Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jiří Guth-Jarkovský)
PhDr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Rodné jménoJiří Karel Guth
Narození24. ledna 1861
Heřmanův Městec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. ledna 1943 (ve věku 81 let)
Náchod
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, spisovatel
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématalingvistika a tělesná výchova
Manžel(ka)Anna Guthová-Černá
DětiGaston Guth[1]
RodičeKarel Guth, Barbora Guthová-Bačinová
PříbuzníDana Seidlová[2] (vnučka)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Matriční zápis o narození a křtu Jiřího Karla Gutha (Matrika narozených Heřmanův Městec 1849–1862 [SOA Zámrsk])

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, křtěný Jiří Karel Guth (24. ledna 1861, Heřmanův Městec[3] – 8. ledna 1943, Náchod) byl český pedagog, spisovatel, ceremoniář prezidenta republiky, zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru (1894–1943)

Život

[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní olympijský výbor, druhý zleva stojí Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, po jeho pravici sedí Pierre de Coubertin, 1896, foto: Albert Meyer
Guth-Jarkovský a Coubertin, 1925

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Guth se narodil v rodině knížecího důchodního Karla Gutha a jeho manželky Barbory, rozené Bačinové (1831–1908), v noci z 23. na 24. ledna,[4] matriční datum narození je 24. ledna, podle matky se narodil už 23.[5] Pokřtěn byl Jiří Karel Guth, jméno úředně změnil na Jiří Stanislav Guth-Jarkovský v roce 1919.[3] Měl sestru Marii Schwarzovou (1863), z jeho tří bratrů byli dva lékaři – August a Karel (1868), třetí Antonín (1859) byl c. k. radou zemského soudu.[6]

V letech 1870–1878 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, poté studoval filozofii, matematiku a fyziku na Filozofické fakultě v Praze; studium ukončil roku 1883, když získal první doktorát udělený na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity.[7]

Už jako student měl potřebu angažovat se v řadě vědeckých a kulturních spolků, např. byl prvním tajemníkem Jednoty českých filosofů či funkcionářem Svatoboru, spolku českých spisovatelů. Přestože sám aktivně nesportoval, jako správný vlastenec se stal členem Sokola a o tělovýchovu se zajímal jako pedagog.[8]

Pedagog

[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení univerzitního vzdělání se stal vychovatelem synů knížete Schaumburg-Lippe, žil v Náchodě, Ratibořicích a ve Švýcarsku. S knížecí rodinou projel Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku.

Od roku 1888 do roku 1919 učil mj. francouzštinu, češtinu a tělesnou výchovu na gymnáziích v Praze (na Akademickém gymnáziu, Gymnáziu v Žitné ul., Gymnáziu v Truhlářské, na dívčí škole Minerva[9]) a v Klatovech.[10]

Ve službách Československa

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 byl Jiří Guth jako první jmenován ministerským radou v kanceláři presidenta republiky. V letech 1919–1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. Od roku 1922 vedl agendu řádu Bílého lva. V roce 1925 odešel do výslužby.[11]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. srpna 1897 se oženil s Annou Černou (18. června 1875–3. června 1928), dcerou ředitele gymnázia v Roudnici nad Labem (pocházela z Rychnova nad Kněžnou).[12] Manželé Guthovi měli jediného syna Gastona (27. května 1898–18. března 1974).[13]

Sportovní funkcionář

[editovat | editovat zdroj]

Nebyl aktivním sportovcem ani členem sportovního spolku, zato se stal významným funkcionářem olympismu, turistiky a sportu. Byl redaktorem časopisu Turista, předsedou Českého klubu turistů (1915–1918) a předsedou Československého klubu turistů (1918–1926).

V roce 1896 se zúčastnil prvních novodobých olympijských her a domů se vrátil nadšen. Po návratu začal propagovat Olympijské hnutí v českých i německých časopisech. Snažil se založit Český olympijský výbor (ČOV), ale napoprvé neuspěl (založení nepodpořili zástupci Sokola).[10] Roku 1897 byla ustavena Česká amatérská atletická unie (ČAAU), kterou zpočátku vedl. Pak její vedení předal dalšímu významnému sportovnímu organizátorovi Josefu Röslerovi-Ořovskému. Spolu s ním svolal v roce 1899 několik schůzí a napodruhé ČOV založil. Z počátku výbor nepracoval, a tak jej založil v lednu 1900 znovu. Díky ČOV se čeští sportovci účastnili olympijských her již v době, kdy ještě Československá republika neexistovala.

V roce 1908 se oba organizátoři podíleli na ustavení České sportovní rady, usilující o koordinaci jednotlivých orgánů českého sportu uvnitř Rakousko-Uherska.[10]

Díky známosti se zakladatelem novodobých olympijských her Pierrem de Coubertinem se stal zakládajícím členem MOV (1894–1943), v letech 1919 až 1923 působil ve funkci generálního tajemníka a byl spoluautorem Olympijské charty.

Členství, vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Kromě MOV, byl členem České akademie věd a umění, komturem Italské koruny, Rumunské koruny, polské Pololonia restituta, komandérem francouzské Légion d'Honneur, holandského Oranžsko-Nassavského řádu či důstojníkem švédského a řeckého řádu.[14]

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1932 postupně předal svůj archiv literárnímu archivu Národního muzea a odstěhoval se do Náchoda, kde dožil. Ani toto období neprožíval pasivně. Ještě po vzniku protektorátu proběhla tiskem zpráva, že má být i nadále zástupcem v MOV, tentokrát jen pro Čechy a Moravu.[15]

Zemřel na mozkovou mrtvici v Náchodě, pochován byl v rodinné hrobce na pražských Olšanských hřbitovech.[16]

Uctění památky

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska v Kostelci nad Orlicí.
  • Od roku 1934 ČOV na jeho počest každoročně uděluje nejvýznamnějším osobnostem (sportovcům) československého sportu Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského.
  • V roce 2011 byly zorganizovány akce k uctění 150. výročí narození Gutha Jarkovského. V lednu byly na Olšanském hřbitově položeny věnce. Pietního aktu se zúčastnili delegovaní zástupci ČOV, Prezidentské kanceláře, Klubu českých turistů (KČT) a řady měst, kde tato osobnost působila. V dubnu 2011 zorganizoval ČOV v Praze mezinárodní konferenci a společně s řadou zahraničních delegátů navštívili pražskou školu v Truhlářské ulici, kde učil, dále Kostelec nad Orlicí, kde působil, místo narození Heřmanův Městec a nakonec i Náchod, kde zemřel. V září 2011 byl zorganizován závěr oslav na chatě KČT v Dobrošově u pamětní desky.[17]
  • Základní škola Gutha-Jarkovského je v Kostelci nad Orlicí
  • Gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského je osmileté gymnázium, která se nachází v Truhlářské ulici na Praze 1
  • Pamětní deska Jiřího Gutha-Jarkovského je v Kostelci nad Orlicí, v Klatovech, Heřmanově Městci, v Truhlářské ulici v Praze
  • Turistická stezka Jiřího Gutha-Jarkovského vede z Kostelce nad Orlicí do Ústí nad Orlicí a je na ní umístěna pamětní deska[18]
  • Jeho pozůstalost spravuje zčásti (rozsahem největší) Literární archiv Památníku národního písemnictví[19] a zčásti Archiv tělesné výchovy Národního muzea.[8]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský byl autor publikací o společenské výchově, povídek, románů, cestopisů, turistických průvodců, překladů z francouzštiny a němčiny. Svá díla a překlady vydával též pod různými pseudonymy: Jan Chvojan, Gaston Humbert, J. Modličevský, Dr. J. Marek. Stanislav Jarkovský či Stanislav Vraný.[20][21]

V genrových obrázcích, novelách a románech volil látkový okruh drobných a středních lidí. Jeho rodinné kroniky nesou pečeť díla hřejivého, polovzpomínkového a citově vyzařujícího. Jen v prózách ze středoškolského prostředí jevil sklon k satiře a ke grotesce, když výstražně a dokumentárně kreslil známé typy studentů i profesorů. V povídkách tu humorných, tu do tragiky vystupňovaných chtěl soudit to, co bylo na střední škole nezdravého.

Jaroslav Kunc

Široké veřejnosti byl znám svým dílem, ve kterém podává pravidla a normy správného chování ve všech oblastech života. Vždy kladl důraz na slušnost, čestnost, skromnost, vzájemnou úctu.

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • Nad Propastí – 1893
  • Počátky a konce – 1896
  • Salva profesorum a jiné povídky – 1897
  • Idylky pana adjunkta – 1898
  • Drobné genry – 1900
  • Střepiny a skořepiny – 1905
  • Vřes a kapradí – 1906
  • Na podzim v ořeší – 1908
  • Cesta ještě nezarostla – 1909
  • Vlastějovské koření – 1918
  • Ulomená haluz: román –1919
  • Těžké srdce – 1920
  • Marná sláva: román – 1921
  • Byla vojna – 1921
  • Přívaly – 1924
  • Humoresky – 1928
  • Odvážnému štěstí přeje – 1939

Cestopisy

[editovat | editovat zdroj]

Průvodce

[editovat | editovat zdroj]
  • Průvodce Prahou: pro mládež – 1905
  • Vídeň – 1906
  • Mnichov – 1908

Memoáry

[editovat | editovat zdroj]
  • Z pamětí klatovských – 1912
  • Babí léto (1914) – Causerie z cest a z minulosti[22]
  • Paměti – 1929

Pravidla chování

[editovat | editovat zdroj]
  • Společenský katechismus (1914) – rady a pokyny, kterak chovati se ve společnosti, na ulici i na místech veřejných a kterak vésti sobě při různých příležitostech společenských. Svazek I.[23] Svazek II., část 1.[24] Svazek II., část 2.[25]
  • Pravidla slušného chování pro mládež – 2. v. 1922
  • Turistika – 1917
  • O jídle a pití jindy a jinde – 1918
  • Obchodník gentleman – 1919
  • Pozdrav, společenské úvahy – 1919
  • Stolničení: společně s Annou Guthovou – 1919
  • O hostinách a hodokvasech jindy a jinde (1919) – mravní etiketa při slavnostech[26]
  • Kapitoly skoro naléhavé –1920
  • Společenský slabikář – 1920
  • Společenská výchova a její význam – 1920
  • Společenská výchova vojenská –1921
  • Společenské klasobraní
  • Kterak slušně jísti
  • Na veřejnosti
  • Rodinné události
  • Slušnost a demokracie
  • Mladému republikánu

Knihy věnované sportu

[editovat | editovat zdroj]
  • Hry Olympické za starověku i za dob nejnovějších (1896) – ohled za atmosférou prvních novodobých olympijských hrách v roce 1896[27]
  • Zimní turistika v Čechách a na Moravě – 1910
  • Turistika – 1917
  • Vývoj českého olympismu

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • Rozpravy o methodě... – René Descartes. Praha: F. A. Urbánek, 1882
  • Blažeje Pascala: o duchu geometrickém: dva fragmenty – Praha: nákladem vlastním, 1899
  • Rybář islandský: román – Pierre Loti. Praha: bez nakladatele, 1890
  • Kniha o soucitu a smrti – Pierre Loti. Praha: F. Šimáček, 1892
  • Podzimní láska; Bigarreau – André Theuriet. Praha: J. Otto, 1892
  • Z velkého světa: román – Pavel Bourget. Praha J. R. Vilímek, 1893
  • Můj bratr Yves – Pierre Loti. Praha: J. Otto, 1893
  • Klaudius Bombarnak, zpravodaj listu „XX. věk“: román – Jules Verne; se 6 chromotypicky provedenými obrazy a 35 ilustracemi L. Benetta. Praha: J. R. Vilímek, 1893
  • Dvojí sňatek: dvě novely – Ludovic Halévy. Praha: F. Šimáček, 1896
  • Námořník – Pierre Loti. Praha: F. Šimáček
  • Vypuzená – Pierre Loti. Praha: J. Otto, 1895
  • Útěk; Přednosta stanice: dvě novely – Paul Bonnetain. Praha: J. Otto, 1897
  • Na severní točnu: norská výzkumná polární výprava po lodi "Fram" r. 1893–1896 a patnáctiměsíčná cesta po saních Dra F. Nansena a poručíka Johansena: s dodatkem O. Sverdrupa, kapitána "Framu" – Fridtjof Nansen; překlad z norštiny redigoval Jiří Guth. Praha: J. Otto, 1897
  • Na rozcestí: román – Léon de Tinseau. Praha: J. Otto, 1897
  • Paříž: román – Émile Zola; autorizovaný překlad. Praha: J. R. Vilímek, 1897?
  • Tři povídky francouzské: Nevděčník – Charles Foley; přeložil Jiří Guth, Návrat – Paulina Caro; přeložila Karla Langnerová; Hrbatý – Rachon, přeložil Václav Kursa. Praha: J. Otto, 1898
  • Plodnost – Émile Zola. Praha: J. R. Vilímek, 1899
  • Bratranec Pons – Honoré de Balzac; ilustroval Fr. Ženíšek ml. Praha: J. R. Vilímek
  • Firma Nucingen a jiné novelly (1900) – Honoré de Balzac.[28]
  • Z velkého světa [Cosmopolis]: román – Pavel Bourget; se studií o Bourgetovi a jeho dílech od Jaroslava Vrchlického. Praha: J. R. Vilímek, 1900
  • Tartarin na Alpách – Alphonse Daudet; ilustroval J. Wenig. Praha: Hejda & Tuček, 1900
  • Populární astronomie: všeobecný popis nebes. Díl 2. – Camille Flammarion. Praha: Hejda & Tuček, 1900
  • Dílo – Émile Zola; ilustrace Viktor Oliva. Praha: J. R. Vilímek, 1900
  • Práce (1900/1901) – Émile Zola; autorizovaný překlad[29]
  • Zabiják – É mileZola; s ilustracemi A. Wierera. Praha: J. R. Vilímek
  • Na rozcestí: román – Léon de Tinseau. Praha: J. Otto, 1901
  • Paměti presidenta Pavla Krügra – dle jeho vlastního vypravování a poznámek H. C. Bredella a Pieta Groblera; autorizovaný překlad. Praha: Unie, 1903
  • Evino vítězství – Pierre de Coulevain. Praha: J. R. Vilímek, 1903
  • 23 let bouře a slunečna v Jižní Africe: boerské boje za svobodu a neodvislost – Adolf Schiel; autorizovaný překlad z němčiny. Praha: Unie, 1903
  • V srdci Asie: deset tisíc kilometrů po neznámých cestách – Sven Hedin; přeložili Arnošt Kraus, Jiří Guth. Praha: J. R. Vilímek
  • Aziyadé: výňatky z poznámek a dopisů námořního poručíka anglického, který vstoupil do služeb tureckých – Pierre Loti. Praha: Máj, 1904
  • Nová země na severu (1904) – čtyři léta v arktickém území; autorizovaný překlad Otto Sverdrup[30]
  • Milosrdenství ženy a jiné povídky – Paul Bourget. Praha: Máj, 1906
  • Vědecké úvahy – Camille Flammarion, Praha: Hejda & Tuček, 1909
  • K jižní točně: dva roky ve sněhu a ledu. Díl II. – Otto Nordenskjöld. překlad redigoval Jiří Guth
  • Německá panovačnost – Maurice Lair. Praha: J. R. Vilímek
  • Harémy, kouzla zbavené – Pierre Loti. Praha: J. R. Vilímek
  • Historie velikosti a pádu Césara Birotteau-a, voňavkáře, rytíře řádu čestné legie, náměstka starosty 2. okrsku města Paříže (1910) – Honoré de Balzac[31]
  • Na potulkách – Guy de Maupassant; ilustroval De Lanos a André Suréda. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Sibiř, země budoucnosti – Fridtjof Nansen; překlad redigoval Jiří Guth. Praha: F. Borový, 1913
  • Přístav Tarascon: poslední dobrodružství slovutného Tartarina – Alphonse Daudet. Praha: Hejda & Tuček, 1916
  • Sapho: mravy pařížské – Alphonse Daudet. Praha: F. Topič, 1917
  • Svatební cesta – Charles de Coster. Praha: F. Topič, 1918
  • Německá ohavnost – Pierre Loti. Praha: F. Topič, 1919
  • Bolševické peklo: v Petrohradě za Komuny a rudá hrůzovláda – Robert Vaucher. Praha: F. Topič, 1919
  • Koenigsmark – Pierre Benoit. Praha: F. Topič, 1920
  • Tajemný doktor: román – Paul d’Ivoi; ilustrace Louis Bombled. Praha: Miroslav Láth; Kralupy: Josef Nývlt, 1923
  • Trudy tlustého člověka: román – Henri Béraud. Moravská Ostrava: T. Pospíšil, 1924
  • Pan farář: humoristický román – Clément Vautel. Moravská Ostrava: T. Pospíšil, 1924
  • Kulička – Guy de Maupassant; ilustroval Jeanniot. Praha: J. R. Vilímek, 1933

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Generální heslář Biografického slovníku českých zemí. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. ↑ Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. ↑ a b Matrika narozených Heřmanův Městec, 1849–1862, snímek 403, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2017-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-13. 
  4. ↑ BOČKOVÁ, Eva. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Leknín: zpravodaj pro občany Heřmanoměštecka, 25. ledna 2011, s. 1.
  5. ↑ V Heřmanově Městci vzpomínali na Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Úmrtní oznámení matky Betty Guthové. Národní listy. 23. 6. 1908, s. 7. Dostupné online. 
  7. ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900). is.cuni.cz [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Archivovaná kopie. www.nm.cz [online]. [cit. 2017-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-13. 
  9. ↑ Výroční zpráva soukromé střední školy dívčí a spolku Minervy v Praze. 1891 a 1892, s. 4. 
  10. ↑ a b c KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Rozvoj sportovního hnutí, s. 73. 
  11. ↑ FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, s. 833–836. 
  12. ↑ Archivní vademecum SOA v Litoměřicích. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 115. 
  15. ↑ Čechy a Morava neodvislou zemí olympijskou. Národní listy. 20. 6. 1939, s. 4. 
  16. ↑ Dr. Guth Jarkovský pohřben. Lidové noviny. 13. 1. 1943, s. 5. 
  17. ↑ ING. HAVELKA, Jan. Oslavy 150. výročí narození. Turista. 2011, roč. 123, čís. 1–2, s. 58. ISSN 0139-5467. 
  18. ↑ POKORNÁ, Dana. Gutha-Jarkovského připomene deska. Orlický deník. 2011-04-14. Dostupné online [cit. 2021-05-29]. 
  19. ↑ Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Guth-Jarkovský Jiří Stanislav (vl. jm. Jiří Guth). www.badatelna.eu [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-30. 
  20. ↑ FRANŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 35–36. 
  21. ↑ KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 188–190. 
  22. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Babí léto [online]. Praha: Fr. Borový, 1914 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  23. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Společenský katechismus [online]. Praha: Hejda & Tuček, 1914 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  24. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Společenský katechismus [online]. Praha: Hejda a Tuček, 1914 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Společenský katechismus [online]. Praha: Hejda a Tuček, 1914 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  26. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. O hostinách a hodokvasech jindy a jinde [online]. Praha: F. Topič, 1919 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  27. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Hry olympické za starověku a za dob nejnovějších [online]. Praha: F. Bačkovský, 1896 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  28. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Firma Nucingen a jiné novelly [online]. Praha: J.R. Vilímek, 1926 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  29. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Práce [online]. Praha: Jos.R. Vilímek, 1932 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  30. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Nová země na severu [online]. Praha: J. Otta, 1904 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  31. ↑ GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Historie velikosti a pádu Césara Birotteaua, voňavkáře, rytíře řádu čestné legie, náměstka starosty 2. okrsku města Paříže [online]. Praha: J.R. Vilímek, 1912 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jiří Stanislav Guth-Jarkovský: diplomová práce – Ladislava Váňová. Klatovy: Ladislava Váňová, 1983
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • Jiří Stanislav Guth-Jarkovský a Klatovy: 23. ledna 1861 – Heřmanův Městec – 8. ledna 1943 – Náchod: drobný příspěvek k 125. výročí narození – Ladislava Váňová. Klatovy: Okresní knihovna, 1986
  • 100 let českého sportu 1918–2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 40. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předsedové Českého olympijského výboru
1899–1929 Jiří Stanislav Guth-Jarkovský • 1929–1951 Josef Gruss • 1951–1956 Vilém Mucha • 1956–1958 Václav Pleskot • 1958–1967 František Vodsloň • 1967–1970 Emanuel Bosák • 1970–1972 Richard Nejezchleb • 1972–1988 Antonín Himl • 1988–1989 Jindřich Poledník • 1990–1996 Věra Čáslavská • 1996–2012 Milan Jirásek • od 2012 Jiří Kejval
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Stanislav_Guth-Jarkovský&oldid=23852480“