Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho biskupská Milost
Jakub Arnošt
z Lichtensteinu-Castelcorna
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1713
Biskupské svěcení14. březen 1728
světitel Leopold Antonín z Firmianu
1. spolusvětitel Kaspar Ignaz von Künigl
2. spolusvětitel Karl Joseph von Kuenburg
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození14. února 1690
Místo narozeníDoboszowice
Datum úmrtí12. června 1747 (ve věku 57 let)
Místo úmrtíSalcburk
RodičeFrantišek Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu
Povoláníkatolický kněz a katolický biskup
Alma materPontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Arnošt hrabě z Lichtensteinu-Castelcorna (německy Jakob Ernst Graf von Lichtenstein-Kastelkorn / Castelcorn, 14. února 1690 Doboszowice – 12. června 1747 Salcburk) byl moravský šlechtic z rodu Lichtenstein-Castelcornů a římskokatolický duchovní. Vykonával funkce biskupa sekavského, olomouckého a poslední dva roky svého života knížete-arcibiskupa salcburského.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna

Jakub Arnošt se narodil v dolnoslezských Dobošovicích jako potomek původně jihotyrolského rodu Lichtenstein-Castelcornů. Jeho rodiči byli František hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu (†1706), císařský tajný rada a Kateřina, rozená svobodná paní Pavlovská z Pavlovic (†1704).[1][2]

Jakub Arnošt studoval filosofii a právo v Brně a Olomouci. Poté, co se rozhodl pro dráhu duchovního, stal se roku 1709 kanovníkem olomoucké kapituly. V letech 1709 až 1712 studoval na Collegiu Germanicu v Římě, kde získal doktorát z teologie.

Erb Jakuba Arnošta Lichtenstein-Castelcorna na hradě Malenovice

Roku 1713 ještě v Římě obdržel kněžské svěcení a poté několik let působil při biskupské kanceláři v Olomouci a zároveň byl arcijáhnem v Opavě. Roku 1717 se, po odstoupení svého bratra, stal členem kapituly v Salcburku, kde brzy povýšil na post předsedy konsistoře.

V letech 1728–1738 byl Jakub Arnošt biskupem sekavským a v roce 1738 až 1745 byl knížetem-biskupem olomouckým. Od roku 1745 až do své smrti v roce 1747 zastával úřad knížete-arcibiskupa salcburského.[3]

Po otci zdědil panství Bílá Voda, později byl poručníkem za nezletilé bratry. Při dělení otcovského dědictví v roce 1724 převzal navíc panství Pohořelice a nakonec se při dalším dělení mezi sourozenci stal v roce 1740 i majitelem panství s hradem Malenovice. Na malenovickém hradě realizoval stavební úpravy doložené jeho erbem na vstupní bráně v předhradí.[4] V Pohořelicích nechal na vlastní náklady postavit barokní kostel sv. Jana Nepomuckého a jako tehdejší olomoucký biskup jej také osobně vysvětil (1740).[5] Mimo jiné založil na svém panství v Bílé Vodě piaristickou kolej.[6] Byl také mecenášem vědy a umění, v Olomouci vydržoval početný hudební soubor.[7]

Roku 1743 korunoval Marii Terezii na českou královnu. Právo korunovat české panovníky náleželo pražským arcibiskupům, ale tehdejší pražský arcibiskup Jan Mořic Gustav z Manderscheid-Blankenheimu během války o rakouské dědictví a francouzské okupace Prahy holdoval vzdorokráli Karlu VII.. Po ústupu francouzských vojsk z Čech byl v nemilosti donucen pobývat mimo Prahu a k aktu korunovace byl přizván olomoucký biskup Jakub Arnošt Lichtenštejn-Castelcorn.[8] Korunovace se konala 12. května 1743 v pražské katedrále sv. Víta.[9][10]

Zemřel 12. června 1747 v Salzburgu ve věku 57 let. Pohřeb se konal 20. června v salzburské katedrále sv. Ruperta a Virgila, pohřební obřady se konaly ve stylu okázalých funerálních slavností v barokním stylu.[11] Pohřbu se mimo jiné zúčastnil synovec Karel Otto Salm-Neuburg (1709–1766), který byl dědicem moravských panství Malenovice a Pohořelice.[12] Dalším účastníkem pohřbu byl také synovec Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn (1723–1793),[13] který v mládí působil u biskupského dvora Jakuba Arnošta a doprovázel jej také na korunovaci Marie Terezie, později byl dlouholetým vlivným diplomatem a vyslancem v Mnichově. Rodina Podstatských později po vymření Lichtenstein-Castelcornů převzala jejich jméno, erb i velký majetek (Telč).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rodokmen Lichtenštejn-Castelcornů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 312
  2. ↑ Rodokmen rodu Lichtenstein-Castelcorn dostupné online
  3. ↑ Přehled představitelů státní správy v Salzbursku na webu worldstatesmen dostupné online
  4. ↑ POKLUDA, Zdeněk: Hrad Malenovice; Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín, 2014; s. 19–21 ISBN 978-80-87130-30-8
  5. ↑ Kostel sv. Jana Nepomuckého v Pohořelicích na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  6. ↑ Kostel Navštívení Panny Marie s piaristickou kolejí v Bílé Vodě na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  7. ↑ Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Castelcornu na webu hudebniveda dostupné online
  8. ↑ HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále.; Praha, 1997; s. 140–142 ISBN 80-85770-50-4
  9. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 200
  10. ↑ HRBEK, Jiří a kolektiv: Panovnický majestát. Habsburkové jako čeští králové v 17. a 18. století; NLN, Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2021; s. 545
  11. ↑ FALTIČKO, Josef: Nemoc, smrt a pohřeb Jakuba Arnošta z Lichtenštejna-Castelcorna in: Časopis Matice moravské; Matice moravská Brno, ročník CXLII/2023; s. 3–22
  12. ↑ Rodokmen Salmů dostupné online
  13. ↑ Rodokmen Podstatských z Prusinovic dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ZEMEK, Metoděj, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu, 1-2, rukopis práce uchovaný v olomouckém archivu, 2, n. 105.
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století 1695-1777. I. díl. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. S. 130–143. 
  • FALTIČKO, Josef: Duchovní kníže a pastýř. Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna (1690–1747) (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, 2024; 276 s.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů
BISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Znak olomouckého arcibiskupství
Znak olomouckého arcibiskupství
Olomoučtí
biskupové
(1063–1776)
1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu
Pomocní
biskupové
olomoučtí
(1304–1777)
1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské
ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Olomoučtí
arcibiskupové
(od r. 1777)
1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík
Pomocní
biskupové
olomoučtí
(od r. 1779)
1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler
Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jakub_Arnošt_z_Lichtensteinu-Castelcorna&oldid=24164173“