Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                

Vysoké Veselí

město v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji

Vysoké Veselí (německy Hochwessely či Wisokiwesseli[4]) je město v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji asi třináct kilometrů jihovýchodně od Jičína. Žije zde 869[1] obyvatel.

Vysoké Veselí
Pohled na Vysoké Veselí od hřbitova
Pohled na Vysoké Veselí od hřbitova
Znak města Vysoké VeselíVlajka města Vysoké Veselí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecJičín
Obec s rozšířenou působnostíJičín
(správní obvod)
OkresJičín
KrajKrálovéhradecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel869 (2024)[1]
Rozloha9,34 km²[2]
Nadmořská výška254 m n. m.
PSČ507 03
Počet domů356 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa městského úřaduMírové náměstí 9
507 03 Vysoké Veselí
vysoke.veseli@quick.cz
StarostaLuboš Holman
Oficiální web: www.vysokeveseli.cz
Vysoké Veselí
Vysoké Veselí
Další údaje
Kód obce573809
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1323, kdy náleželo k panství Vartenberků. Mezi lety 1297–1312 užíval velmož Beneš II. predikát z Veselí a Vartenberka, Vartenberkové zde měli tvrz. Slavným obdobím historie prošlo Vysoké Veselí v období knížecí rodiny Paarů, kteří přestavěli zámek, provozovali pivovar a roku 1871 postavili cukrovar.[5]

Do roku 1976 do města vedla regionální železniční trať Smidary – Vysoké Veselí.

Od 22. června 2007 byl obci vrácen status města.[6]

Přírodní poměry

editovat

Město stojí ve Východolabské tabuli. Podél jeho západního okraje protéká řeka Cidlina, jejíž tok a přilehlé pozemky jsou zde součástí přírodní památky Javorka a Cidlina – Sběř. Jihovýchodně od města leží přírodní památka Veselský háj.

Místní části

editovat

Pamětihodnosti

editovat
 
Kostel Svatého Mikuláše Tolentinského
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vysokém Veselí.
  • Zámek Vysoké Veselí – Ze středověké tvrze byl v roce 1585 vybudován renesanční zámek, s dochovaným kamenným aliančním erbem majitelů Jana Bořka Dohalského z Dohalic a Barbory ze Solopysk. Po roce 1715 jej Paarové přestavěli na barokní a na místě zbořené fortifikace vznikla zahrada. Po požáru v roce 1835 kníže Karel Paar zámek přestavěl v empírovém stylu. Po vyvlastnění zámek pustl, až byl od roku 1950 přestavěn na školu. Při tom byl nevhodně modernizován, stejně jako v letech 1967–1969.[7]
  • Kostel svatého Mikuláše Tolentinského
  • Socha svatého Jana Křtitele (mezi mostem přes Cidlinu a hasičskou zbrojnicí)
  • Sloup se sochou Piety na křižovatce ulice Zahraničních hrdinů a Rybniční
  • Sloup se sochou svatého Václava u cesty do zámku
  • Pomník Karla Havlíčka Borovského, replika kutnohorského pomníku od Josefa Strachovského z roku 1883

Osobnosti

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Old Maps of Vysoké Veselí [online]. Oldmapsonline [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  5. Průvodce kolektivní výstavou průmyslu cukrovarnického v Čechách na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze. Praha 1891, s. II/23
  6. Rozhodnutí č. 21 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 22. června 2007
  7. Tomáš Šimek a kolektiv, Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, svazek VI. - Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 543-544
  8. NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy: na paměť 50 letého jubilea Spolku a Časopisu lékařů českých. Praha: M. Navrátil, 1913. 387 s. Dostupné online. Kapitola Deyl Jan Dr., s. 39. 

Externí odkazy

editovat