Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                

Maxmilián Ondřej Bádenský

markrabě bádenský

Maxmilián Ondřej markrabě bádenský (německy Maximilian Andreas Markgraf von Baden, zvaný též jen Max von Baden; 3. července 1933, Salem, Německo29. prosince 2022[3] tamtéž) byl německý šlechtic a podnikatel, od roku 1963 hlava bádenské dynastie.

Maxmilián Ondřej Bádenský
Narození3. července 1933
Salem
Úmrtí29. prosince 2022 (ve věku 89 let)
Salem
Alma materSchule Schloss Salem
Povolánípodnikatel
Nábož. vyznáníkřesťanství
ChoťValerie Isabela Rakousko-Toskánská (1966–2022)[1]
DětiBernard Bádenský[2]
Marie Luise Prinzessin von Baden[2]
Prince Leopold of Baden[2]
Prince Michael of Baden[2]
RodičeBerthold Bádenský[2] a Teodora Řecká a Dánská[2]
RodZähringové
PříbuzníMarkéta Bádenská a Ludvík Bádenský (sourozenci)
Prince Leopold of Baden[2], Friedrich of Baden[2] a Prince Karl Wilhelm of Baden[2] (vnoučata)
PodpisMaxmilián Ondřej Bádenský – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho plné jméno jako hlavy rodu znělo Maxmilián Ondřej Bedřich Gustav Arnošt August Bernard markrabě bádenský, vévoda z Zähringenu.[4][5]

Max Bádenský se narodil jako syn markraběte Bertholda Bádenského a princezny Teodory Řecké a Dánské. Skrze svou matku byl nejstarším synovcem britské královny Alžběty II. a prince Filipa, a byl tak přímým bratrancem Karla III. Britského.[6][7] Po absolvování studia vykonal povinnou vojenskou službu v Bundeswehru jako důstojník-čekatel. Měl hodnost plukovníka v záloze.

Soukromý život

editovat
 
Podpisy manželů v pamětní knize, rok 2007

Od 30. září 1966 byl Max Bádenský ženatý s Valerií Rakousko-Toskánskou (* 23. května 1941), dcerou arcivévody Huberta Salvátora (1894–1971) a Rosemary ze Salm-Salmu. Valerie je vnučkou arcivévody Františka Salvátora Toskánského z císařsko-královské panovnické dynastie Habsbursko-lotrinské. Spolu měli jednu dceru a tři syny.

V září 2022 se pro pokročilý věk již nezúčastnil pohřbu své tety Alžběty II., zastoupila ho jeho žena a syn Bernard s manželkou. Zemřel 29. prosince 2022 ve svém sídle v Salemu, formální titul bádenského markraběte a funkci hlavy rodu Zähringen po něm převzal nejstarší syn Bernard.

Potomci

editovat
  • Marie Louise (* 3. 7. 1969), provdána 1999 za Richarda Bakera, 1 dcera
  • Bernard, markrabě bádenský (* 27. 5. 1970), ženatý od 2001 se Stephanií Kaulovou (sňatek uznán jako dynastický), 3 synové
  • Leopold (* 1. 10. 1971)
  • Michael (* 11. 3. 1976), ženatý od 2015 s Christinou Höhne

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Leopold I. Bádenský
 
 
Vilém Bádenský
 
 
 
 
 
 
Žofie Vilemína Švédská
 
 
Maxmilián Bádenský
 
 
 
 
 
 
Maximilian de Beauharnais
 
 
Marie Maxmilianovna z Leuchtenbergu
 
 
 
 
 
 
Marie Nikolajevna Ruská
 
 
Berthold Bádenský
 
 
 
 
 
 
Jiří V. Hannoverský
 
 
Ernest Augustus Hannoverský
 
 
 
 
 
 
Marie Sasko-Altenburská
 
 
Marie Luisa Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Kristián IX.
 
 
Thyra Dánská
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
Maxmilián Ondřej Bádenský
 
 
 
 
 
Kristián IX.
 
 
Jiří I. Řecký
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
Ondřej Řecký a Dánský
 
 
 
 
 
 
Konstantin Nikolajevič Ruský
 
 
Olga Konstantinovna Romanovová
 
 
 
 
 
 
Alexandra Sasko-Altenburská
 
 
Teodora Řecká a Dánská
 
 
 
 
 
 
Alexandr Hesensko-Darmstadtský
 
 
Ludvík z Battenbergu
 
 
 
 
 
 
Julie von Hauke
 
 
Alice z Battenbergu
 
 
 
 
 
 
Ludvík IV. Hesenský
 
 
Viktorie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Alice Sasko-Koburská
 

Reference

editovat
  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. a b c d e f g h i Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Haus Baden. www.haus-baden.eu [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. 
  4. Úřední podoba jména podle informací z rejštříku osob z 21. července 2010 zní Maximilian Andreas Friedrich Gustav Ernst-August Bernhard Markgraf von Baden
  5. Bádenští, výpis z Online Gotha Paula Theroffa
  6. Milwaukee Journal Sentinel[nedostupný zdroj], July 11, 1995
  7. VOGEL, Carol. A Princely House Sale in Baden-Baden [online]. The New York Times, October 25, 1995. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat