Karel Lidický
Karel Lidický (17. června 1900 ve Hlinsku[1] – 21. května 1976 v Praze) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.
| Profesor Karel Lidický | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. června 1900 Hlinsko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. května 1976 (ve věku 75 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | pedagog, sochař, učitel a publicista |
| Ocenění | národní umělec (1968) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatByl žákem pražské Akademie, na níž studoval v letech 1926–1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile Otakara Španiela), kde si oblíbil více monumentální pojetí Myslbekova asistenta Karla Pokorného. Zásadní vliv mimo školu na něj měl především sochař a restaurátor Karel Kotrba, který ho seznámil s tvorbou Charlese Despiaua.
Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. V tomto pojetí modeloval společensko-politické zakázky. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly.
Další aktivity
editovatV roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění. Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[2] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[3] Na ustavující konferenci Svazu československých výtvarných umělců, konané v říjnu 1956 v Mánesu, byl zvolen do ústředního výboru tohoto svazu. Na následujím prvním (1960) a druhém (1964) sjezdu SČSVU bylo jeho členství v ústředním výboru potvrzeno.[4] Komunistickým režimem byl oceňován.
Pedagogická činnost
editovatOd roku 1945 byl pedagogicky činný na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dále na ČVUT. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho významné žáky patří Ivan Kalvoda, Milan Vácha, Ivan Záleský nebo Zdeněk Preclík.
Nejznámější díla
editovat
- Socha ženy chránící si obličej před plameny hořící obce – Památník Lidice
- Památník, Obětem světové války,[5] Kameničky
- Podobizna malíře Šmidry, bronz, 1930
- Ženské torzo, serpentin, 1932 (v několika autorských replikách)
- Busta Republiky, bronz, 1933 (známé jsou i odlitky z hrnčiny)
- Novinářka z Melantricha, bronz, 1934
- Venkovský chlapec, dřevovina, 1935
- Podobizna kunsthistoričky dr. Jarmily Blažkové, bronz, 1936
- Václav Budovec z Budova, bronz, 1938
- Podobizna Inky Peřinové, bronz 1941
- Dětský akt, bronz, 1942
- Podobizna paní Kovárnové, bronz, 1942
- Básník František Halas, bronz, 1942
- Básník Hanuš Jelínek, bronz, 1942
- Podobizna malíře Václava Rabase, bronz, 1943
- Tuberkulózní torzo, bronz, 1943 (existuje i mramorová replika z roku 1946)
- Podobizna Jarmily Zábranské, bronz, 1948
- Podobizna Jiřiny Kerhartové, bronz, 1948
- Podobizna Adrieny Šimotové (aspirantka Adriena), bronz 1953
- Pomník Mistr Jan Hus, bronz, 1955 (Nádvoří Karolina)
- Pamětní deska Janu Želivskému, bronz, 1956
- Podobizna Zdeňka Paulíčka, bronz, 1956
- Medaile Max Švabinský, bronz, 1958
- Busta spisovatele Vladislava Vančury, bronz, 1959
- Zuzanka a Katuška, bronz, 1960
- Podobizna dr. Jana Weniga, cín, 1963
- Busta spisovatele Jana Weisse, cín, 1972, Jilemnice
- Památník objevu radia (Jáchymov), bronz a beton
- Pomník S. K. Neumanna v Poděbradech (spolupráce Vojtěch Kerhart)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených1894-1906 v Hlinsku, sign. 6906, ukn. 2306, str.197. Dostupné online
- ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-17]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Příprava vydání Jiří Knapík, Martin Franc. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 991, 1147, 1148,1150. OCLC: ocn780284198.
- ↑ Památník, Obětem světové války. sixside.galerie.cz [online]. [cit. 2009-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-30.
Literatura
editovat- Almanach Akademie výtvarných umění, editor Jiří Kotalík. Praha 1981
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Lidický na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Lidický
- Katalog městské knihovny v Praze
- Pamětní síň Karla Lidického v Hlinsku
- encyklopedie na seznamu
- Karel Lidický v informačním systému abART
- Karel Lidický v databázi Olympedia (anglicky)
