Vršovci
Vršovci (někdy také Wrissowici, či v německém přepise Werschowetz)[1] byli český raně středověký velmožský rod, který v 11. a na počátku 12. století významně ovlivňoval dějiny přemyslovského státu. Vršovci bývají vedle Municů a Těpticů uváděni jako příklad tzv. rané šlechty. Přemyslovci se Vršovce pokusili třikrát vyvraždit (poprvé v roce 1003, znovu asi 1014, naposled a opět ne důsledně v roce 1108 na vraclavském hradišti nedaleko Vysokého Mýta).
| Vršovci | |
|---|---|
| Země |  České knížectví |
| Tituly | |
| Rok založení | 10. století |
| Konec vlády | 12. století |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj rodu
editovatPůvod a vzestup rodu
editovatO původu rodu existují diskuze. Tradičně historici zastávají názor, že se jedná o starou pozemkovou šlechtu, vyskytují se i názory, že Vršovci byli úřednickou šlechtou. Vršovci měli za pomoc při útoku na Slavníkovce získat právě libické hradiště.[pozn. 1]
Už koncem 10. století Vršovci v rámci Čech s Přemyslovci soupeřili a mezi rody několikrát došlo k násilným činům. Přemyslovci se pokusili o vyvraždění Vršovců třikrát, poprvé už v roce 1003 (Boleslav III.),[2] pak v roce 1014 (Oldřich) a potřetí v roce 1108 (Svatopluk). Vršovcům byla naopak přičítána smrt knížete Jaromíra (1035), Břetislava II. (1100) a potom také strůjce jejich třetího vraždění Svatopluka (1109).[3]
Rod Vršovců získal silné pozice ve druhé polovině 11. století, kdy se jeho přední člen Mutina stal pobočníkem a tajemníkem knížete Břetislava II. V roce 1108 pak dokonce zastupoval Svatopluka v době jeho výjezdu do Uher. V této době byl i kastelánem v litoměřické kastelánii. Další člen rodu Božej byl kastelánem v Žatci.
Vyvraždění Vršovců
editovatSnad na 3000 členů rodu Vršovců bylo povražděno roku 1108 na příkaz knížete Svatopluka poté, co byl po Svatoplukově návratu z Uher Mutina označen za zrádce.[4] Český kronikář Kosmas ve své kronice popisuje scénu, jež se odehrála 28. října roku 1108 na pražském tržišti a jíž byl očitým svědkem:
| „ | Nemohl jsem se dověděti, kolik hlav z tohoto rodu bylo vydáno na smrt, protože nebyli zabiti ani jednoho dne, ani na jednom místě. Neboť jedni byli vedeni na tržiště a jako dobytek byli skoleni, jiní byli na hoře Petříně sťati, mnoho jich bylo povražděno v domech nebo na ulicích. Ale co mám říci o smrti synů Mutinových, jejichž smrt byla snad nad každou jinou smrt ukrutnější? Byli to hodní hošíci, v tváři sliční, na pohled líbezní, jakých by ani bystrý umělec v bílé slonovině, ani malíř na stěně nedovedl vypodobiti. Neboť jsme je viděli, jak byli žalostivě vlečeni na tržiště, a slyšeli, jak častokrát volali: Máti má, máti má! až je oba krvavý kat, jako prasátka je drže v podpaží, podřezal nožem. | “ |
| — Kosmova kronika[5] | ||
Vršovci ve 12. století
editovatPo vyvraždění v roce 1108 zůstala z rozsáhlého rodu naživu jen jedna známá rodina. Tito zbylí Vršovci dokázali do konce 12. století v podstatě získat zpět dřívější pozice. Nemoj II. se stal nejdříve kastelánem v Litoměřicích a kolem roku 1160 i královským komorníkem. Jeho bratr Jarohněv byl kastelánem v Žatci v dlouhém období mezi roky 1146/1147 až 1177.
Vedle českých Vršovců existovala ve 12. století i moravská větev Dětřichovců (Hrutovců), kteří drželi pevné pozice v rámci znojemsko-bítovské provincie
V polské heraldice existují od 15. století teorie, že větev Vršovců přežila poslední vyvraždění, byli přijati v Polsku pod Boleslavem III. Křivoústým a dostali území v Mazovsku. Historik Jan Długosz (1415–1480) navrhl v Annales seu cronici incliti regni Poloniae, že někteří nositelé polských erbů Oksza (bílá sekera na červeném poli) a Rawicz (princezna v červeném sedící na medvědovi před žlutým polem) jsou jejich potomci. Jezuita Kasper Niesiecki (1682–1744) zmiňuje stejnou teorii, ale klaní se spíše k původu mezi pohanskými Poláky. Jako důvod k původu mezi Vršovci se uvádí jména rodů. Erb Oksza mají rody Werszowic, Werszowiec, Wierszowiec a Rawicz mají Warsz, Warsza. Členové těchto rodů jsou považovány za účastníky bitvy u Grunwaldu. Nejvýznamnější člen rodů je básník, spisovatel a teolog Mikołaj Rej (1505–1569).
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Část historiků toto tvrzení přijala (Gelasius Dobner poprvé, naposledy Dušan Třeštík), někteří k němu mají výhrady (Rudolf Turek, Jiří Sláma).
Reference
editovat- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 498 s. ISBN 80-7106-759-8. S. 8–10, 138, 148–152, 281, 327–328.
- ↑ 48. schůzka: Vyvraždění Vršovců, Jaromír a Oldřich. Dvojka [online]. 2006-11-30 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online.
- ↑ FIALA, Zdeněk. Přemyslovské Čechy. Praha: Svoboda, 1975. 252 s. S. 30–31.
- ↑ 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců). Dvojka [online]. 1996-09-22 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online.
- ↑ VESELÝ, Josef. 62. schůzka: Svatopluk (vyvraždění Vršovců) [online]. Český rozhlas, 1996-09-22 [cit. 2017-11-24]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Kosmas. Chronica Boemorum. České knížectví: [s.n.], 1119–1125. (latinsky)
- PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Díl I. 4. vyd. Praha: Bursík a Kohout, 1894. 554 s. S. 136–201.
- LOSKOT, František. Kronika Vraclavská. Praha: [s.n.], 1908. 111 s.
- Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. 342 s. ISBN 978-80-257-0088-4.
- DŁUGOSZ, Jan. Annales seu cronicae incliti Regni Poloniae. [s.l.]: [s.n.], 1701–1703. (latinsky)
- OKOLSKI, Szymon. Orbis Polonus. 2. vyd. Krakov: [s.n.], 1642. S. 581–602. (latinsky)
- KOPAL, Petr. Neznámý známý rod. Pokus o genealogii Vršovců. Sborník archivních prací. 2001, roč. 51, čís. 1, s. 3–84. ISSN 0036-5246.
- TEIGE, Josef. Blätter aus der altböhmischen Genealogie – Slavnikiden / Die Vrsovcen / Die Herren von Lichtenburg. Dämbock: [s.n.], 2005. ISBN 3-900589-45-3. (německy)
- TŘEŠTÍK, Dušan. Kosmova kronika : studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení. Praha: Academia, 1968. 251 s.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
- SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan. Přemyslovci. Budování českého státu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-807106-352-0.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vršovci na Wikimedia Commons - O hradě Vratislavi a jeho podhradí (výňatek z Kroniky vraclavské
