Jiří Bartoška
Jiří Bartoška (* 24. března 1947 Děčín) je český herec a filmový organizátor, od roku 1994 prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
| Mgr. Jiří Bartoška | |
|---|---|
 Jiří Bartoška (2019) | |
| Narození | 24. března 1947 (77 let) Děčín  Československo |
| Alma mater | Janáčkova akademie múzických umění |
| Choť | Andrea Bartošková |
| Děti | Kateřina, rozená Bartošková Janek Bartoška |
| Sídlo | Praha |
| Podpis |  |
| Český lev | |
1999 – Všichni moji blízcí | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatAbsolvoval Gymnázium v Pardubicích a v roce 1972 vystudoval činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.[1] Asi rok hrál v brněnském Divadle na provázku, poté v roce 1973 přesídlil na sever Čech do ústeckého Činoherního studia, odkud pak v roce 1978 přešel do pražského Divadla Na zábradlí. V roce 1991 z tohoto divadla odešel společně s mnoha svými kolegy herci do nově založeného Divadla Bez zábradlí.
Jedná se také o úspěšného filmového a televizního herce. Často také propůjčuje svůj hlas jako voiceover při komentování cestopisných a dokumentárních filmů.
Za socialismu podepsal v roce 1977 tzv. antichartu,[2] ale také petici za propuštění Václava Havla z vězení i prohlášení Několik vět v roce 1989. 19. listopadu spoluzakládal Občanské fórum, patřil mezi blízké Havlovy spolupracovníky. Na manifestaci 10. prosince 1989 oznámil na Václavském náměstí jeho kandidaturu na prezidenta ČSSR.[3]
Od roku 1994 působí coby prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, na jehož přípravě dlouhodobě spolupracoval zejména s filmovou kritičkou Evou Zaoralovou. V roce 2015 dosáhla pořádající společnost Film Servis Festival Karlovy Vary, kterou vlastní Bartoška, čistého zisku 7 milionů korun.[4]
Mezi jeho nejvýznamnější role patří role ve filmech Je třeba zabít Sekala (1998), Všichni moji blízcí (1999) a Teorie tygra (2016) a v seriálech Sanitka (1984) a Neviditelní (2014).
S manželkou Andreou (* 1952), která je archeoložka, má dceru Kateřinu (*1977) a syna Jana (* 1986).
Politické postoje
editovatV reakci na některé výroky prezidenta Miloše Zemana i na prohlášení čtyř z 18. října 2016 Bartoška a Vojtěch Dyk vyzvali českou veřejnost k občanskému neklidu a spolu s dalšími osobnostmi veřejného života podepsali výzvu, ve které mimo jiné stojí: „Když to bude nutné, stávkujme. Sedmnáctého listopadu se opět sejděme na náměstích a zvažme další kroky, nutné na ochranu demokracie. My do Ruska a Číny nepatříme! Chtěli jsme zpět do Evropy, ne do Hulvátova.“[5]
Před prezidentskými volbami v roce 2013 podporoval Karla Schwarzenberga, v roce 2018 pak Jiřího Drahoše.
Filmografie, výběr
editovatTelevize
editovat
.jpg)
- 1979 Zkoušky z dospělosti (TV seriál)
- 1979 Drsná Planina (film)
- 1980 Triptych o láske
- 1980 Had z ráje
- 1981 Bratři Karamazovi
- 1981 Proč se vraždí starší dámy
- 1982 Malý pitaval z velkého města (TV seriál)
- 1983 Lekár umierajuceho času (TV seriál)
- 1984 My všichni školou povinní (TV seriál)
- 1984 Sanitka (TV seriál) – MUDr. Richard Skalka
- 1985 Bylo nás šest (TV seriál)
- 1985 Slavné historky zbojnické (TV seriál)
- 1986 Panoptikum Města pražského (TV seriál)
- 1987 Básník
- 1987 Milionová láska
- 1988 Rodáci (TV seriál)
- 1988 Cirkus Humberto (TV seriál)
- 1989 Strašidlo Cantervillské
- 1990 Zvonokosy
- 1990 Ahmed a Hazar
- 1991 Skládačka
- 1992 Hříchy pro pátera Knoxe
- 1992 Brokovnice
- 1992 Náhrdelník (TV seriál)
- 1993 Hostina
- 1994 Divadelní román
- 1996 Černokněžník
- 1998 Velký případ
- 2000 Hodina pravdy
- 2001 Ideální manžel
- 2004 Falešné obvinění
- 2005 Dobrá čtvrť (TV seriál)
- 2006–dosud Na cestě (cestopisný dokumentární cyklus, pouze hlas, společně s Miroslavem Donutilem)
- 2008 Vlna
- 2008 Nemocnice na kraji města – nové osudy
- 2013–2014 – Život a doba soudce A. K. (soudce Adam Klos st., otec Adama Klose)
- 2014 Neviditelní (TV seriál) (předseda Vodní rady a podnikatel Hubert Vydra)
- 2014 Princezna a písař
- 2015 Reportérka
- 2016 Za sklem
- 2016 Mordparta
- 2018 Dabing Street
- 2019 Strážmistr Topinka (TV seriál) (policejní velitel odcházející do důchodu)
- 2021 Zločiny Velké Prahy (policejní prezident)
Film
editovat
.jpg)
- 1973 Čierne ovce
- 1975 Hřiště
- 1976 Noc klavíristy
- 1977 Na veliké řece
- 1977 Osada Havranů
- 1977 Volání rodu
- 1977 Stíny horkého léta
- 1978 Pumpaři od zlaté podkovy
- 1982 Třetí princ (jeden ze zakletých princů)
- 1984 Cesta kolem mé hlavy
- 1984 Barrandovské nocturno aneb Jak film zpíval a tančil
- 1985 Muž na drátě
- 1987 Zrcadlo nenávisti
- 1989 Evropa tančila valčík
- 1989 Divoká srdce
- 1990 V žáru královské lásky
- 1990 Svědek umírajícího času
- 1990 Muka obraznosti
- 1992 Krvavý román
- 1994 Helimadoe
- 1994 Vášnivý polibek
- 1998 Je třeba zabít Sekala (nominace na Českého lva)
- 1998 Stůj nebo se netrefím
- 1999 Všichni moji blízcí
- 2000 Početí mého mladšího bratra
- 2001 Podzimní návrat
- 2004 Bolero
- 2005 Anděl Páně (Pán Bůh)
- 2005 Příběhy obyčejného šílenství
- 2006 Experti
- 2009 Líbáš jako Bůh
- 2011 Odcházení (Policista)
- 2011 Don Quijote v Čechách
- 2012 Líbáš jako ďábel
- 2016 Teorie tygra (hlavní postava filmu, stárnoucí veterinář)
- 2016 Vlk z Královských Vinohrad
- 2016 Anděl Páně 2 (Pán Bůh)
- 2018 Doktor Martin: Záhada v Beskydech
- 2019 Šťastný nový rok
- 2020 Havel (filozof Jan Patočka)
- 2021 Zbožňovaný
- 2021 Kurz manželské touhy
- 2021 Šťastný nový rok 2: Dobro došli
- 2023 Tajný zákop / ONEMANSHOW: The Movie
- 2023 Nagano – zrození hrdinů
Ocenění
editovat- Medaile Za zásluhy
1. stupně, udělil prezident Petr Pavel v roce 2023
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 157.
- ↑ Anticharta po 25 letech. Lidové noviny, 24. 1. 2002, str. 18. Dostupné online.
- ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 266.
- ↑ "Bartoškovi se daří, karlovarský filmový festival hlásí rekordní zisk". E15. 19. prosince 2016.
- ↑ "Bartoška, Dyk či Burian vyzývají kvůli Zemanovi k občanskému neklidu". iDNES.cz. 28. října 2016.
Literatura
editovat- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 37, 122, 123, 181, 266.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 41–43.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 35.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 26.
- KLUSÁKOVÁ, Jana. Jiří Bartoška na konci sezóny (1991). Praha : Primus, 1991. 79 s. ISBN 80-901091-0-1.
- MARTÍNKOVÁ, Petra. Jiří Bartoška. Praha : Unholy cathedral, 1998. 189 s. ISBN 80-902578-8-7.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 33.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 52.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Bartoška na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Bartoška
- Jiří Bartoška v databázi Archivu Národního divadla
- Jiří Bartoška v archivu Národního divadla Brno
- Jiří Bartoška ve Filmovém přehledu
- Jiří Bartoška v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jiří Bartoška ve Filmové databázi
- Jiří Bartoška na Kinoboxu
- Jiří Bartoška v Internet Movie Database (anglicky)
- Jiří Bartoška na Dabingforum.cz
- Jiří Bartoška na stránkách České televize
- Jiří Bartoška na stránkách Českého rozhlasu
- Jiří Bartoška Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Česká televize – Chat osobností Archivováno 29. 7. 2014 na Wayback Machine.
- Lidové noviny – Podepsal antichartu 1977
