Luigi Primo
Louis Cousin, v Itálii známý jako Luigi Primo nebo Luigi Gentile[1] (kolem 1605–1667), byl vlámský barokní malíř. Velkou část své kariéry prožil v Itálii. Pracoval ve stylu, který kombinoval jeho vlámské kořeny s intenzivním vlivem italského umění. Proslul portréty a oltářními obrazy.[2]
| Luigi Primo | |
|---|---|
 Čtyři lékaři církve, Královský palác v Madridu | |
| Jiná jména | Louis Cousin, Luigi Gentile |
| Narození | kolem 1605 nejisté, Belgie či Brusel |
| Úmrtí | 1667 (ve věku 60–61 let) Brusel |
| Národnost | vlámská |
| Povolání | barokní malíř |
| Hnutí | Bentvueghels |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatJeho rodištěm byla pravděpodobně vesnice Breivelde u Ninove v současné Belgii, ale je také možné, že se narodil v Bruselu.[3] Za možné je považováno i narození před rokem 1606. V Bruselu se stal v roce 1617 žákem Gillise Claeissinse mladšího.[4] Ještě v mládí opustil jižní Nizozemsko.[5] Podle životopisce 17. století Joachima von Sandrart Cousina pokračoval ve studiích v Paříži.[6]
V Římě byl již v roce 1626[4] a zůstal zde po dalších třicet let. Připojil se k uměleckému spolku Bentvueghels, neformálnímu sdružení převážně vlámských a nizozemských malířů pracujících v Římě. V Bentvueghels dostal přezdívku Gentile nebo Gentiel pro jeho jemné způsoby. V Římě byl také znám pod přezdívkou Primo. V Římě studoval díla velkých mistrů.[7] První práce v Římě, která mu přinesla určitou slávu, byla freska na bočním oltáři kostela Santi Domenico e Sisto (kostel Svatého Dominika a Sixta). Zobrazuje zázrak připisovaný španělskému knězi Domingo de Guzmánovi - Svatému Dominikovi. Pak maloval jednu ze čtyř olejomaleb v kapli Svaté Kateřiny v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě. Tato práce zvýšila jeho pověst a přinesla mu nové, dobře placené provize.[7]
V roce 1635 se připojil k bratrstvu při kostele San Giuliano dei Fiamminghi (Kostel sv. Juliana vlámského)[Poz 1] a podepisoval se jako Ludovicus Cousin, alias Primo, alias Gentil. V roce 1650 vstoupil do Accademia di San Luca a dokonce byl v letech 1651 a 1652 jejím ředitelem.[5] Vstupní kritéria Akademie byla velmi přísná a posuzovala jak umělecké zásluhy, tak osobní kvality kandidáta. Výběrový proces se skládal ze dvou kol hlasování, aby se zajistilo, že budou vybráni pouze nejvýznamnější umělci a že bude zachována prestiž Akademie[8].
Italský životopisec Giovanni Battista Passeri ze sedmnáctého století napsal, že Cousinova vášeň pro ženy ho přiměla k tomu, aby zanedbával svou práci a promarnil všechny své peníze. Cousin se rozhodl opustit Řím. Cestoval do Loreta, kde udělal obraz pro vysoký oltář kostela Santa Margherita a poté do Pesara, kde pracoval v katedrále. Nakonec se přestěhoval do Benátek, kde namaloval několik portrétů. Vrátil se do Říma krátce před smrtí papeže Inocenta X. v roce 1655. Byl první umělec, který namaloval portrét jeho nástupce Alexandra VII. po jeho volbě.[7] Poté, co strávil více než třicet let v Římě, se vrátil do Bruselu. V roce 1661 se stal členem místního cechu sv. Lukáše.[5] Pokračoval v malování portrétů, maloval obrazy s historickými tématy a také navrhoval design (kartony) pro tapisérie, které byly pak vyráběny místními tkalci. Pro jeho účast na tvorbě návrhů tapisérií byl osvobozený od daní.
Jeho dílo bylo oblíbené u habsburských knížat, od nichž obdržel řadu zakázek. Pro španělského krále vytvořil mnoho návrhů gobelínů a velký obraz Venuše bědující nad smrtí Adonise (kolem 1656-1557). Maloval řadu obrazů pro arcivévodu Leopolda I. Viléma Rakouského a pro rakouského císaře namaloval několik jeho portrétů. Měl řadu studentů, včetně Jana van Cleefa.[5]
Podle Passeriho Luigi Primo zanechal po své smrti jen málo peněz, protože měl rád zábavu a tak utratil většinu peněz, které vydělal.[7]
Dílo
editovatLouis Cousin maloval obrazy s mytologickými a náboženskými tématy[5] a byl také velmi ceněn jako portrétista.[9] Styl Cousina se nachází na půli cesty mezi italskou a vlámskou tradicí a je typickým příkladem vznešeného i když někdy poněkud nudného dekorativního stylu High Baroque.[2][5]
_-_Guillaume-Raymond_Moncada_visiting_the_King_of_Aragon_possibly_Charles.jpg)
Některé z oltářních obrazů Luigi Primo, které namaloval mezi lety 1633 a 1657 pro kostely v Římě jsou stále ještě na místě. Napříkladem je obraz z roku 1655 Virgin Presenting the Child to St Anthony of Padua (Panna ukazující dítě sv. Antonínu Paduánskému), stále v bazilice San Marco Evangelista al Campidoglio v Římě.[5]
Podle některých pramenů Cousin namaloval mezi 1646-1652 pro papeže Inocenta X. 27 malých obrázků na mědi s náboženskými náměty.[3] Malé panely, které byly jeho obdivovateli velmi obdivovány, jsou však ztraceny.[9] Spolupracoval na sérii dvaceti měděných panelů, které vyprávějí činy dvou sicilských vznešených bratrů španělského původu, Guillerma Ramóna Moncada a Antonia Moncada. Z dvanácti panelů jich Luigi Primo namaloval pět, Willem van Herp šest a Adam Frans van der Meulen jeden. Jan van Kessel starší, umělec specializující se na zátiší s květinami, hmyzem a zvířaty, maloval dekorativní okraje, které různé epizody rámují.[10]
Poznámka
editovat- ↑ Kostel svatého Juliana vlámského (Ital: Chiesa di S. Giuliano dei Fiamminghi, holand: Sint-Juliaan-der-Vlamingen, franc. Saint-Julien des Flamands, lat. S. Iuliani Flandrensium) je kostel římskokatolickou církví zasvěcený sv. Julianovi Hospitallerovi. Kostel se nachází v Římě. Podle tradice byl kostel postaven když Vlámsko konvertovalo ke křesťanské víře, během pontifikátu Řehoře II. (715 - 753). Kostelík je součástí objektu postaveného kdysi jako hospic pro poutníky z hrabství Flandry (Belgie).V tomto článku byl použit překlad textu z článku San Giuliano dei Fiamminghi na anglické Wikipedii.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Luigi Primo na anglické Wikipedii.
- ↑ Further name variations: Louis Primo, Lodewijk Cousin, Luigi Cousin, Lodovico Primo, Ludovicus Cousin, alias Primo, alias Gentile, Louis Cousin genaamd Primo, nicknames Gentiel or Gentile
- ↑ a b Gash, John; Montagu, Jennifer, Algardi, Gentile and Innocent X: A Rediscovered Painting and Its Frame, in: The Burlington Magazine, 1980, str. 55-56
- ↑ a b Biographical data Archivováno 5. 12. 2013 na Wayback Machine. on Hadrian
- ↑ a b Biographical details Archivováno 30. 6. 2020 na Wayback Machine. at the Netherlands Institute for Art History
- ↑ a b c d e f g Carl Van de Velde. "Primo, Luigi." Grove Art Online. Oxford Art Online. Oxford University Press. Web. 18 Jan. 2017
- ↑ Ludovicus Primo in: Joachim von Sandrart, Teutsche Academie der Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste, Nürnberg 1675/1679/1680
- ↑ a b c d Luigi Gentile in: Giovanni Battista Passeri, Vite de pittori, scultori ed architetti che anno lavorato in Roma, Roma, 1772, blz. 249-253]
- ↑ Memorie per servire alla storia della Romana Accademia di S. Luca
- ↑ a b Biographical details in Italian Encyclopedia Treccani online
- ↑ David Teniers II and Jan van Kessel I, The Submission of the Sicilian Rebels to Antonio de Moncada in 1411 at the Thyssen-Bornemisza Collection
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luigi Primo na Wikimedia Commons
