Gościęcice
Gościęcice (česky Poděbrady, německy Mehltheuer-Podiebrad) je obec v Polsku. Nachází se v Dolnoslezském vojvodství v okrese Střelín. Leží 41 km jižně od Vratislavi a 4 kilometry jihovýchodně od Střelína, v těsném sousedství je Husinec.
| Gościęcice | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°45′29″ s. š., 17°5′3″ v. d. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Dolnoslezské |
| Okres | Strzelin |
| Gmina | Strzelin |
  Gościęcice | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 636 (2021)[1] |
| Správa | |
| Označení vozidel | DST |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Exulantská historie
editovatČeští evangelíci v první válce o Slezsko využili situace a emigrovali z náboženských důvodů do pruského Slezska, které v roce 1742 získal Friedrich II. Veliký. Prvním útočištěm exulantů se stal Münsterberg, poté (v roce 1749) tito běženci založili první dvě české osady – Friedrichův Tábor a Husinec. Již po dvou letech své existence byl Husinec přelidněný a hledalo se řešení. Teprve v roce 1764 získali husinečtí do dědičného pachtu blízký poplužní dvůr Mehltheuer, ale druhý poplužní dvůr Woisselwitz se jim získat nepodařilo. Vznikající kolonie byla pojmenována Nové Poděbrady, protože většina osadníků pocházela z Poděbradska a východních Čech.[2] Královští úředníci a zeměměřiči rozdělili obec na tři části – Horní, Střední a Dolní Poděbrady – přičemž do Středních Poděbrad byla vklíněna část německé obce Mehltheuer.
Češi a Němci spolu vycházeli dobře. V Poděbradech byla postavena česká škola, do které docházely od roku 1830 i děti z Mehltheueru. Tak se stalo, že místo k poněmčení Čechů došlo k počeštění Němců. Když v roce 1873 mělo být vyučování v češtině ve všech školách pruského Slezska nahrazeno německým jazykem, bránili počeštění Němci z Mehltheueru svou českou mateřštinu, ale neuspěli.
Poděbradští patřili k farnosti v Husinci, kde byl kazatelem i Samuel Figulus, pravnuk Jana Amose Komenského. O vlastního kazatele žádali marně. Po přelidnění Poděbrad potomci českých exulantů založili v roce 1802 ve své blízkosti další osadu Penč (Pentsch, Pęcz) a usazovali se i na jiných místech v okolí.
Na konci 2. světové války, v lednu 1945, byli Husinečtí i Poděbradští z vesnic evakuováni, v květnu se vraceli do válkou zničeného Husince a méně poškozených Poděbrad. Kvůli postoji polské strany k národnostním menšinám museli potomci českých exulantů doby pobělohorské polské území po válce opustit. Tato část Slezska připadla Polsku a Střelínsko bylo obsazeno dosídlenci z polského východu, kde byla hranice rovněž posunuta – ve prospěch Sovětského Svazu. V listopadu 1945, po komplikovaných mezistátních jednáních, proběhl jediný transport Čechů do českého pohraničí. Reemigranti ze Střelínska byli odděleně rozmístěni do obcí: Trpísty, Pernarec, Tři Sekery, Libavské údolí a Kynšperk nad Ohří. Mnozí z těch, kteří marně čekali na další transport, zvolili vystěhování do Německa, které jim nabídlo pomoc.[3]
Zajímavosti
editovatV Gościęcicach roste Kaštanovník setý (Castanea sativa), jedlý kaštan. V počtu větším než 170 stromů je největší skupinou svého druhu v Polsku.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dostupné online. [cit. 2022-10-03].
- ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. [s.l.]: Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0741-3. S. 60.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. [s.l.]: Kalich, Praha, 2005. S. 86–87.
- ↑ Jedlé kaštany [online]. [cit. 2020-07-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gościęcice na Wikimedia Commons
Literatura
editovat- Marie Lárová a kol.: Návrat – Husinec, Poděbrady, české osady v pruském Dolním Slezsku, 2017. (Knihu prodává pouze obec Tři Sekery.)
