Státní hranice

Státní hranice (v češtině ve vztahu ke státním hranicím ČR se používá výraz "státní hranice" nejčastěji v množném čísle^[1] - na rozdíl např. od slovenštiny) jsou hranice, které definují vnitřní území každého státu. Zahrnují suchozemský prostor, plochu vnitřních a pobřežních vod, prostor pod nimi i vzdušný prostor nad nimi. ^[2] Stanoveny bývají prostřednictvím mezinárodní smlouvy a v terénu jsou pak vyznačeny hraničními kameny, sloupy či mezníky. Státní hranice je v převážné většině zemí možné oficiálně překračovat jen na místech označených a k tomu určených jako hraniční přechody. Výjimku tvoří tzv. vnitřní schenghenské hranice v rámci EU/EHP, na nichž platí zvláštní režim a tyto je povoleno překračovat (bez kontrol) v každém místě, s výjimkou míst, kde je to přímo zakázáno (např. národní parky, vojenské prostory nebo místa, která jsou zdraví a životu nebezpečná). Země Schengenské dohody však mohou v případě potřeby krátkodobě kontroly na svých vnitřních hranicích obnovit. Jestliže jsou při vzniku nového státu respektovány původní administrativní hranice (např. při rozdělení Československa), hovoří se o zachování principu uti possidetis.^[3]

Dělení státních hranic

Státní hranice můžeme rozdělit z určení, zda se průběh hranice opírá o určitý přírodní základ nebo zda byl vytvořen člověkem a uměle vnesen do přírody na:

Přírodní (orografické) – vedou po přírodním útvaru (po hřebenech hor, vodními toky, bažinami, pouštěmi, mořskými pobřežími, …)
Umělé (geometrické) – jsou vytvořeny člověkem, většinou vedou v přímých liniích, nerespektují přírodní útvary. ^[2]

K vytvoření umělých hranic může dojít např. po ukončení války (hranice Maďarska stanovila Trianonská smlouva jako výsledek válečné prohry Uherska, podobně bylo vytvořeno nárazníkové pásmo na Kypru). Umělé hranice někdy prochází i městy (Český Těšín/Cieszyn, České Velenice/Gmünd, Komárno/Komárom, Štúrovo/Esztergom, Görlitz/Zgorzelec, Rafáh, Nikósie, El Paso/Ciudad Juárez). Mezi umělé hranice patří i tzv. hranice astronomické, určené poledníkem či rovnoběžkou, jako je tomu např. u části státních hranic mezi USA a Kanadou.

Dalším způsobem dělení je kritérium otevřenosti hranic, podle toho se dělí státní hranice na:

Otevřené – hranice lze překračovat takřka bez omezení, např. hranice mezi státy USA nebo hranice mezi státy Schengenského prostoru v EU (včetně státní hranice mezi Českou republikou a jejími sousedními státy).
Omezené – hranice mají určitá kritéria pro jejich překročení, tento druh používá většina států na světě.
Uzavřené – hranice, které lze překročit pouze ve velmi výjimečných případech, např. hranice mezi Severní a Jižní Koreou či hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem. ^[2]

Vytyčení státní hranice

Při tvorbě či změně hranic se uplatňují většinou hlediska:

Historická – vychází z dříve existujících územních celků
Národnostní – za základ se bere území obývané určitým národem či národy
Požadavek přírodních hranic – přizpůsobení se přírodním útvarům ^[4]

Fáze stanovení státních hranic

Státní hranice se obvykle vytyčuje v následujících fázích:

Atribuce (alokace) – politické rozhodnutí o příslušnosti území
Delimitace – určení přesného průběhu hranice na mapách, terénní šetření, ověřování majetkových poměrů
Demarkace – vyznačení v terénu
Přijetí mezinárodní smlouvy o státních hranicích
Administrace – údržba a obnova hraničních znaků, sledování změn hranice^[5]

Státní hranice Česka

Podrobnější informace naleznete v článku státní hranice Česka.

Státní hranice v číslech

Hranice mezi všemi státy světa činí celkem 250 708 km^[zdroj?]
Nejvíce sousedních států mají Rusko a Čína (14)
44 států nemá přístup k moři – jde o vnitrozemské státy
2 vnitrozemské státy (Lichtenštejnsko a Uzbekistán) sousedí pouze s dalšími vnitrozemskými státy
3 vnitrozemské státy, které sousedí pouze s jedním státem, jsou Vatikán, San Marino, (oba s Itálií) a Lesotho (s Jihoafrickou republikou)
Existují dvě hlavní města ležící na hranicích naproti sobě – Brazzaville a Kinshasa
Jediné hlavní město, které leží na hranici 3 států je Bratislava (hlavní město Slovenska) – hraničí s Rakouskem a Maďarskem
Nejdelší hranice:
- země s největší délkou hranic se všemi svými sousedy je Rusko – celkem 20 139 km s 14 zeměmi
- nejdelší hranice mezi dvěma zeměmi jsou mezi Spojenými státy a Kanadou – 8893 km ve dvou částech („teritoriální“, sledující na západě 49° rovnoběžku s.š. a na východě kontinentu Velká jezera – dlouhé 6416 km; a hranice s Aljaškou, sledující 141° poledník z.d. – dlouhé 2547 km). Tyto hranice nejsou militarizovany ani aktivně hlídány.
- nejdelší souvislé hranice mezi dvěma státy jsou mezi Ruskem a Kazachstánem – 6846 km.^[6]

Pohraničí a příhraničí

Pohraničí je území podél nebo blíže státních hranic. Pohraničí nezahrnuje území sousedního státu. Příhraničí je oblast ležící při hranici se sousedním státem a zahrnuje i pohraniční území sousedního státu.

Odkazy

Reference

↑ Z dopisů jazykové poradně. Naše řeč. 5/2000, s. 272. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Státní hranice a pohraniční turistika - Zdeněk Šmída. www.zdeneksmida.cz [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné online.
↑ POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-536-4. S. 137–139.
↑ HERINK, Josef; VALENTA, Václav. Současný svět, učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Praha: Česká geografická společnost, 2004.
↑ HARTL, Karel. Právo a státní hranice ČSSR (dostupné online v NK ČR). Praha: Naše vojsko, 1983. Dostupné online. Kapitola IV. Průběh a vyznační státních hranic, s. 37–41.
↑ Archivovaná kopie. www.funtrivia.com [online]. [cit. 2015-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-18.

Literatura

Karel Hartl: Právo a státní hranice ČSSR, Naše vojsko, Praha 1983
Zdeněk Šmída. Vývoj českých státních hranic. Praha : Fortuna, 2016.

Související články

Externí odkazy

Pozor! Státní hranice [online]. Česká televize, 2019 [cit. 2021-09-28]. Dostupné online. Desetidílný dokumentární seriál České televize o západní hranici Československa v letech 1948–1989
Web věnovaný problematice státních hranic a pohraniční turistice
Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (FRONTEX)
https://www.statnihranice.cz

[1] Z dopisů jazykové poradně. Naše řeč. 5/2000, s. 272. Dostupné online.

[:0-2] Státní hranice a pohraniční turistika - Zdeněk Šmída. www.zdeneksmida.cz [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné online.

[Potočný,_Ondřej-3] POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-536-4. S. 137–139.

[4] HERINK, Josef; VALENTA, Václav. Současný svět, učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Praha: Česká geografická společnost, 2004.

[5] HARTL, Karel. Právo a státní hranice ČSSR (dostupné online v NK ČR). Praha: Naše vojsko, 1983. Dostupné online. Kapitola IV. Průběh a vyznační státních hranic, s. 37–41.

[6] Archivovaná kopie. www.funtrivia.com [online]. [cit. 2015-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-18.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]