Pověra

Pověra je iracionální, nepodložená, víra v souvztažnost a vzájemnou působnost určitých jevů udržovaná a šířená tradicí. Zpravidla se vztahují k zajištění štěstí nebo naopak k ochraně před neštěstím a mohou se k nim vázat nejrůznější pověrečné praktiky. Víra v platnost pověr a účinnost s nimi spojených praktik bývá často malá či dokonce žádná a udržují se pouze z určité opatrnosti či setrvačnosti. Funkcí pověr je usnadnění rozhodování a snaha jednat podle osvědčených vzorů a tradic.

Černá kočka podle rozšířené pověry přináší smůlu

Pověry jsou často chápány jako relikty starších, především archaických, náboženských a magických představ, a často je tak hranice mezi nimi, náboženstvím a magií nejasná. Úkon či představa, jež je pro jednoho pověrou, může být pro druhého záležitostí náboženské či magické víry, pověrečné představy a praktiky však nevytváří ucelený světonázorový systém. Představy které mají pověrečný charakter vznikají i v moderní společnosti, příkladem mohou například kondiciogramy nebo náramky přátelství, ale především hoaxy, fake news a městské legendy, které však mohou mít spíše charakter pověstí.

Český výraz pověra je vytvořen ze slova víra přidáním předpony po-, tedy „pa-,pseudo-“, pověra je tedy chápána jako zcestná víra. Již ze středověku je také doložen výraz poboňek či paboněk ve významu „pověry, čáry, pomluvy, vymyšlené věci“, který je doložen již z doby husitské ve významu „pověrečný úkon, především léčitelský“. Jako pověrečné povídky či démonologické pověsti se označují vyprávění o zážitcích s nadpřirozenými jevy či bytostmi.

Dělení

Etnolog Petr Bogatyrev dělil pověry blahonosné či pozitivní a škodlivé neboli negativní, což upomíná na Frazerovo dělení magie na kouzelnictví a tabu. Taktéž je rozdělil na podmíněné a nepodmíněné, podle tématu pak následovně:

• vztahující se k předmětům nosícím štěstí (podkova, čtyřlístek, maskot) či neštěstí (rozbité zrcadlo, rozsypaná sůl)
• k číslům (šťastná sedmička, nešťastná třináctka)
• k časům (pátek jako nešťastný den)
• barvám (modrá jako barva naděje)
• profesím (kominík nosí štěstí)
• znamení a předzvěsti (černá kočka přes cestu, houkání sýčka)

Své specifické pověry také mají různá povolání, například vojáci, herci nebo horníci.

Dějiny pojmu

České slovo pověra odpovídá latinskému výrazu superstitio, který vychází ze slovesa superstare „stát na něčem, přežít“. Původně snad mělo toto latinské slovo pozitivní význam, ale už v 2. století př. n. l. ho autoři jako Ennius nebo Plautus ho chápali jako výraz pro prava religio, tedy náboženství špatné, pokřivené či zvrácené. V 1. století př. n. l. odkazovalo především na nadměrné projevy oddanosti vůči bohům neslučitelné s důstojností svobodného občana. Stálo tak v opozici k pozitivně chápané zbožnosti – pietas. Se superstitio byl spojován například přehnaný důraz na obřady a věštby, nebo podléhání vlivu nejrůznějších šarlatánů. Tato „pověrčivost“ byla přisuzována především ženám, barbarům s jejich „zrůdnými kulty“ a také Židům pro jejich víru v biblická proroctví. Někdy byly za pověrčivé ale považováni i členové společenských a intelektuálních elit. Obdobným starořeckým výrazem bylo deisidaimonia, které mělo původně pozitivní význam, ale užívalo se především k vyjádření pohrdání vůči přespřílišnějšímu zaujetí náboženskými záležitostmi, poprvé a nejvýrazněji v Theofrastových Povahopisech z 3. století př. n. l. V těch je deisidaimonia spojována s obsedantním strachem z bohů, fanatickým přístupem ke kultu, vírou ve znamení a snahou předcházet neštěstí různými náboženskými a magickými praktikami, především očištěním. Plútarchos ve svém spise Moralia z 1. století shledal původ takové pověrčivosti v chybném poznání o bozích, což byl názor který sdílel se staršími latinskými autory jako byl Lucretius, Cicero a Seneca mladší na kořeny superstitio. Latinský termín později převzalo křesťanství a používalo jej jak pro „kult falešných bohů“ a „pohanství“ tak pro různé magické praktiky využívající křesťanská jména nebo svaté knihy.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pověra na Wikimedia Commons
• Téma Pověra ve Wikicitátech
• Téma Pověrčivost ve Wikicitátech
• Encyklopedické heslo Pověra v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo pověra ve Wikislovníku
• Sociologická encyklopedie - Pověra
• Pověra je evoluční mechanismus. Je lepší být trochu ustrašený, než mrtvý, tvrdí psycholog

Autoritní data	NKC: ph124457, ph968728 PSH: 7787 BNF: cb119408524 (data) GND: 4000096-5 HDS: 030175 LCCN: sh85130658 NDL: 00567568 NLI: 987007551030305171