John Young
| John Watts Young | |
|---|---|
 | |
| Astronaut NASA | |
| Státní příslušnost | Spojené státy |
| Datum narození | 24. září 1930 |
| Místo narození |  San Francisco, Kalifornie, USA |
| Datum úmrtí | 5. ledna 2018 (ve věku 87 let) |
| Místo úmrtí | Houston |
| Předchozí zaměstnání | zkušební pilot |
| Hodnost | kapitán US Navy |
| Čas ve vesmíru | 34d 19h 39m |
| Kosmonaut od | 1962 |
| Mise | Gemini 3, Gemini 10, Apollo 10, Apollo 16, STS-1, STS-9 |
| Znaky misí |       |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Watts Young (24. září 1930 San Francisco, Kalifornie, USA – 5. ledna 2018 Seabrook, Texas, USA) byl vojenský pilot a astronaut, americký veterán programů Gemini a Apollo. Byl členem posádky Gemini 3, první pilotovaná mise programu Gemini. Při misi Apollo 10 se stali, společně s Staffordem a Cernanem, druhými návštěvníky Měsíce a při misi Apollo 16 se stal devátým návštěvníkem Měsíce, který vkročil na jeho povrch. V roce 1981 byl s Robertem Crippenem součástí posádky raketoplánu Columbia, při první misi raketoplánu v historii, STS-1. Ve vesmíru byl šestkrát.
Život
[editovat | editovat zdroj]Před dráhou astronauta
[editovat | editovat zdroj]Ve svých 22 letech dokončil roku 1952 Georgijský technický institut Georgia Institute of Technology v Atlantě, získal titul leteckého inženýra a nastoupil vojenskou službu. Začal jako pilot válečného námořnictva a sloužil na řadě posádek. Na torpedoborci USS Laws se zúčastnil války v Koreji. Od roku 1959 byl zkušebním pilotem a vedoucím techniků připravujících letouny Crusader a Phantom. Na Phantomu v roce 1962 získal několik světových rekordů ve stoupání do výšek 3000 a 25 000 metrů. V září 1962 se dostal do skupiny připravujících se astronautů a tři roky poté vzlétl do vesmíru.[1]
Lety do vesmíru
[editovat | editovat zdroj]Všechny lety začínal z kosmodromu na mysu Canaveral. Poprvé letěl ve svých 35 letech v rámci programu Gemini v květnu 1965. V lodi Gemini 3 s ním byl velitel Grissom. Během čtyřhodinového letu poprvé měnili dráhu letu a přistáli na hladině Atlantského oceánu.
Za rok poté letěl s Gemini 10 už jako velitel, sebou měl Michaela Collinse. Délka letu byla 70 hodin, absolvovali 44 obletů Země. Na oběžné dráze se záměrně setkali se dvěma tělesy Agena TV10 a TV8.
Pak se přeškolil na program Apollo a v roce 1969 startoval v Apollu 10 společně s astronauty Thomasem Staffordem a Eugenem Cernanem směrem k Měsíci. Ten obletěli 33krát a vyzkoušeli vše před přistáním. Young pilotem velitelské sekce. Po osmi dnech se vrátili na Zemi, přistáli v Tichém oceánu.
V roce 1972 se dočkal letu na Měsíc. Letěl v Apollu 16 společně s Thomasem Mattinglym a Charlesem Dukem. Zatímco Mattingly zůstal na oběžné dráze Měsíce, Young s Dukem na Měsíci přistáli a také na něj vystoupili. Po splnění úkolů včetně vypuštění vozítka Lunar Rover se oba vrátili na oběžnou dráhu Měsíce, vypustili malou družici, odletěli na Zemi a přistáli na hladině Tichého oceánu.
Ve věku 51 let letěl do vesmíru popáté a to poprvé vyzkoušet americký raketoplán Columbia na misi STS-1. Young byl jeho kapitán, spolu s ním letěl Robert Crippen. Zemi obletěli 36krát a přistáli na vojenské základně Edwards v Kalifornii.[2]
O dva roky později odstartoval do vesmíru pošesté, a to na desetidenní misi STS-9 jako zkušený kapitán v čele šestičlenné posádky, kde byl i západoněmecký fyzik Ulf Merbold. Na palubě vynesli malou observatoř Spacelab. Let byl velice úspěšný po všech stránkách. Během svých šesti letů strávil ve vesmíru 34 dní.
Lety v kostce
[editovat | editovat zdroj]- Gemini 3 (23. března 1965)
- Gemini 10 (18. července 1966 – 21. července 1966)
- Apollo 10 (18. května 1969 – 26. května 1969)
- Apollo 16 (16. dubna 1972 – 27. dubna 1972)
- STS-1 Columbia (12. dubna 1981 – 14. dubna 1981).
- STS-9 Columbia (30. listopadu 1983 – 8. prosince 1983)
Po skončení letů
[editovat | editovat zdroj]Je podruhé ženatý a má dvě děti. V letech 1974 až 1987 byl vedoucím týmu kosmonautů NASA, pak se stal zvláštním asistentem ředitele střediska JSC pro techniku, provoz a bezpečnost. V roce 1976 opustil námořnictvo. V roce 1988 byl zapsán v Ohiu do National Aviation Hall of Fame (Národní letecká síň slávy). V letech 1996 až 2004 byl náměstkem ředitele JSC. V roce 2004 opustil NASA, v níž strávil 42 let svého života. Odešel do důchodu, v něm se věnoval problémům ekologie a energetiky.[1] Zemřel dne 5. ledna 2018 na následky komplikací po zápalu plic.[3]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Na autogramiádě 2004 chtěl za podpis 495 dolarů.[4] Téhož roku začal psát svou autobiografii.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 448.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola John Watts Young, s. 408.
- ↑ Nasa. NASA Remembers Agency’s Most Experienced Astronaut [online]. Nasa, 2018-01-06 [cit. 2018-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Astronaut Young signs with Novaspace [online]. Collect Space, 2005 [cit. 2008-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Young na Wikimedia Commons - (česky) Biografie v katalogu Space 40
- (česky) Tomáš Přibyl - I John Young píše paměti
- (česky) Popis letu STS-9 v Malé encyklopedii kosmonautiky
- Narození v roce 1930
- Američtí astronauti
- Úmrtí v roce 2018
- Úmrtí 5. ledna
- Narození 24. září
- Narození v San Franciscu
- Lidé, kteří kráčeli po povrchu Měsíce
- Nositelé Congressional Space Medal of Honor
- Nositelé Záslužného leteckého kříže (USA)
- Nositelé NASA Distinguished Service Medal
- Osobnosti na tožských poštovních známkách
- Pohřbení na Arlingtonském národním hřbitově