John Lewis (politik)
John Robert Lewis (21. února 1940 Troy – 17. července 2020 Atlanta) byl americký obhájce občanských práv a politik. Od roku 1987 do své smrti byl členem Demokratické strany a byl kongresmanem reprezentujícím 5. volební okrsek státu Georgia. Byl také vedoucím kongresové delegace za Georgii. Region, který reprezentoval, zahrnuje severní tři čtvrtiny Atlanty.
| John Lewis | |
|---|---|
.jpg) John Lewis (13. února 2006) | |
| Člen Sněmovny reprezentantů za 5. okrsek státu Georgie | |
| Ve funkci: 3. ledna 1987 – 17. července 2020 | |
| Předchůdce | Wyche Fowler |
| Nástupce | Kwanza Hall |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratická strana |
| Rodné jméno | John Robert Lewis |
| Narození | 21. února 1940 Troy |
| Úmrtí | 17. července 2020 (ve věku 80 let) Atlanta |
| Příčina úmrtí | rakovina slinivky |
| Místo pohřbení | South-View Cemetery |
| Národnost | Afroameričané |
| Alma mater | American Baptist College (do 1961) Fisk University (do 1967) Pike County Schools |
| Profese | politik, předseda a lidskoprávní aktivista |
| Náboženství | baptisté |
| Ocenění | Eleanor Roosevelt Award for Human Rights (1998) Knižní cena Lilian Smithové (1998) Knižní cena Anisfieldové Wolfové (1999) Wallenbergova medaile (1999) Profile in Courage Award (2001) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | johnlewis |
| Commons | John Lewis (American politician) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatLewis, který byl předsedou Studentského nenásilného koordinačního výboru (SNCC), byl jedním z „velkých šesti“ vůdců skupin, kteří zorganizovali v březnu 1963 pochod do Washingtonu. Hrál velkou roli v hnutí za občanská práva a v jeho akcích, které vedly k ukončení rasové segregace ve Spojených státech. Stal se vůdcem Demokratické strany ve Sněmovně reprezentantů USA, od roku 1991 působil jako Chief Deputy Whip a od roku 2003 jako Senior Chief Deputy Whip. Bylo mu uděleno mnoho čestných titulů a cen, včetně prezidentské medaile svobody.
Freedom Riders
editovatV roce 1961 se Lewis stal jedním z 13 původních Freedom Riders (jezdců svobody).[1] Sedm bělochů a šest černochů se rozhodlo cestovat z Washingtonu, D. C. do New Orleans společně. V té době v některých jižanských státech stále platily zákony zakazující cestovat černochům a bělochům společně veřejnou dopravou. Jízdy svobody původně iniciovalo Společenství smíření a později je znovu obnovil James Farmer a Kongres rasové rovnosti (CORE). Jejich posláním bylo zvýšit tlak na federální vládu tak, aby začala vyžadovat rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Boynton versus Virginie (1960), které prohlásilo segregaci v mezistátních autobusových spojích za protiústavní. Jezdci svobody také poukázali na pasivitu federální vlády vůči násilí proti občanům, kteří jednali v souladu se zákony.[2] Federální vláda spoléhala na to, že proslule rasistická Alabamská policie, aby chránila Jezdce, sama nepodnikne nic, kromě toho, že si agenti FBI udělají poznámky. Kennedyho administrativa pak alibisticky vyzvala k přerušení cest, aby došlo k uklidnění situace v zájmu zklidnění na mezinárodním poli v době studené války.[3]
Na Jihu byli Lewis s dalšími nenásilnými jezdci svobody biti rozzuřenými lidmi, byli zatýkáni a vězněni. Ve svých 21 letech byl prvním jezdcem svobody napadeným v Rock Hill v Jižní Karolíně. Když zde chtěl vstoupit do čekárny pro bílé, dva běloši ho napadli, zranili jej na tváři a kopali ho do žeber. Navzdory tomuto brutálnímu útoku se Lewis o dva týdny později účastnil další jízdy do Jacksonu v Mississippi. „Byli jsme rozhodnutí nenechat se od našeho cíle odradit žádným násilím. Věděli jsme, že naše životy budou v ohrožení, ale rozhodli jsme se nevracet se,“ řekl Lewis ke konci svého života k jeho vytrvalosti po napadení.[4] Lewis byl také na 40 dní zadržen ve státní věznici v Sunflower County v Mississippi poté, co se účastnil jízdy svobody v tomto státě.[5]
V rozhovoru pro CNN k 40. výročí jízd svobody vzpomínal Lewis na množství násilí, kterému byl on a dalších 12 jezdců vystaveni. V Birminghamu byli biti basebalovými pálkami, řetězy, olověnými trubkami a kameny. Byli zatčeni policií, ta je dovezla na hranice s Tennessee a tam je pustila. Znovu se zorganizovali a jeli do Montgomery, kde je napadli s ještě větší agresivitou a Lewise udeřili do hlavy dřevěnou bednou.[6] „Bylo to velmi násilné. Myslel jsem, že umřu. Zůstal jsem ležet v bezvědomí na autobusovém nádraží Greyhound Lines v Montgomery,“ vzpomínal Lewis na tento útok.[7] Když pořádající organizace (CORE) z důvodu násilí upustila od dalších akcí, John Lewis spolu s další aktivistkou Diane Nash oslovili studenty z Nashvillu, kteří v cestách pokračovali a dovedli je k úspěšnému závěru.[8][9]
V únoru 2009, 48 let poté, co byl do krve zbit na nádraží v Montgomery během jízd svobody, se Lewisovi v celostátní televizi omluvil Jižan a bývalý člen Ku-klux-klanu Elwin Wilson.[10][11]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku John Lewis (civil rights leader) na anglické Wikipedii.
- ↑ Reporting Civil Rights: American Journalism 1963–1973, Part Two Carson, Clayborne, Garrow, David, Kovach, Polsgrove, Carol (Editorial Advisory Board), (Library of America: 2003) ISBN 978-1-931082-29-7, pp. 15–16, 48, 56, 84, 323, 374, 384, 392, 491–94, 503, 505, 513, 556, 726, 751, 846, 873.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné v archivu.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné v archivu.
- ↑ The Freedom Riders, Then and Now. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ www.desototimes.com. Dostupné online.
- ↑ CNNfyi.com - 40 years later, mission accomplished - May 11, 2001. edition.cnn.com [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
- ↑ CNN.com - John Lewis: 'I thought I was going to die' - May 10, 2001. edition.cnn.com [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
- ↑ SCOTT, William R.; SHADE, William G. Upon these Shores: Themes in the African-American Experience 1600 to the Present. [s.l.]: Routledge 481 s. Dostupné online. ISBN 978-1-135-27620-1. (anglicky)
- ↑ LEWIS, John; D'ORSO, Michael. Walking with the Wind: A Memoir of the Movement. [s.l.]: Simon and Schuster 544 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4767-9771-7. (anglicky) Google-Books-ID: mm58BgAAQBAJ.
- ↑ Once Race Riot Enemies, Now Friends. abcnews.go.com [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Man Asks Entire Town for Forgiveness for Racism. ABC News [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Lewis na Wikimedia Commons
