Alexandr Romanovič Lurija
| Alexandr Romanovič Lurija | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Александр Романович Лурия |
| Narození | 3.jul. / 16. července 1902greg. nebo 16. července 1902 Kazaň,  Ruské impérium |
| Úmrtí | 14. srpna 1977 (ve věku 75 let) Moskva,  RSFSR |
| Alma mater | Kazan State Medical University (do 1921) První moskevská státní lékařská univerzita I. M. Sečenova (do 1937) |
| Povolání | lékař, psycholog, speciální pedagog a antropolog |
| Zaměstnavatel | Lomonosovova univerzita |
| Ocenění | honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University (1974) Řád rudého praporu práce Cena M. V. Lomonosova Leninův řád Řád čestného odznaku … více na Wikidatech |
| Rodiče | Roman Luriya |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Romanovič Lurija, rusky Александр Романович Лурия (16. července 1902, Kazaň – 14. srpna 1977, Moskva) byl sovětský psycholog a neuropsycholog židovské národnosti.
Byl profesorem Moskevské univerzity. Jeho nejznámější příspěvky se týkají paměti, jazyka a mentální retardace. Zpočátku byl propagátorem psychoanalýzy v SSSR, roku 1924 však potkal Lva Vygotského, který ho silně ovlivnil, Lurija se stal jeho žákem a posléze klíčovým představitelem jeho nového psychologického směru, tzv. kulturně-historické psychologie (spolu s Alexejem Nikolajevičem Leonťjevem). Známé jsou jeho výzkumy původního obyvatelstva ve Střední Asii z 30. let, které posílily jeho přesvědčení o determinaci mysli kulturním kontextem. Posléze se věnoval například studiu psychologie jednovaječných dvojčat, u nichž hledal odpověď, které aspekty mysli jsou vrozené, a které naučené. Během druhé světové války, kdy byl zaúkolován pomáhat vojákům Rudé armády se zraněním hlavy a poškozením mozku, vstoupil též na pole neuropsychologie. Byl 69. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]
Při studiu negramotných kmenů žijících v letech 1931 až 1932 v odlehlých oblastech Uzbekistánu doložil,[2] že používání logiky a užívání sylogismů je nutné se naučit.[3]
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- LURIJA, Alexandr Romanovič. Malá knížka o velké paměti. Překlad Parolková, Olga. Praha: Portál, 2024. 184 s. ISBN 978-80-262-2201-9.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152
- ↑ LURIJA, Aleksandr Romanovič. O historickém vývoji poznávacích procesů. Překlad Jaromír Janoušek. 1. vyd. Praha: Academia, 1976. 186 s.
- ↑ VOPĚNKA, Petr; SERVÍT, František. Eukleides, Základy. 2. vyd. Nymburk: OPS, 2008. 154 s. ISBN 978-80-903773-7-0.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Romanovič Lurija na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Romanovič Lurija
- Heslo na CoJeCo.cz
- Stránky věnované Lurijově odkazu
- Heslo v encyklopedii Britannica
