Adalbert I.
| Adalbert I. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 880 Turín |
| Úmrtí | 17. července 929 (ve věku 48–49 let) nebo 8. října 929 (ve věku 48–49 let) |
| Potomci | Berengar II. Italský, Anscar a Amedeo Ivrejský |
| Otec | Anscar Ivrejský |
| Matka | NN |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adalbert I. (9. století? - po 28. únoru 929) byl od roku 890 do své smrti markrabě ivrejský, druhý z Burgundsko-Ivrejské dynastie, jeho otec byl Anscar I.
Život
[editovat | editovat zdroj]Bouřil se proti králi Provence Ludvíkovi Slepému, který napadl Itálii v roce 900, ale po Ludvíkově císařské korunovaci v roce 901 se přiklonil na jeho stranu. V roce 902 se, ale přiklonil k Berengarovi I. a krátce nato, nejpozději do roku 903, se oženil s jeho dcerou Giselou z Friuli, což možná byla cena jeho oddanosti. S Giselou měl dvě děti, Berengara, který byl jeho následníkem a Bertu, která se stala abatyší Modeny. Mezi roky 913 a 915 Gisela zemřela a tak se oženil s Ermengardou z Toskánska (901 - 29. února 931/2), dcerou markraběte Adalberta II. Toskánského.[1] Z tohoto manželství měl druhého syna Anscara, pozdějšího vévodu ze Spoleta. V letech 916–17 byly jeho primárním zájmem Saracénské nájezdy. V letech 920–21 se připojil k šlechticům, burgundského původu, kteří podpořili kandidaturu krále Rudolfa II. Burgundského na italský trůn.[1] Spolu s Lambertem, arcibiskupem Milána a hrabětem Gilbertem z Bergama shromáždil vojska v horách u Brescia s úmyslem napadnout Veronu a zajmout Berengara. Když byl tento plán vyzrazen, poslal maďarské žoldáky, aby oklamali spiklence a sami zaútočili zezadu. Uprostřed bitvy si Adalbert vyměnil oděv s jedním z jeho vojáků, aby unikl. Koncem roku 921 vstoupil král Rudolf II. Burgundský do Itálie, kde byl s pomocí svého příbuzného Huga I. uznán za krále.
O působení Adalberta v tomto období se nedochovalo mnoho informací. Zřejmě nehrál žádnou roli v Rudolfově korunovaci a Hugově aklamaci.[1] V tomto období byl pravděpodobně vážně nemocný, protože Liutprand z Cremony v letech 924-925 napsal, že se domníval, že je již mrtvý. Poslední záznam o něm pochází pravděpodobně z doby krátce před jeho smrtí, kdy poskytl dar kostelu svatého Andrewa v Turíně 28. února 929.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adalbert I of Ivrea na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d FASOLI, Gina. ADALBERTO d'Ivrea in "Dizionario Biografico". www.treccani.it [online]. Istituto dell'Enciclopedia Italiana, 1960 [cit. 2019-04-13]. Dostupné online. (italsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- WICKHAM, Chris Wickham. Early Medieval Italy : central power and local society, 400-1000. [s.l.]: University of Michigan Press, 1989. 238 s. Dostupné online. ISBN 9780472080991. (anglicky)
