Guido ze Starhembergu
| Guido ze Starhembergu | |
|---|---|
 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Doba služby | 1677–1737 |
| Hodnost | generálmajor (1689), polní podmaršál (1692), polní zbrojmistr (1695), polní maršál (1704) |
| Narození | 11. listopadu 1657 Štýrský Hradec |
| Úmrtí | 7. března 1737 (ve věku 79 let) Vídeň |
| Titul |  hrabě |
| Rodiče | Bartoloměj III. ze Starhembergu |
| Příbuzní | Maxmilián Adam ze Starhembergu, Jindřich František ze Starhembergu, Sabina Kristýna ze Starhembergu, Gundakar XVI. ze Starhembergu a Adam Maxmilián ze Starhembergu (sourozenci) |
| Profese | politik, aristokrat, voják, vojevůdce, vojenský velitel a vojenský teoretik |
| Podpis |  |
| Commons | Guido von Starhemberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrabě Guido ze Starhembergu (také Guidobald, německy Guido Graf von Starhemberg, 11. listopadu 1657, Štýrský Hradec – 7. března 1737 Vídeň) byl rakouský šlechtic z rodu Starhembergů a vojevůdce císařské armády. Během dynastických válek 17. a 18. století dosáhl hodnosti polního maršála (1704).[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]_-_4268_-_=25C3=2596sterreichische_Galerie_Belvedere.jpg)
Narodil se ve Štýrském Hradci jako druhý syn Bartoloměje ze Starhembergu (1625–1676)[2] a jeho manželky Ester z Windischgrätzu (1630–1697). Měl pět sourozenců, bratry Maxmiliána Adama, Jindřicha Františka, Gundakara XVI. a Adama Maxmiliána a sestru Sabinu Kristýnu, provdanou svobodnou paní Gilleisovou. Jako mladší syn byl předurčen k úřednické dráze a studoval u jezuitů v Linzi, zajímal se ale o vojenství a v roce 1677 vstoupil do císařské armády. Zúčastnil se závěrečných operací války s Francií. Byl zraněn a povýšen na poručíka, po Nijmegenském míru sloužil na Moravě.
Během obléhání Vídně v roce 1683 bojoval s vyznamenáním jako pobočník svého bratrance Ernsta Rüdigera ze Starhembergu. Po osvobození Vídně se připojil k bojující armádě v Uhrách a účastnil se následujících bitev: 1686 obléhání Pešti, 1687 v bitvě u Moháče, obléhání a dobytí Bělehradu (6. září 1688), dále se účastnil bitev u Slankamenu. V roce 1689 byl povýšen do hodnosti generálního polního vachtmistra (respektive generálmajora. Během dalších bojů v Uhrách dosáhl hodností polního podmaršála (1692) a polního zbrojmistra (1695). Poté se zúčastnil války proti Osmanské říši po boku prince Evžena Savojského bojoval ve slavném vítězství u Zenty (1697)
Po vypuknutí válek o španělské dědictví odešel s Evženem Savojským do Itálie, zde se zúčastnil bitvy u Luzzary a následně převzal od roku 1703 velení a zabránil spojení Francouzů s Bavory. V roce 1704 dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála,[3] ale kvůli neshodám s Viktorem Amadeem II. byl nahrazen polním maršálem Wirichem z Daunu.
V roce 1708 převzal velení nad jednotkami válčícími ve Španělsku a i přes minimální podporu vedl úspěšné bitvy. V roce 1710 vstoupil po úspěšných bojích v bitvách u Almenary a Zaragozy do Madridu. Po bitvě u Villaviciosa byl nucen ustoupit do Barcelony. Zde se stal katalánským vicekrálem a kvůli nedostatku podpory se nechal v roce 1713 převézt se zbytkem vojska na anglických lodích do Janova. Poté se vrátil do Vídně, kde během válek s Turky v letech 1716 až 1718 převzal za nepřítomnosti prince Evžena prezidentství dvorské vojenské rady. V aktivní službě zůstal formálně až do smrti jako viceprezident Dvorské válečné rady.
Hrabě Guido ze Starhembergu zemřel ve Vídni 7. března 1737 a byl pohřben v kostele Řádu německých rytířů, jehož byl velmistrem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXIII.; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1059 ISBN 80-7185-338-0
- ↑ Rodokmen Starhembergů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Služební postup Guida ze Starhembergu in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 96 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Alfred von Arneth: Das Leben des kaiserlichen Feldmarschalls Grafen Guido Starhemberg. Gerold, Wien 1853, online.
- Alfred Ritter von Arneth: Starhemberg, Guidobald Graf von. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 35, Duncker & Humblot, Leipzig 1893, S. 473–480
- KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016; 280 s. ISBN 978-80-7557-037-6
- VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Guido ze Starhembergu na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská |
|
Místokrál katalánský Guido ze Starhembergu 1713–1713 |
|
Nástupce: Filip V. Španělský |
