Kostel svatého Mikuláše (Louny)
Kostel svatého Mikuláše je římskokatolický farní kostel v Lounech. Jedná se o jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky. Je chráněn jako kulturní památka.[1] Národní kulturní památkou pak byl vyhlášen roku 1995.[2]
Kostel svatého Mikuláše v Lounech | |
---|---|
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Ústecký |
okres | Louny |
Obec | Louny |
Souřadnice | 50°21′26,16″ s. š., 13°47′42,94″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | lounský |
Farnost | děkanství Louny |
Status | farní kostel |
Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o programu při NOCI KOSTELŮ |
Zasvěcení | svatý Mikuláš |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | gotika |
Výstavba | 1517–1538 |
Specifikace | |
Stavební materiál | opuka + pískovcové nárožníky + břidlicová střecha |
Další informace | |
Kód památky | 42692/5-997 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatByl postaven po požáru 25. března 1517 na místě původního kostela Povýšení svatého Kříže z poloviny 13. století hutí královského architekta Benedikta Rejta. Chrám byl dokončen roku 1538. Chrám je trojlodní, s krouženou klenbou, vnějším opěrným systémem a jehlancovou střechou.
Interiéru dominují tři mohutné dřevěné oltáře. Ty vyřezal v letech 1701–1706 sochař Jeroným Kohl se svým žákem Františkem Preissem. Autorem konstrukce byl Marek Nonnenmacher a obrazy namaloval Jan Jiří Schummer. Na konci 19. století byl kostel opraven pod vedením Josefa Mockera a počátkem 20. stol. Kamila Hilberta. U hlavního oltáře se v té době uvažovalo o jeho barevném nátěru, nakonec ale zůstal v původní podobě. Hlavní oltář Narození Páně uprostřed je ve stylu konzervativnějšího baroka, dva postranní patří mezi vůbec první akantové oltáře. Všechny tři jsou prací truhláře Marka Nonnenmachera. Řezba je vyvedena do impozantních detailů, obsahuje mnoho světců a biblických postav, andělů a barokního dekoru.
Dvě z vysokých gotických vitráží s náboženskými motivy byly darovány místními občany z počátku 20. století, ostatní vitráže mají decentní, nefigurativní výplň.
Věž
editovatVěž chrámu je 60 m vysoká, stavebním materiálem je pískovec. Počet schodů ve schodišťové vížce a uvnitř věže je dohromady asi 180. Ve věži je klenotnice (nepřístupná), kde bývaly umístěny významné městské listiny. Nad touto místností je veřejnosti přístupná část věže, kde visí pět zvonů. Na úrovni ochozu je byt hlásného, kde je možné si prohlédnout část starého kašírovaného betlému.
Duchovní správcové
editovatDuchovními správci byli například:
- 1807–1859 Antonín Pankrác (1782–1859, oblíbená osobnost náboženského i společenského života města, čestné měšťanství v Lounech – titul slavnostně udělen 25. dubna 1841)[3]
- 1978–1990 Milan Bezděk
- od 1992 Werner Horák
Navštěvnost
editovatRok | Počet návštěvníků |
---|---|
2015 | 5 357 |
2016 | 5 071 |
2017 | 4 559 |
Galerie
editovat-
Klenba kostela
-
Pohled na Louny z ochozu věže
-
Jeden ze zvonů uvnitř věže
-
Lounský děkan a první čestný občan města Antonín Pankrác v pozadí s kostelem svatého Mikuláše
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-08-12]. Identifikátor záznamu 154899 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ NP,86
- ↑ Město Louny. www.mulouny.cz [online]. [cit. 2012-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-12.
Související články
editovatLiteratura
editovat- MAVR, Jan. Tři století epigrafiky v kostele sv. Mikáláše v Lounech (16. – 18. století). Louny: Oblastní muzeum v Lounech, 2023. 164 s. ISBN 978-80-905891-9-3, ISBN 978-80-7561-430-8.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Mikuláše na Wikimedia Commons
- Pořad bohoslužeb v kostele sv. Mikuláše, Louny (katalog biskupství litoměřického)
- Program NOCI KOSTELŮ, Louny, kostel sv. Mikuláše
- Chrám svatého Mikuláše podrobně
- Historie chrámu sv. Mikuláše a farnosti Louny Archivováno 9. 3. 2007 na Wayback Machine.