Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                

Jean-Pierre Raffarin

francouzský politik

Jean-Pierre Raffarin (* 4. srpna 1948 Poitiers) je francouzský konzervativní politik a senátor za departement Vienne.

Jean-Pierre Raffarin
Jean-Pierre Raffarin (21. ledna 2013)
Jean-Pierre Raffarin (21. ledna 2013)
165. premiér Francie
Ve funkci:
6. května 2002 – 31. května 2005
PrezidentJacques Chirac
PředchůdceLionel Jospin
NástupceDominique de Villepin
Stranická příslušnost
ČlenstvíUnie pro francouzskou demokracii
Démocratie Libérale
Unie pro lidové hnutí
Les Républicains

Narození3. srpna 1948 (76 let)
Poitiers
ChoťAnne-Marie Raffarin
RodičeJean Raffarin
Alma materUniverzita Paříž-Panthéon-Assas
ESCP Europe
Profesepolitik a advokát
Náboženstvíkatolická církev
OceněníNárodní řád Quebecu (2003)
honorary doctor of the Beihang University (2011)
Řád přátelství (2019)
velkokříž Řádu čestné legie (2022)
velkodůstojník Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.carnetjpr.com
CommonsJean-Pierre Raffarin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Absolvoval Obchodní školu v Paříži a také práva. V letech 19881995 byl poslancem Evropského parlamentu, v letech 1995–1997 ministrem pro malé a střední podniky a od 6. května 2002 do 31. května 2005 francouzským premiérem. Rezignoval vzápětí poté, co Francouzi zamítli v referendu návrh Evropské ústavní smlouvy.

V letech 2011 až 2014 byl místopředsedou Senátu. V roce 2017 se vzdal postu senátora a zaměřil se na činnost v nevládní organizaci Leaders for Peace.[1] V prezidentských volbách 2022 podpořil Emmanuela Macrona. Je znám blízkými vztahy s čínským režimem a odmítáním nezávislosti Tchaj-wanu. Vydal knihy Ce que la Chine nous a appris a Chine, le grand paradoxe a v roce 2019 mu byla udělena Medaile přátelství.[2]

Reference

editovat
  1. Jean-Pierre Raffarin quitte «la vie politique élective». Le Figaro [online]. 2017-06-27 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  2. Jean-Pierre Raffarin a reçu la Médaille de l'amitié chinoise. 20minutes [online]. 2019-09-19 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat