Marie-José Natová

Marie-José Natová
Marie-José Natová
	Marie-José Nat na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes (2002)
Rodné jméno	Marie-José Benhalassa
Narození	22. dubna 1940 ; Bonifacio, Francie
Úmrtí	10. října 2019 (ve věku 79 let) ; Paříž, Francie
Místo pohřbení	Bonifacio cemetery
Alma mater	Simonův kurz
Aktivní roky	1960–2006
Choť	Roger Dumas (1960–1961); Michel Drach (1964–1981); Cyrus Rezvani (2005–2019)
Partner(ka)	Victor Lanoux
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie-José Natová, nepřechýleně Marie-José Nat, rodným jménem Marie-José Benhalassa (22. dubna 1940, Bonifacio, Francie – 10. října 2019, Paříž^[1]) byla francouzská filmová, televizní a divadelní herečka.

Život

Původ a mládí kariéra

Narodila se jako Marie-José Benhalassa rodičům na Korsice v roce 1940. Její otec Abdelkader Benhalassa (nar. 1897) byl původem Berber z Kabylie v Alžírsku. Sloužil jako voják z povolání ve francouzské armádě. Její matka se jmenovala za svobodna Vincentine Biancarelli, povoláním pastýřka, která se narodila v roce 1911 v korsickém Bonifacio a zemřela roku 1983 v Andilly.^[2]

Do svých 15 let žila na Korsice s rodiči, pak se rodina přestěhovala do Paříže. Marie-José zde velmi brzy upoutala svým zjevem pracovníky z umělecké branže a začala dostávat nabídky na práci modelky.

Herecká kariéra

V roce 1955 vyhrála konkurs časopisu Lectures d'Aujourd'hui a stala se partnerkou herce Jean-Claude Pascala ve fotorománu L'Amour est un sogne (Láska je sen). Jean-Claude Pascal také vymyslel pro začínající herečku pseudonym Nat (natte je francouzský výraz pro pletenec vlasů), podle copů, které rámovaly její tvář. Následně se objevila i v malé, téměř komparzní, roli ve filmové adaptaci románu Le crime et le châtiment (Zločin a trest). Po těchto prvních zkušenostech v umělecké profesi začala navštěvovat známou hereckou školu René Simona. První velkou hereckou roli jí nabídl v roce 1959 režisér Denys de La Patellière ve filmu Rue des Prairies (Luční ulice). Ztvárnila roli dcery hlavního hrdiny, kterým byl Jean Gabin.

Jako začínající hvězdě jí v roce 1960 věnoval titulní stranu časopis Télé 7 jours (původně vycházející pod názvem 7 jours). Ve stejném roce se seznámila s osudovým mužem, režisérem Michelem Drachem, pod jehož vedením vytvořila v dalších letech své nejlepší filmové role, například ve filmu s názvem Amélie ou le Temps d´aimer (Amélie aneb čas na lásku) z roku a ve snímcích Les Violons du bal (Plesové housle) z roku 1974 nebo Le Passe simple (Vlastní minulost neznámá) z roku 1977. Za role ve dvou posledně jmenovaných filmech též získala na filmových festivalech ocenění jako nejlepší herečka v hlavní roli. Spolupracovala i s jinými významnými režiséry a byla partnerkou známých filmových herců a hereček. V kriminálním filmu La Vérité (Pravda) hrála spolu s Brigitte Bardotovou dvojici sester různých povah a ve filmu La Menace (Hrozba) byla filmovou partnerkou herce Roberta Hosseina. V roce 1967 se ve filmu Dacii (Dákové) představila spolu s Pierrem Bricem.

V letech 1963–1964 jí režisér André Cayatte nabídl další velkou filmovou příležitost v úspěšném dvojfilmu La Vie conjugale (Manželský život). Kromě toho ztvárnila herečka v 60. letech i řadu menších rolí v tehdy oblíbeném žánru povídkových filmů, například ve filmu La Française et l'Amour (Francouzka a láska) a dalších. Jedním z posledních filmů, ve kterém hrála, bylo válečné drama z roku 1998 Train de vie (Vlak života). Potom se Marie-José Nat věnovala především divadlu a práci pro televizi.

Po celou dobu své kariéry, až do roku 2006, natáčela herečka také televizní filmy a seriály. Mezi ty nejznámější patřily seriály Les Gens de Mogador (Lidé z Mogadoru) z roku 1972 a Les Rosenberg ne doivent pas mourir (Rosenbergovi nesmějí zemřít) z roku 1975 o osudu manželů Ethel a Julia Rosenbergových.

Pro divadlo ji objevil režisér a herec Raymond Rouleau. Na jevišti zaujala svými výkony ještě v době studií. Následovaly role v řadě divadelních inscenací na různých pařížských divadelních scénách. Mimořádným úspěchem byla hra Voisin Voisine (Dva na schodišti), ve které hrála po boku herce Victora Lanouxe v divadle Théâtre du Palais-Royal.

Osobní život

V roce 1960 se vdala za hereckého kolegu Rogera Dumase, manželství ale skončilo po roce rozvodem. V roce 1964 se provdala podruhé za filmového režiséra Michela Dracha, se kterým prožila téměř 20 let života a stala se jeho filmovou múzou. Do jejich manželství se narodili tři synové – David, Julien a Aurélien. V roce 1981 se rozvedli a na dlouhou dobu se stal jejím životním partnerem herec Victor Lanoux, se kterým se sblížila při filmování. Spolu se pak věnovali především divadlu.

Dalším mezníkem v jejím soukromém životě se stal rok 2005, kdy se setkala s ovdovělým dlouholetým známým, hercem a písničkářem íránského původu Sergem Rezvanim a provdala se za něho. Spolu žili na Korsice v hereččině rodném městě Bonifaciu.

V roce 2012 vyjádřila svůj souhlas s výzvou 18 francouzských umělců a intelektuálů na podporu prezidentského kandidáta Nicolase Sarkozyho.^[3]

Dílo

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

Rue des prairies, režie: Denys de La Patellière, 1959
La Française et l'Amour, povídka: Le Mariage, režie: René Clair, 1960
La Vérité, režie: Henri-Georges Clouzot, 1960
Amélie ou le Temps d'aimer, režie: Michel Drach, 1960
Jean-Marc ou la Vie conjugale, režie: André Cayatte, 1963
Françoise ou la Vie conjugale, režie: André Cayatte, 1964
Dacii, režie: Sergiu Nicolaescu, 1967
Les Violons du bal, režie: Michel Drach, 1973
Le Passé simple, režie: Michel Drach, 1977
Rio Negro, režie: Atahualpa Lichy, 1990
Train de vie, režie: Radu Mihaileanu, 1998

Televizní filmy a seriály

Le Mariage de Figaro, režie: Marcel Bluwal, 1961
Hélène ou la joie de vivre, režie: Claude Barma, 1968
Les Gens de Mogador, režie Robert Mazoyer, 1972
Les Rosenberg ne doivent pas mourir, režie: Stellio Lorenzi a Alain Decaux, 1975
Le Clan, režie: Claude Barma, 1988
La Mort a dit peut-être, režie: Alain Bonnot, 1990
Deux mamans pour Noël, režie Paul Gueu, 1998
Colette, une femme libre, režie: Nadine Trintignant, 2004
L'Oncle de Russie, režie: Francis Girod, 2006

Divadlo (výběr)

Virage dangareux, režie: John Boynton Pristley, Théâtre Michel, 1958
Blaise, režie: Claude Magnier, Théâtre des Nouveautés, 1959
Médor, režie: Roger Vitrac, Studio des Champs-Élysées, 1966
Désiré, režie: Sacha Guitry, Théâtre Édouard VII, 1984
Voisin Voisine, režie: Jean-Michel Rouzière, Théâtre du Palais-Royal, 1985
Avec ou sans arbres, režie: Jeannine Worms, Théâtre Hébertot, 1990

Fotoromány

L'amour est un songe, v časopise Lectures d'Aujourd'hui, 1955, v Itálii vydáno pod názvem Tristezza di un tempo perduto, v časopise Boléro Film 1958
Notre amour est sans issue, v časopise Lectures d'Aujourd'hui, 1957

Autobiografie

Je n΄ai pas oublié (Nezapomněla jsem), 2006

Ocenění nejlepší herečka

Les Violons du bal, Filmový festival v Cannes, 1974
Le Passé simple, Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, 1978

Odkazy

Reference

↑ L'actrice Marie-José Nat est décédée à l'âge de 79 ans. www.corsematin.com [online]. [cit. 2019-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-10. (francouzsky)
↑ NATOVÁ, Marie-José. Je n'ai pas oublié. Paříž: Plon, 2006. 166 s. ISBN 2259196632. (francouzsky)
↑ VALERIO, Ivan. Le choix de la vérité [online]. lafranceforte.fr, 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-08. (francouzsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie-José Natová na Wikimedia Commons
Marie-José Natová v Česko-Slovenské filmové databázi
Marie-José Natová na Kinoboxu
Marie-José Natová ve Filmové databázi
Marie-José Natová v Internet Movie Database (anglicky)
(francouzsky) Životopis na Ciné-Ressources

[1] L'actrice Marie-José Nat est décédée à l'âge de 79 ans. www.corsematin.com [online]. [cit. 2019-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-10. (francouzsky)

[2] NATOVÁ, Marie-José. Je n'ai pas oublié. Paříž: Plon, 2006. 166 s. ISBN 2259196632. (francouzsky)

[3] VALERIO, Ivan. Le choix de la vérité [online]. lafranceforte.fr, 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-08. (francouzsky)

[1]

[2]

[3]