témě

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech témě, tiemě, from Proto-Slavic *těmę.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtɛːmɲɛ]

Noun

témě n

1. (archaic or literary) Alternative form of temeno (“crown (of the head), vertex”)

Declension

Declension of témě (n-stem neuter irreg-stem)

	singular	plural
nominative	témě	temena
genitive	temena, temene	temen
dative	temeni, temenu	temenům
accusative	témě	temena
vocative	témě	temena
locative	temeně, temeni, temenu	temenech
instrumental	temenem	temeny

Further reading

• “témě”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “témě”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “témě”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Alternative forms

• tiemě

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *těmę.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈtɛːmi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈtɛːmjɛ/

Noun

témě n

1. crown (of the head), vertex

Declension

Declension of témě (n-stem irreg-stem)

	singular	dual	plural
nominative	témě	temeně	temena
genitive	temene	temenú	temen
dative	temeni	temenoma	temenóm
accusative	témě	temeně	temena
vocative	témě	temeně	temena
locative	temeni	temenú	temeniech
instrumental	temenem	temenoma	temeny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: temeno, témě

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “témě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění