Michel Onfray

Michel Onfray
Michel Onfray
	Michel Onfray (2012)
Narození	1. ledna 1959 (65 let); Argentan
Povolání	filozof, esejista a komentátor
Alma mater	Caenská univerzita (do 1986)
Témata	politická filozofie, filozofie náboženství, starověká filozofie, etika, estetika a ontologie
Významná díla	La Sculpture de soi; Antimanuel de philosophie; Traité d'athéologie; La Puissance d'exister; Soumrak modly; … více na Wikidatech
Ocenění	Cena Médicis za esej (1993); Cena Françoise Morelleta (2017)
Vlivy	Epikúros; Baruch Spinoza; Friedrich Nietzsche; Lucien Jerphagnon; Simone Weilová; … více na Wikidatech
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michel Onfray (* 1. leden 1959) je francouzský filozof, představitel ateismu, hédonismu, anarchismu, hlásící se k dílu Friedricha Nietzscheho, k epikurejství, kyrénské škole či kynikům. Jeho nejznámější prací je zřejmě Ateistický manifest (v originále Traité d'athéologie) z roku 2005. Známá je rovněž jeho kritika Sigmunda Freuda v knize Le crépuscule d'une idole: L'affabulation freudienne. Freuda zde označuje za „podvodníka, falokratického misogyna, homofoba, stoupence fašistického césarismu, předraženého léčitele a postmoderního čaroděje“. Často se věnuje interpretaci malířských děl. Má blízko k francouzské radikální levici, v prezidentských volbách 2002 podpořil krajně levicového kandidáta Oliviera Besancenota, roku 2007 José Bového.

Bibliografie

Le ventre des philosophes, critique de la raison diététique (1989)
Physiologie de Georges Palante, portrait d'un nietzchéen de gauche (1989)
Cynismes, portrait du philosophe en chien (1990)
L'art de jouir: pour un matérialisme hédoniste (1991)
La sculpture de soi: la morale esthétique (1991)
L'œil nomade: la peinture de Jacques Pasquier (1992)
La raison gourmande, philosophie du goût (1995)
Ars moriendi: cent petits tableaux sur les avantages et les inconvénients de la mort (1995)
Métaphysique des ruines: la peinture de Monsu Désidério (1995)
Les formes du temps: théorie du Sauternes (1996)
Politique du rebelle: traité de résistance et d'insoumission (1997)
À côté du désir d'éternité: fragments d'Égypte (1998)
Théorie du corps amoureux: pour une érotique solaire (2000)
Prêter un livre n'est pas voler son auteur (2000)
Antimanuel de philosophie: leçons socratiques et alternatives (2001)
Célébration du génie colérique: tombeau de Pierre Bourdieu (2002)
L'invention du plaisir: fragments cyréaniques (2002)
Esthétique du Pôle nord: stèles hyperborréennes (2002)
Splendeur de la catastrophe: la peinture de Vladimir Velickovic (2002)
Les icônes païennes: variations sur Ernest Pignon-Ernest (2003)
Archéologie du présent, manifeste pour l'art contemporain (2003)
Féeries anatomiques (2003)
La philosophie féroce: exercices anarchistes (2004)
La communauté philosophique (2004)
Traité d'athéologie: Physique de la métaphysique (2005)
Théorie du voyage: poétique de la géographie (2005)
La puissance d'exister (2006)
Nietzsche: Se créer Liberté (2010)
Le Crépuscule d’une idole. L'Affabulation freudienne (2010)
Apostille au Crépuscule. Pour une psychanalyse non freudienne (2010)
L'Ordre libertaire. La vie philosophique d'Albert Camus
Vies & mort d'un dandy. Construction d'un mythe

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Michel Onfray na Wikimedia Commons
Osoba Michel Onfray ve Wikicitátech
Oficiální stránky Archivováno 7. 10. 2015 na Wayback Machine.