Toulouské hrabství

; vlajka	; znak
Geografie	; Toulouské hrabství kolem roku 1000
	; Toulouské hrabství kolem roku 1000
Hlavní město	Toulouse (Tolosa)
	Obyvatelstvo
Jazyky	latina, stará okcitánština
Náboženství	římskokatolické (oficiální), katarské (hereze)
	Státní útvar
Státní zřízení	feudální dědičná monarchie
Měna	toulouský dener, melgoréský sol
Vznik	778
Zánik	1271
	Státní útvary a území
	Gótská marka
	Francouzské království
	Venaissinské hrabství
	Ribagorzské hrabství

Toulouské hrabství, jinak též hrabství Toulouse (okcitánsky Comtat de Tolosa, latinsky Comitatus Tolosanus) byl státní útvar v Okcitánii (území jižní Francie), jehož centrem bylo město Toulouse a i s okolím bylo za Merovejské dynastie ovládáno hrabaty z Toulouse.

Historie

Dědičné hrabství bylo založeno Karlem Velikým roku 778 a jeho existence skončila francouzskou anexí v roce 1271. Bylo střediskem zvláštní languedocké kultury, která ovlivňovala celou jižní Francii, kde se mluvilo okcitánsky, jazykem velmi blízkým dnešní katalánštině, poměrně velmi vzdáleným jazyku (Langues d'oïl), kterým se mluvilo v severní Francii. Jména hrabat a vévodů jsou lépe známa až od dob Karlovců, úřad se za jejich dob stal dědičným. Hrabě z Toulouse měl titul pair.

Dědičná hrabata z Toulouse vládla městu Toulouse a okolnímu hrabství od pozdního 9. století až do roku 1270. Hrabata a další příslušníci jejich rodu v různých obdobích získali několikrát tituly hrabat z Quercy, Rouergue, Albi či Nîmes, a markrabat Góthie a Provence. Kromě toho se Raimond IV. stal zakladatelem křižáckého hrabství Tripolis a jeho potomci mu v 12. a 13. století vládli.

Právní systém

Jako následnický stát Vizigótského království podědilo Toulouse, společně s Akvitanií a Languedocem (nikoliv však s Gaskoňskem), právní systém s prvky vizigótského a římského práva, které dovolovaly ženám mít o něco větší práva než jejich současnice. Obzvláště podle vizigótských Liber Judiciorum kodifikovaných v roce 642/643 a rozšířených Recceswinthovým kodexem v roce 653, mohly ženy dědit zemi i tituly a spravovat je nezávisle na svých manželech či mužských příslušnících rodu, disponovat svým majetkem v poslední vůli, pokud neměly dědice, a mohly se samy zastupovat ve přích či svědčit u soudu od dovršení 14 let věku a samy chystat své sňatky od 20 let.^[1] Jako následek tohoto právního systému byla v následnickém právu tamější šlechty praktikována převážně primogenitura s preferencí mužů.

Seznam hrabat z Toulouse

Jmenování králem

floruit 587 Austrovald
floruit 660 Felix
778–790 Torson
790–806 Vilém I., také známý jako Vilém z Gellone
806–816 Beggo
- Raymond Raphinel (811–818), jeho vztah k předešlému i následujícímu je neznámý
816–835 Berengar
835–842 Bernard I.
842–843 Acfred

Rod z Rouergue

Starší větev

844–852 Fredelon
- 844–849 Guillaume II., úspěšně se protivil Fredelonovi
852–863 Raimond I.
863–865 Humfrid, sesadil Raimonda
- 863–865 Sunifred, jmenován, aby bojoval proti Humfridovi
865–877 Bernard II
877–886 Bernard III.
886–918 Odo
918–924 Raimond II.
924–ca 950 Raimond Pons, tradičně nazýván Raimond III.

dříve se dlouho myslelo, že po něm nastoupil přímo Guillaume III. Přesto nedávný výzkum navrhl přidat nejméně jednoho a možná i tři dříve přehlížená hrabata. Nejméně jeden z nich se jmenoval Raimond, což vyústilo v konfliktní systém číslování, ale většina historiků pokračuje v užívání tradičního číslování pozdějších Raimondů.

první rekonstrukce:

druhá rekonstrukce:

ca 950–ca 978 Raimond III. (či IV.)
978–1037 Guillaume III.
1037–1061 Pons
1061–1094 Guillaume IV.
1094–1105 Philippa Maude, vévodkyně akvitánská
- 1094–1098 Raimond IV. de Saint Gilles, strýc Filipy z otcovy strany, uzurpoval Hrabství toulouské po smrti Viléma IV. Zatímco byl Raimond IV. na křížové výpravě, uplatnila v roce 1098 Filipa a její manžel Vilém IX. Akvitánský opět svůj nárok na Toulouse.

Mladší větev

1105–1112 Bertrand Toulouse bylo zastaveno Bertrandovi, bratranci Filipy. Poté bylo hrabství přiřčeno Bertrandovým dědicům.
1112–1148 Alfons I.
1148–1194 Raimond V.
1194–1222 Raimond VI.
1222–1249 Raimond VII.
1249–1271 Johana, vdala se za Alfonse z Poitiers

V tomto momentu přešlo Toulouse na Korunu francouzskou podle podmínek smlouvy z Meaux z roku 1229.

Odkazy

Literatura

Genty, Roger. Les Comtes de Toulouse: Histoire et Traditions. Éditions de Poliphile, 1987.
Brémond, Alphonse, Nobiliaire toulousain. Bonnal et Gibrac, 1863.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku County of Toulouse na anglické Wikipedii.

↑ Klapisch-Zuber, Christine; A History of Women; Book II: Silences of the Middle Ages, Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press of Harvard University Press, 1992; Chapter 6, "Women in the Fifth to the Tenth Century" by Suzanne Fonay Wemple, p. 74.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Toulouské hrabství na Wikimedia Commons
(francouzsky) 'Les Régnants Toulousains": seznam
(francouzsky) Famille MacCarthy Reagh na GeneaWiki

[Visgothic_Women-1] Klapisch-Zuber, Christine; A History of Women; Book II: Silences of the Middle Ages, Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press of Harvard University Press, 1992; Chapter 6, "Women in the Fifth to the Tenth Century" by Suzanne Fonay Wemple, p. 74.

[1]