Curzonova linie

Curzonova linie byla vytyčena na základě dohody Rady Dohody podle usnesení z 8. prosince 1919.

Tvořila západní hranice SSSR (současného Běloruska, Ukrajiny a Litvy) s Polskem. Její trasa vedla (od severu):

Grodno – Jalovka – Němirovo – Brest – řeka Bug – Krylovo a poté jihozápadně k československé hranici.

Během polsko-sovětské války v roce 1920 předložil britský ministr zahraničí G. N. Curzon Moskvě návrh, aby se Rudá armáda na svém postupu zastavila právě na této linii.

V roce 1945 Jaltská konference přijala rozhodnutí, že východní hranice Polska povede po této linii. 16. srpna 1945 byla podepsána moskevská dohoda o sovětsko-polské hranici, vycházející z Curzonovy linie, ale upravena ve prospěch Polska na severní a západní straně.

Stalin podložil na konferenci v Jaltě svůj požadavek sovětských hranic na západě Curzonovou linií, která byla etnicky odpovídající a Britové či Američané proti ní příliš nemohli protestovat. Navíc ji navrhla někdejší Dohoda.

Curzonova linie se však původně týkala příměří a znamenala demarkační čáru. Nebyla míněna jako stálá státní hranice. Po Jaltě se jí se souhlasem spojeneckých velmocí stala. Náhradu za ztracená území na východě mělo Polsko dostat na úkor dosavadního německého státu.

Zdroj

Natalija Naročnickaja. 2006. Rusko a jeho místo ve světě, s. 156. Praha: Ottovo nakladatelství.

Související články

Šablona:Pahýl - historie