Josef Stancl
Josef Stancl (25. února 1851 Vysoké Mýto[1][2][3] – 25. ledna 1924 Uherské Hradiště[3]) byl rakouský politik české národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu a starosta Uherského Hradiště.
| Josef Stancl | |
|---|---|
.jpg) Josef Stancl | |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1886 – 1906 | |
| Starosta Uherského Hradiště | |
| Ve funkci: 1896 – 1903 | |
| Předchůdce | Johann Protzkar |
| Nástupce | Jan Konečný |
| Ve funkci: 1906 – 1912 | |
| Předchůdce | Václav Pitra |
| Nástupce | František Beneš |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Moravská národní str. (staročeši) |
| Narození | 25. února 1851 Vysoké Mýto  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 25. ledna 1924 (ve věku 72 let) Uherské Hradiště  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Mařaticích |
| Choť | Antonie Schullernová |
| Děti | Josef Stancl mladší |
| Příbuzní | Augustin Štancl (synovec) |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Commons | Josef Stancl |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatPocházel z Vysokého Mýta, kde jeho otec Vojtěch Stancl působil jako obchodník.[3] Do Uherského Hradiště přišel roku 1877, kdy se jeho manželkou stala Antonie Schullernová, dědička místní lékárny U zlaté koruny.[4] Profesí byl lékárníkem a politikem. Byl zakladatelem Slováckých novin. Zastával post starosty Uherského Hradiště.[2] V roce 1880 kandidoval do obecního výboru. Reprezentoval tehdy měšťanskou stranu okolo Jana Protzkara. Už po komunálních volbách roku 1886, v nichž poprvé výrazně uspěli na radnici Češi, byl členem městské rady. V rámci komunální politiky patřil k české konzervativní měšťanské straně, sdružující bohatší měšťanské vrstvy. Starostou se stal roku 1896. Byl prvním českým starostou města. Během jeho prvního funkčního období došlo k výstavbě Palackého náměstí, budovy krajského soudu a zprovoznění obchodní školy. Ve funkci setrval do obecních voleb roku 1903, po kterých na radnici převládlo pokrokové české křídlo a funkci starosty získal advokát Jan Konečný. Národnostní česko-německý konflikt byl tehdy nahrazen soupeřením dvou táborů české politiky. Stancl se do funkce vrátil roku 1906. Za jeho druhého starostenského období proběhla výstavba sirotčince nebo nové měšťanské školy.[4] V roce 1906 mu byl udělen Řád Františka Josefa.[5]
V 80. letech se zapojil i do vysoké politiky. V doplňovacích zemských volbách 30. listopadu 1886 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii městskou, obvod Uherské Hradiště, Uherský Ostroh, Bzenec, Veselí. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1890, zemských volbách v roce 1896 a zemských volbách v roce 1902.[6] Ve volbách roku 1886[7] i v řádných volbách roku 1890 byl národním kandidátem (Moravská národní strana, staročeská).[8] Do zemských voleb v roce 1906 šel jako staročech. Porazil ho tehdy mladočeský kandidát Josef Seifert.[9]
Zemřel v pátek 25. ledna 1924.[10][3] Příčinou úmrtí bylo kornatění tepen.[3] Pohřben byl v rodinné hrobce na hlavním městském hřbitově v Mařaticích.
Jeho syn Josef Stancl mladší byl ve 40. letech 20. století rovněž starostou města.[4] Jeho synovec Augustin Štancl působil jako římskokatolický kněz.
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Stancl na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených ve Vysokém Mýtě (1848-1870) , sign. 2288, ukn 10771, str. 130. Dostupné online.
- ↑ a b Stancl, Josef, 1851-1924 [online]. portaro.eu [cit. 2016-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18.
- ↑ a b c d e Kniha zemřelých Uherské Hradiště, 1916–1926, s. 323.
- ↑ a b c ZAPLETAL, Jan: Lokální elity a politicko - ekonomické poměry ve slováckých městech na přelomu 19. a 20. století [online]. muni.cz [cit. 2016-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Mährisches Tagblatt, 10. 5. 1906, s. 3.
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- ↑ Národní listy, 1. 12. 1886, s. 2.
- ↑ Jizeran, 2. 7. 1890, s. 2.
- ↑ Wiener Zeitung, 30. 11. 1906, s. 12.
- ↑ Moravská orlice, 27. 1. 1924, s. 2.
