Poslední večeře

Poslední večeře znamená důležitou událost ze života Ježíše Krista, který den před svým umučením slavil se svými učedníky velikonoční slavnost Pesach. Při této večeři, která je vylíčena v evangeliích, jim rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a přikázal jim, aby to opakovali na jeho památku. Tak vzniklo křesťanské slavení a svátost eucharistie.

Popis

Poslední večeři popisují všechna synoptická evangelia^[1]^[2]^[3]. Její průběh zhruba odpovídá židovské večeři pesach na památku vyvedení Izraele z Egypta^[4]. Evangelia uvádějí její přípravu, rozdílení chleba a vína jako Ježíšova „těla a krve“ a zradu Jidáše Iškariotského, jednoho z učedníků. Podle Janova evangelia^[5] začala tím, že Ježíš všem učedníkům umyl nohy, sama večeře se jen stručně zmiňuje bez rozdílení chleba a vína, a po večeři – podobně jako v Lukášově evangeliu – navazuje Ježíšova závěrečná promluva, modlitba a rozloučení.

Ustanovení eucharistie

Podle synoptických evangelií Ježíš při rozdělování chleba a vína mluvil o „nové smlouvě“ a o „své krvi“, která tuto smlouvu zpečeťuje a prolévá se na odpuštění hříchů. V Lukášově evangeliu na to navazuje příběh o učednících na cestě do Emaus^[6], kde se s Ježíšem setkali při lámání chleba, a o pravidelném slavení večeře Páně píše Pavel z Tarsu v listu Korintským^[7]. Slavení eucharistie (Večeře Páně) tak už v samém počátku křesťanství není jen připomínkou Poslední večeře, nýbrž také zpřítomněním Krista jako vykupitele. Tvoří patrně jádro nejstarší křesťanské bohoslužby a podle knihy Didaché se už ve 2. století konalo každou neděli.

Poslední večeře v umění

Leonardo da Vinci, Poslední večeře (Miláno, 1497)

Ježíšova poslední večeře se velmi často zobrazovala v křesťanském umění, jednou z nejslavnějších je freska Leonarda da Vinci v kostele S. Maria delle Grazie v Miláně.
Ve fotografii se tomuto tématu věnovali v různých obměnách například izraelský fotograf Adi Nes nebo Američan David LaChapelle.
Poslední večeře se též objevuje coby parodie v různých komediálních filmech a seriálech (například MASH či v seriálu Červený trpaslík).

Adi Nes, fotografie

Odkazy

Reference

↑ Mt 26, 17–29 (Kral, ČEP)
↑ Mk 14, 17–26 (Kral, ČEP)
↑ L 22, 7–22 (Kral, ČEP)
↑ Ex 12, 2–11 (Kral, ČEP)
↑ J 13, 1–35 (Kral, ČEP)
↑ L 24, 13–35 (Kral, ČEP)
↑ 1Kor 11, 23 (Kral, ČEP)

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Večeře Páně. Sv. 26, str. 486

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Poslední večeře na Wikimedia Commons
(anglicky)
How Christ Said the First Mass or the Lord's Last Supper. Scholarly analysis of Last Supper and Passover liturgies
Jewish Encyclopedia: Jesus: The Last Supper

[1] Mt 26, 17–29 (Kral, ČEP)

[2] Mk 14, 17–26 (Kral, ČEP)

[3] L 22, 7–22 (Kral, ČEP)

[4] Ex 12, 2–11 (Kral, ČEP)

[5] J 13, 1–35 (Kral, ČEP)

[6] L 24, 13–35 (Kral, ČEP)

[7] 1Kor 11, 23 (Kral, ČEP)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]