revoluci, které publikoval v roce 1892 pod pseudonymem J. Svoboda v článcích Z bojů o vykořenění lidské bídy a První sociální revoluce.

Volil náměty ze současného pražského života. Jako člověk byl velmi svérázný a podle toho vypadají i některá jeho témata. Zavedl nový způsob literární tvorby – romaneto tj. obsáhlejší povídka s dobrodružným, napínavým dějem. Jsou zde dramatické zápletky s logickým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, tajemnost, která nakonec najde racionální vysvětlení. Vychází z rozporu mezi dokázanými věcmi a věcmi mezi nebem a zemí. Hlavními postavami jsou vědci nebo studenti. K nejznámějším patří Svatý Xaverius.

Pro prvky fantastiky ve svém díle (zejména Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva) je dnes Arbes řazen i mezi autory sci-fi.

Jeho zásluhy o českou literaturu byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění, dopisujícím členem byl zvolen 29. října 1890, řádným 30. listopadu 1901.

V roce 1912 ovdověl. Poslední léta žil v existenční nouzi, stále hůře viděl. Ke konci života své úvahy už jen diktoval dceři Olze, která se neprovdala a starala se o něj i po smrti matky. Jakub Arbes zemřel 8. dubna 1914 na Smíchově (od roku 1922 součástí Prahy), kde bydlel v ulici Švédská čp. 1137/27. Pohřben byl v rodinném hrobě na Malvazinkách.

Náhrobek Arbesových na hřbitově Malvazinky

Citát

Vytrvale se obíral Arbes divadlem a po celá desetiletí sbíral pečlivě pro naši divadelní historii materiál, z něhož pak sám hojně těžil do svých článků a monografií. Jeho pozůstalost je po té stránce bohatou studnicí pro počátky i mladý život našeho divadelnictví a bude lze z ní příštím historikům hojně vybírati; je dobře, že byla ze soukromého vlastnictví dcer Arbesových získána ministerstvem národní osvěty a uložena v Národním museu.

Jaroslav Kvapil

Arbesovo dílo

Romaneta

• Ďábel na skřipci (1866)
• Elegie o černých očích (1865–1867)
• Svatý Xaverius (1873) – Autor (Arbes) je sám vypravěčem a hlavním hrdinou. Omylem je zavřen v kostele přes noc. Zde se seznámí s mladíkem, jménem Xaverius, který zde též zůstal. Společně se snaží rozluštit tajemství obrazu sv. Xaveria, až se jim podaří sestavit mapku, podle které se vydají hledat poklad na pražský Smíchov. Xaverius ale ve zmatku od místa hledání pokladu utíká. Po třech letech se střetávají ve Vídni ve vězení, kde je Xaverius nespravedlivě odsouzen.
• Sivooký démon (1873)
• Zázračná madona (1875)
• Ukřižovaná (1876)
• Newtonův mozek (1877) – Kamarád hlavního hrdiny jde do války a je zabit. Hlavní hrdina má potom sen, že kamarád dostal Newtonův mozek, sestrojil stroj času a spolu s ním podnikl cestu do minulosti. Zjistil, že dějiny lidstva jsou dějinami válek. Protiválečné dílo.
• Akrobati (1878) – Líčí příběh setkání autora s umělci – akrobaty, kteří s vášní propadli svému druhu umění a staví jej výše než cokoli jiného ve svém životě a jsou pro možnost toto umění provozovat ochotni obětovat mnoho ze svého života.
• Etiopská lilie (1879) – ustupují fantaskní prvky
• Šílený Job (1879)
• Můj přítel vrah (1879)
• Advokát chuďasů (1881)
• Divotvorná krev (1882)
• Český Paganini (1884) – o houslistovi Jakubu Schellerovi (1759–1800), předchůdci Paganiniho
• Aspoň se pousměj (1885)
• Dva barikádníci (1885)
• Zborcené harfy tón (1885–1886)
• První noc u mrtvoly (1886)
• Il divino Boemo (1886)
• Lotr Gólo (1886) – Zachycuje životní příběh a složitý umělecký vývoj nadaného kočovného herce Sunkovského, kterého ubíjí nezájem a nepochopení publika i malá víra ve vlastní schopnosti a okolní svět.
• Medea s bezvýrazným okem (1887)
• Anna a Marie (1888)
• Duhový bod nad hlavou (1889)
• Lilie v úpalu slunečním (1891)
• Duhokřídlá Psýché (1891)
• V růžovém rozmaru (1893)
• Poslední dnové lidstva (1895).
• Vymírající hřbitov (1900)

Zajímavost: Romaneto Poslední dnové lidstva převedla do podoby originální televizní inscenace s názvem Romanetto česká televizní režisérka Eva Sadková.

Romány

• Kandidáti existence (1878) – utopie o socialismu. Parta mladých mužů sní o sociálně lepším světě. Když však jeden z nich zdědí fabriku, chová se jako kapitalista a ostatní mu to vyčítají.
• Adamité (1882)
• Moderní upíři (1882) – pohled do života pražských podnikatelů a měšťanstva
• Štrajchpudlíci (1883) – původně roku 1880 pod názvem Epikurejci, nedokončeno – román z prostředí smíchovských tiskařských dělníků, líčí zde jejich existenční problémy a nelidské poměry v továrnách.
• Mesiáš (1883) – román „ztracené existence“ (revolucionář z roku 1848 se vrací z mnohaletého vyhnanství domů a zjišťuje, jak se národní společnost vzdálila od jeho ideálů)
• Anděl míru (1890) – rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov.
• tzv. Mravokárné románky:
  • Panna Stázička neboli Buď ctnostná i cudná!
  • Pražský domácíček aneb Buď spořivý
  • Maloměstský Salomo čili Buď lidumil (1894)
  • Ivan dobráček čili Buď dobrý a úslužný! (1895)
  • Rek, jakých je málo, aneb Pracuj! (1895)

Publicistika a monografie

• Episody (1848) – Sedmnáct politických statí zachycuje revoluční rok 1848 v různých evropských zemích (Německo, Francie, Čechy). Některé stati jsou věnovány jako črta jen jedné osobě, např. rakouskému diplomatovi K.Metternichovi nebo maďarskému politikovi Lájosi Košutovi. Samostatná stať pojednává o Kroměřížském sněmu.
• Okolí Prahy
• Pláč koruny české neboli Nová persekuce (1869)
• K. H. Mácha (1886) – Rozluštěn deník K. H. Máchy, který si psal. Deník popisuje milostný vztah s jeho snoubenkou Lory.
• Persekuce lidu českého v letech 1869–1873 (1896)
• J. Ex. hrabě František Thun z Hohenšteina, c. k. místodržící v království českém. Kritika úřadní činnosti Jeho Excelence (1895–1896)
• Siluety divadelní (1904)
• Arabesky literární (1905)
• Nesmrtelní pijáci (1906)
• Záhadné povahy (1909)
• Z duševní dílny básníků (1915) – zájem o psychologii umělecké tvorby
• Němci v Čechách – Praha 1946 – Melantrich (Citát z díla: Na historickém území českých zemí byli Němci vždy jenom hosté).

Své povídky uveřejňoval v mnoha časopisech (Lumír, Světozor, Květy, …)

Dále se zachovalo velké množství novinových článků, které se týkaly především významných světových osobností v literatuře. Zabýval se mj. K. H. Máchou a K. Sabinou.

Galerie

• 
  Jakub Arbes
• 
  Xena a Olga Arbesovy, 1894
• 
  Jakub Arbes ve věku asi 35 let
• 
  Jakub Arbes v mládí

Odkazy

Literatura

• Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 9–12.  Dostupné online
• Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 341–355.  Dostupné online
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 73–78. 
• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 18–19. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 19–20. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 30. 
• VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý 2. Praha: Prométheus, 1938. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 114–115. 

Související články

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Arbes na Wikimedia Commons
• Galerie Jakub Arbes na Wikimedia Commons
• Autor Jakub Arbes ve Wikizdrojích
• Osoba Jakub Arbes ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jakub Arbes
• Plné texty děl autora Jakub Arbes na projektu Gutenberg (anglicky)
• Digitalizovaná díla Jakuba Arbesa v Národní digitální knihovně.
• Jakub Arbes v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Jakub Arbes v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Jakub Arbes v databázi Archivu Národního divadla
• Jakub Arbes v archivu Národního divadla Brno
• Jakub Arbes ve Filmové databázi
• Jakub Arbes na Kinoboxu
• Jakub Arbes v Internet Movie Database (anglicky)
• Arbes na webu Legie
• Archiv pořadu Šifry mistra Jakuba z cyklu Historie.cs na televizní stanici ČT24, únor 2015
• Vybraná díla z tvorby Jakuba Arbesa volně dostupná v Krameriovi Městské knihovny v Praze
• Archivní zvukový záznam vzpomínek Josefa Svatopluka Machara na Jakuba Arbese (7. 4. 1934)

Autoritní data

AbARTP: 14420 Biblio: d37dcec8-075c-4b00-b40d-12d09d3b12e5, 41464c04-d97f-4a90-9934-fd47f69d5d58, 62c500fc-7a0d-4d81-bd60-77eeaf8dfa44, a0571fa9-248e-44b1-9975-08b7eb217011 NKC: jk01010356 BIBSYS: 3067966 BNF: cb12145962p (data) GND: 118645579 ISNI: 0000 0001 1063 0944 LCCN: n84140550 NLI: 987007257691405171 NLP: a0000001851387 NTA: 07011367X PLWABN: 9810548672105606 SELIBR: 218152 SUDOC: 02994080X Trove: 1083353 VIAF: 54185097 WorldCat Entities: E39PBJbGXBmrYtJTx9WY87pVmd

Portály: Lidé | Literatura