Li Tung-jang
Li Tung-jang (čínsky pchin-jinem Lǐ Dōngyáng, znaky zjednodušené 李东阳, tradiční 李東陽, 1447–1516) byl literární kritik, kaligraf, básník a politik čínské říše Ming, za vlády císařů Chung-č’a a Čeng-teho zaujímal funkci velkého sekretáře, několik let stál v čele sboru velkých sekretářů a tedy fakticky i v čele vlády.
| Li Tung-jang | |
|---|---|
 Portrét Li Tung-janga | |
| Posmrtné jméno | Wen-siang |
| Pseudonym | Suej-an |
| Jiná jména | Jang Jing-ning |
| Narození | 21. července 1447 Čcha-ling (Ču-čou, provincie Chu-nan) |
| Úmrtí | 20. srpna 1516 |
| Tituly a úřady | |
| první velký sekretář | |
| Období | 1506–1513 |
| Předchůdce | Liou Ťien |
| Nástupce | Jang Tching-che |
| Panovník | Čeng-te |
| velký sekretář | |
| Období | 1495–1513 |
| Panovník | Chung-č’, Čeng-te |
| Umělecká činnost | |
| Znám jako | literární kritik, básník, kaligraf |
| Hnutí | poezie kabinetního stylu |
| Ovlivněn | tchangští básníci, Ou-jang Siou |
| Ovlivnil | Li Meng-jang |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Vzdělání | ťin-š’ (1463) |
| Povolání | politik |
| Vyznání | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jména
editovatLi Tung-jang používal zdvořilostní jméno Pin-č’ (čínsky pchin-jinem Bīnzhī, znaky zjednodušené 宾之, tradiční 賓之) a pseudonym Si-ja (čínsky pchin-jinem Xīyá, znaky 西涯). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-čeng (čínsky pchin-jinem wénzhèng, znaky 文正).
Život
editovatÚřední kariéra
editovatLi Tung-jang se narodil 21. července 1447, pocházel z okresu Čcha-ling v prefektuře Čchang-ša jihočínské provincie Chu-kuang (v 21. století městská prefektura Ču-čou v provincii Chu-nan).[1] Pocházel z vojenské rodiny, jeho praděd sloužil v tělesné stráži Ču Tiho, důstojníkem byl i jeho děd. Až Li Tung-jangův otec Li Čchun (李淳, † 1486) jako první z rodiny studoval k úřednickým zkouškám, přičemž vojenské povolání převzal jeho mladší bratr, Li Tung-jangův strýc.[1]
Li Čchun nedosáhl úspěchu, zato jeho syn byl od malička nadané dítě. Ve třech letech už uměl psát i složité znaky a byl představen císaři. Roku 1454 byl (v mimořádně nízkém věku) zaregistrován ve státní škole, prošel místními i provinčními zkouškami a roku 1463, ve věku 16 let, složil metropolitní a palácové zkoušky a získal titul ťin-š’. Následující rok byl přijat do akademie Chan-lin. V akademii sloužil tři desetiletí, přičemž postupně stoupal v hodnostním žebříčku. Byl též ředitelem provinčních zkoušek v Pekingu (1486) a metropolitních zkoušek (1493 a 1499). Roku 1494 se zapojil do práce velkého sekretariátu a dostal titul náměstka ministra obřadů. Roku 1495 po smrti Čchiou Ťüna společně se Sie Čchienem nastoupil do velkého sekretariátu, zprvu prozatímně, od roku 1499 trvale[1] Současně se roku 1499 stal mladším ochráncem následníka trůnu (太子少保, tchaj-c’ šao-pao) a formálně i ministrem obřadů. Roku 1503 a 1505 byl povýšen na vychovatele (太子太保, tchaj-c’ tchaj-pao), resp. velkého vychovatele následníka (太子太傅, tchaj-c’ tchaj-fu).[2]
Po smrti císaře Chung-č’a nastoupil na trůn Čeng-te. Nový císař dával před velkými sekretáři a ministry přednost eunuchům, zejména tzv. osmi tygrům. První velký sekretář Liou Ťien a velký sekretář Sie Čchien se spojili s některými úředníky a eunuchy a vystoupili proti osmičce. V mocenském střetu se císař přiklonil na stranu osmičky a Liou Ťien i Sie Čchien byli sesazeni. Li Tung-jang si udržel důvěru císaře, mimo jiné i pro svou odolnost vůči korupci a jako jediný zbylý sekretář převzal vedení sekretariátu (který císař doplnil Ťiao Fangem a Wang Aoem).[2] Za spolupráci s osmičkou, především Liou Ťinem, byl kritizován některými kolegy.[3]
Roku 1510 za organizaci boje proti povstání knížete z An-chua obdržel vysoký čestný titul „levý pilíř státu“ (左柱國, cuo ču-kuo); bylo to poprvé v říši Ming, kdy byl velký sekretář takto vyznamenán za vojenské úspěchy.[2]
Roku 1512 se novým favoritem císaře Čeng-teho stal dvacetiletý Ťiang Pin, důstojník posádky v Süan-fu. Ťiang Pin navrhl vojenské reformy: protože posádka metropole byla neschopná bojovat s rebely kvůli nedostatku bojových zkušeností, navrhl povolat do Pekingu zkušené oddíly z pohraničí a vojáky z metropole naopak poslat na hranice.[4] Li Tung-jang proti nápadu ostře protestoval; namítal, že pekingští vojáci nejsou schopni držet službu na hranici a naopak hraničáři se budou těžce potýkat s řádem hlavního města. Odmítl sepsat patřičný edikt a v únoru 1513 na protest rezignoval.[5]
Umělec
editovatLi Tung-jang byl obdivovaný kaligraf. Nejvíce vyzdvihované bylo jeho pečetní písmo, výborný byl i v písmu úřednickém.[6] Jeho poezie byla vyvrcholením básnického „kabinetního stylu“ 15. století, který ovšem chápal v širokých hranicích jako styl vysokých úředníků až po tchangského Po Ťü-iho, prosazoval návrat k básním š’.[7] Za vzor literáta spojujícího kvality básníka i politika vyzdvihoval sungského Ou-jang Sioua, v jehož spisech obdivoval jejich klid a korektnost.[8] Nejuznávanějším z Li Tung-jangových děl je soubor 101 balad v chanském stylu Ni-ku jüe-fu (擬古樂府) vydaný roku 1504 a přetištěný i v Koreji a Japonsku.[3]
Ve své době byl nejrespektovanějším literárním kritikem. Obvykle se v jeho domě po večerech, poté co odešli z kanceláří, setkávali úředníci a literáti k diskuzím o umění. Ze své pozice podporoval a vyzdvihoval básníky mladší generace, tzv. školu Čcha-ling, ke které patřili např. Šao Pao a Che Meng-čchun. V okruhu Li Tung-janga začínal i Li Meng-jang,[7] jeden ze „sedmi dřívějších mingských mistrů“, reprezentantů hnutí odmítajícího kabinetní poezii jako „prázdnou“ a prosazujícího návrat ke starým mistrům (fu-ku).[9]
Úmrtí
editovatZemřel 20. srpna 1516,[1] Císař Čeng-te ho poctil posmrtným jménem Wen-čeng (čínsky pchin-jinem wénzhèng, znaky 文正), které se vztahovalo k jeho kulturním úspěchům a korektnímu chování.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 1. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. S. 313. (anglicky)
- ↑ a b c Goodrich, s. 878.
- ↑ a b c Goodrich, s. 880.
- ↑ GEISS, James. The Cheng-te reign, 1506-1521. In: TWITCHETT, Denis; FAIRBANK, John K. The Cambridge History of China: Volume 7, The Ming Dynasty, 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243327. S. 403–439, na s. 414. (anglicky)
- ↑ Geiss, s. 415.
- ↑ ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 242–243.
- ↑ a b BRYANT, Daniel. Poetry of the Fifteenth and Sixteenth Centuries. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-231-10984-9. S. 399–409, na s. 403. (anglicky)
- ↑ CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. ISBN 0521116775, ISBN 9780521116770. S. 1–62, na s. 27. (anglicky)
- ↑ Chang, s. 28.
Literatura
editovat- GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. Heslo Li Tung-yang, s. 877–881. (anglicky)
