Karel VII. Bavorský
Karel VII. Albrecht Bavorský (6. srpna 1697 Brusel – 20. ledna 1745 Mnichov) byl od 26. února 1726 bavorský kníže-kurfiřt a od 24. ledna 1742 do své smrti císař Svaté říše římské. V letech 1741 až 1743 byl také českým králem (jako Karel III.). Karel byl členem rodu Wittelsbachů a jeho vláda jako císaře Svaté říše římské tak znamenala konec tří století nepřetržité habsburské císařské nadvlády, přestože byl s Habsburky příbuzný pokrevně i přes sňatek.
| Karel VII. | |
|---|---|
 Portrét od Georga Desmaréese, cca 1745 | |
| Císař Svaté říše římské | |
| Období | 24. ledna 1742–20. ledna 1745 |
| Předchůdce | Karel VI. |
| Nástupce | František I. |
| Český (proti)král | |
| Období | 19. prosince 1741–12. května 1743 |
| Předchůdce | Marie Terezie |
| Nástupce | Marie Terezie |
| Bavorský kurfiřt | |
| Období | 26. února 1726–20. ledna 1745 |
| Předchůdce | Maxmilián II. Emanuel |
| Nástupce | Maxmilián III. Josef |
| Narození | 6. srpna 1697 Brusel,  Španělské Nizozemí |
| Úmrtí | 20. ledna 1745 (47 let) Mnichov,  Bavorskékurfiřtství |
| Pohřben | Theatinerkirche (Mnichov) |
| Manželka | Marie Amálie Habsburská |
| Potomci | Maxmiliana Marie Bavorská Marie Antonie Bavorská Tereza Benedikta Bavorská Maxmilián III. Josef Josef Ludvík Bavorský Marie Anna Bavorská Marie Josefa Bavorská |
| Dynastie | Wittelsbachové |
| Otec | Maxmilián II. Emanuel |
| Matka | Tereza Kunhuta Sobieská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel byl nejstarším synem Maxmiliána II. Emanuela, bavorského kurfiřta, a polské princezny Terezy Kunhuty Sobieské. Kurfiřtem se stal po smrti svého otce v roce 1722. V roce 1726 se Karel oženil s arcivévodkyní Marií Amálií Rakouskou, dcerou císaře Svaté říše římské Josefa I. a neteří císaře Karla VI. Pár spolu měl sedm dětí. Po smrti Karla VI. v roce 1740 si kurfiřt Karel nárokoval Rakouské arcivévodství a nakrátko získal český trůn. V roce 1742 byl zvolen císařem Svaté říše římské. Vládl až do své smrti o tři roky později.[1][2][3]
Mládí
editovatNarodil se jako syn bavorského kurfiřta Maxmiliána II. a Terezy Sobieské, z matčiny strany byl tedy vnukem polského krále Jana III. Sobieského. Roku 1699, po smrti svého staršího nevlastního bratra Josefa Ferdinanda, se stal dědicem bavorského vévodství. Ve válce o španělské dědictví byl zajat rakouským vojskem a odveden na výchovu do jezuitského gymnázia. Po skončení války pobýval v Itálii a pomáhal v bojích o Bělehrad.
Život
editovatV říjnu 1722 se ve Vídni oženil s Marií Amálií Habsburskou, mladší dcerou císaře Josefa I. V roce 1726 se stal jako Karel I. Albert nástupcem svého otce a po smrti císaře Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci a postavil se proti Marii Terezii. V rámci válek o rakouské dědictví uchvátil vojensky část rakouského dědictví Habsburků včetně Království českého. Francouzské vojsko pod velením maršála de Saxe dobylo 26. listopadu 1741 Prahu a Karel Albrecht se dne 9. prosince 1741 nechal provolat protikrálem (korunovační klenoty byly ukryty ve Vídni) jako Karel III. Legálním králem českým byla od roku 1740 Marie Terezie, nicméně značná část české šlechty vzdala Karlu Albrechtovi 19. prosince hold.[4][pozn. 1] V lednu 1742 byl – za podpory francouzských vojsk – zvolen císařem jako Karel VII. a ve Frankfurtu nad Mohanem korunován svým bratrem, kolínským arcibiskupem a kurfiřtem Klementem Augustem. Po několika porážkách v roce 1744 a znovudobytí uchvácených území (včetně Království českého), jakož i Bavorska vojsky Marie Terezie však fakticky byl císařem bez území (neměl oporu ani v jedné části monarchie a musel uprchnout i z Bavorska). Jeho nástupce v Bavorsku, syn Maxmilián III., se vzhledem k rakouské vojenské převaze vzdal císařských ambicí a v dubnu 1745 uzavřel s Marií Terezií mír.
Rodina
editovatS manželkou Marií Amálií Habsburskou (22. 10. 1701 – 11. 12. 1756) měl následující potomky:
- 1. Maxmiliana Marie (*/† 1723)[8]
- 2. Marie Antonie (18. 7. 1724 Mnichov – 23. 4. 1780 Drážďany),[9] pohřbena i s manželem v drážďanské katedrále Nejsvětější Trojice[10]
- ⚭ 1747 Fridrich Kristián Saský (5. 9. 1722 Drážďany – 17. 12. 1763 tamtéž), kurfiřt saský od října 1763 až do své smrti[11]
- 3. Tereza Benedikta (6. 12. 1725 Mnichov – 29. 3. 1743 Frankfurt nad Mohanem), svobodná a bezdětná[12]
- 4. Maxmilián III. Josef (28. 3. 1727 Mnichov – 30. 12. 1777 tamtéž), bavorský kurfiřt od roku 1747 až do své smrti[13]
- ⚭ 1747 Marie Anna Saská (29. 8. 1728 Drážďany – 17. 2. 1797 Mnichov)[14]
- 5. Josef Ludvík (25. 8. 1728 Mnichov – 2. 12. 1733 tamtéž)[15]
- 6. Marie Anna Josefa (7. 8. 1734 Mnichov – 7. 5. 1776 tamtéž)[16]
- ⚭ 1755 Ludvík Jiří Bádenský (7. 6. 1702 Karlsruhe – 22. 10. 1761 Rastatt), bádenský markrabě od roku 1707 až do své smrti[17]
- 7. Marie Josefa (30. 3. 1739 Mnichov – 28. 5. 1767 Vídeň)[18]
- ⚭ 1765 Josef II. (13. 3. 1741 Vídeň – 20. 2. 1790 tamtéž), císař Svaté říše římské v letech 1765–1790 a král uherský, král český, markrabě moravský v letech 1780–1790[19]
Vývod z předků
editovat| Vilém V. | ||||||||||||
| Maxmilián I. | ||||||||||||
| Renata Lotrinská | ||||||||||||
| Ferdinand Maria Bavorský | ||||||||||||
| Ferdinand II. Štýrský | ||||||||||||
| Marie Anna Habsburská | ||||||||||||
| Marie Anna Bavorská | ||||||||||||
| Maxmilián II. Emanuel | ||||||||||||
| Karel Emanuel I. Savojský | ||||||||||||
| Viktor Amadeus I. | ||||||||||||
| Kateřina Michaela Španělská | ||||||||||||
| Jindřiška Adéla Marie Savojská | ||||||||||||
| Jindřich IV. Francouzský | ||||||||||||
| Kristina Bourbonská | ||||||||||||
| Marie Medicejská | ||||||||||||
| Karel VII. Bavorský | ||||||||||||
| Marek Sobieski | ||||||||||||
| Jakub Sobieski | ||||||||||||
| Jadwiga Snopkowska | ||||||||||||
| Jan III. Sobieski | ||||||||||||
| Jan Daniłowicz | ||||||||||||
| Zofia Teofila Daniłowiczówna | ||||||||||||
| Zofia Żółkiewska | ||||||||||||
| Tereza Kunhuta Sobieská | ||||||||||||
| Antoine de La Grange d'Arquien | ||||||||||||
| Henri de la Grange d'Arquien | ||||||||||||
| Antoine de La Grange d'Arquien | ||||||||||||
| Marie Kazimíra d’Arquien | ||||||||||||
| Baptiste de La Châtre of Bruillebault | ||||||||||||
| Françoise de la Châtre | ||||||||||||
| Gabrielle Lamy | ||||||||||||
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Holdování podléhalo 1323 osob z panského a rytířského stavu. První termín holdování byl 19. prosince 1741, účastnil se ho král osobně. K holdu se dostavilo 292 jedinců, to jest 23 %. Druhý a třetí termín byl 8. ledna a 8. února 1742, osobně přijelo 170 osob a 120 mandatářů – zplnomocněných osob. Dohromady tedy složilo hold 582 šlechticů, to jest 44 % celkového počtu. Ze sedmnácti českých místodržících jich holdovalo třináct vesměs osobně v prvním termínu, jeden prostřednictvím mandatáře v druhém termínu. Pouze tři hold nesložili vůbec – nejvyšší purkrabí Jan Arnošt Antonín ze Schaffgotsche, podkomoří a vrchní válečný komisař Marie Terezie Václav Kazimír Netolický z Eisenberka a rovněž František z Pöttingu.[5] Prelátský stav tvořilo 44 osob, z nich pouze osm odmítlo holdovat, mezi nimi představení tří klášterů v jižních Čechách, které byly obsazeny armádou Marie Terezie.[6] Z městského stavu holdovali zástupci všech věnných a téměř všech královských měst. Holdu se nezúčastnily České Budějovice a Pelhřimov, které byly obsazeny vojsky Marie Terezie, a Mladá Boleslav. Na druhou stranu z osmnácti královských horních město holdovalo jen pět. Bez oprávnění vyslala k holdu své zástupce i některá poddanská města – Velvary, Kostelec nad Labem, Unhošť, Jirkov, Jičín a Česká Lípa.[7]
Reference
editovat- ↑ BIOGRAPHIE, Deutsche. Karl VII. - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Die Herrscher Bayerns: 25 historische Portraits von Tassilo III. bis Ludwig III.. [s.l.]: C.H.Beck 456 s. Dostupné online. ISBN 978-3-406-54468-2. S. 250. (německy) Google-Books-ID: EQUNNfK5524C.
- ↑ BRAUN, Bettina; KELLER, Katrin; SCHNETTGER, Matthias. Nur die Frau des Kaisers?: Kaiserinnen in der Frühen Neuzeit. [s.l.]: Böhlau Verlag Wien 274 s. Dostupné online. ISBN 978-3-205-20085-7. S. 194. (německy) Google-Books-ID: MpdVDAAAQBAJ.
- ↑ Z. Míka, Dějiny Prahy v datech. Praha: Panorama 1988, str. 140.
- ↑ MAUR, Eduard. 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou. Praha: Havran, 2003. 200 s. (Dny, které tvořily českék dějiny). ISBN 80-86515-22-2. S. 72–73. Dále jen 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou.
- ↑ 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou, s. 91
- ↑ 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou, s. 100–101
- ↑ Maximiliane von Bayern, Prinzessin. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Princess Maria Antonia Walpurgis of Bavaria. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Maria Antonia Walpurgia von Bayern (1724-1780) -.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Friedrich Christian von Sachsen, Kurfüst. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Theresia Benedicte Maria Prinzessin von Wittelsbach. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Maximilian III Joseph, Kurfürst von Bayern. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Princess Maria Anna Sophia of Saxony. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Joseph Ludwig Leopold von Bayern, Prinz. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Maria Anna Josepha von Bayern (1734-1776) - Find.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ludwig Georg Simpert, Markgraf von Baden-Baden. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Maria Josefa of Bavaria (1739-1767) - Find a.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Joseph II and Domestic Reform | History of Western Civilization II. courses.lumenlearning.com [online]. [cit. 2022-12-25]. Dostupné online.
Literatura
editovat- HLAVAČKA, Milan. Karel Albrecht. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 453–473.
- HLAVAČKA, Milan. Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále. Praha: Akropolis, 1997. 155 s. ISBN 80-85770-50-4.
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
- VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7.
- ČECHURA, Jaroslav; MIKULEC, Jiří; STELLNER, František. Lexikon českých panovnických dynastií. Praha: AKROPOLIS, 1996. 232 s. ISBN 80-85770-30-X.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel VII. Bavorský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Marie Terezie |
|
Český (proti)král Karel III. 1741–1743 |
|
Nástupce: Marie Terezie |
| Předchůdce: Maxmilián II. Emanuel |
|
Kurfiřt bavorský Karel I. Albert 1726–1745 |
|
Nástupce: Maxmilián III. Josef |
| Předchůdce: Karel VI. |
.svg){kind=small}
|
Císař Svaté říše římské Karel VII. 1742–1745 |
|
Nástupce: František I. Štěpán |
