Egon Bondy
Egon Bondy, vlastným menom Zbyněk Fišer, (* 20. január 1930, Praha – † 9. apríl 2007, Bratislava) bol český básnik, prozaik a filozof.
| Zbyněk Fišer | |
| Osobné informácie | |
|---|---|
| Pseudonym | Egon Bondy |
| Narodenie | 20. január 1930 |
| Praha, Česko-Slovensko | |
| Úmrtie | 9. apríl 2007 (77 rokov) |
| Bratislava, Slovensko | |
| Národnosť | česká |
| Zamestnanie | filozof, básnik |
| Dielo | |
| Významné ocenenia | Cena Egona Hostovského |
| Odkazy | |
 | Egon Bondy (multimediálne súbory na commons) |
Egon Bondy sa narodil ako Zbyněk Fišer v rodine generála čsl. armády.[1] Ako mladý marxista vstúpil v roku 1947 do KSČ. Bezprostredne po „Víťaznom februári“ však odhalil nový režim ako fašistický a v roku 1948 zo strany vystúpil.[2] Po stupňujúcom sa antisemitizme v Sovietskom zväze vydal na protest spolu s priateľmi literárny samizdat Židovské jména, v ktorom uverejnili svoje texty pod židovskými pseudonymami. Zbyněk Fišer si vybral meno Egon Bondy.
V prvej polovici 50. rokov sa stretával s Bohumilom Hrabalom a Vladimírom Boudníkom. Písal poéziu „totálneho realizmu“ a študoval filozofiu. V rokoch 1957 – 1961 študoval diaľkovo filozofiu a psychológiu na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity a strážil veľrybu v Národnom múzeu v Prahe. Od roku 1967 bol invalidný dôchodca. Koncom 60. rokov mu oficiálne vyšli pod občianskym menom filozofické práce Útěcha z ontologie, Otázky bytí a existence a Buddha.
Keď začiatkom 70. rokov undergroundová skupina The Plastic People of the Universe zhudobnila niektoré Bondyho básne, stáva sa Bondy kľúčovou osobnosťou českého undergroundu. Po novembri 1989 je ako marxista opäť v opozícii voči režimu. Začiatkom 90. rokov prednáša indickú a čínsku filozofiu na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe a Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Od polovice 90. rokov žil v Bratislave. Rozpracovával svoj model nesubstančnej ontológie, spieval s Požoň Sentimentál a žil v undergrounde.
Život
upraviťNarodil sa ako Zbyněk Fišer v rodine generála česko-slovenskej armády. Koncom štyridsiatych rokov sa spoznal s Karlom Teigem a Závišom Kalandrom a nadviazal priateľstvo s básnikom Ivom Vodseďálkom, nonkonformnou literátkou Honzou Krejcarovou, neskôr s výtvarníkom Vladimírom Boudníkom a spisovateľom Bohumilom Hrabalom. S Honzou Krejcarovou nadviazal aj intímny vzťah a v roku 1949 s ňou pripravil surrealistický zborník „Židovská jména“, ktorý obsahoval 15 textov. Každý autor si zvolil židovské meno ako pseudonym na protest proti antisemitskému podfarbeniu politických súdnych procesov v Sovietskom zväze a v Česko-Slovensku. Odvtedy Zbyněk Fišer používal meno Egon Bondy.[3]
V nasledujúcich rokoch písal poéziu, sníval o svetovej revolúcii a o ľahkom zbohatnutí a žil na hrane zákona. Vo svojom živote na okraji spoločnosti sa dostal nakrátko aj do väzenia počas svojrázneho výletu (pokusu o emigráciu) do Rakúska. Zažil tu aj kuriózne dobrodružstvo s francúzskou tajnou službou, ktorej ponúkol vykonanie atentátu na vedenie sovietskeho štátu.
„Vec je jednoduchá ako slnko. Potrebujeme dve krabičky od zápaliek s blchami – tie som bol dokonca ochotný dodať gratis – naočkovanými všetkými potvorskými mormi sveta... a moji agenti z lásky vypustia tie blchy pri manifestácii 7. novembra pod tribúnou na Červenom námestí. Vznikne síce nejaký ten počet epidémií, ale blchy preskáču samozrejme zaručene aj na tribúnu a skočia na maršala Stalina, na maršala Vorošilova, na súdruha Beriju i na súdruha Molotova a ďalších.“[4]
Z pokusu samozrejme nebolo nič, ale Bondy aspoň zinkasoval od nich nejaké peniaze.
Záujem o filozofiu, predovšetkým marxistickú, čínsku a indickú ho donútil ku štúdiu. V roku 1957 odmaturoval, toho roku sa dostal na diaľkové štúdium filozofie a psychológie na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity, aj keď nepodal načas prihlášku. Uviedol: „Šel jsem rovnou za děkanem. Ten tam samozřejmě nebyl, ale byl tam jeho tajemník Salač. Byl to alkoholik. Jak jsme na sebe dýchli, tak jsme poznali bratry v triku. Salač mne okamžitě, jakožto dělnického kádra, vzal ke zkušební komisi, že naposled mají ještě přezkoušet mne. A tím to ovšem bylo hotovo...“[5]
Štúdium absolvoval v roku 1961, v rokoch 1957 – 1962 navyše pracoval ako nočný strážnik v Národnom múzeu. V období 1962 – 1967 bol zamestnaný v bibliografickom oddelení Štátnej knižnice ČSSR. V tej dobe začal publikovať vo vedeckých časopisoch („Dějiny a současnost“, „Filozofický časopis“ a i.). V 1967 mu vyšla pod vlastným menom prvá kniha „Otázky bytí a existence“, v roku 1967 získal titul doktora-kandidáta vied. Od toho istého roku bol v invalidnom dôchodku.
V 70-tych rokoch sa zoznámil s Ivanom Martinom Jirousom, manažérom českej hudobnej formácie The Plastic People of the Universe, ktorá zhudobnila časť jeho textov. V 80-tych rokoch ovplyvnil ranú tvorbu Jáchyma Topola aj J. H. Krchovského.
Bondy sa vo svojej tvorbe nikdy nestotožnil s podobou pofebruárového režimu a stal sa jeho vytrvalým kritikom. Súčasne však v rokoch 1952 – 1955, 1961 – 1968 pod krycím menom „Klíma“, v 1973 – 1977 pod nickom „Mao“ a v 1985 – 1989 pod krycím menom „Oskar“ spolupracoval so štátnou bezpečnosťou. Mal veľké výhrady voči politickej situácii po roku 1989. Angažoval sa v ultraľavicových politických formáciách (strana „Levý blok“, príspevky do Haló novin a i.), písal politologické eseje. Hlásil sa aj k trockizmu, neskôr k maoizmu, blízko mal aj k anarchizmu.
V roku 1981 dostal cenu Egona Hostovského.
V roku 1989 sa presťahoval do mesta Telč, odkiaľ sa v roku 1993 presťahoval do Bratislavy na protest proti rozdeleniu Československa[6]. Tu v rokoch 1993 – 1995 vyučoval na univerzite filozofiu. Prekvapivo pôsobil posledné obdobie života aj ako spevák v skupine Požoň sentimental hrajúcej krčmové folklórne piesne.
Z manželstva s Jaroslavou Krčmaříkovou má syna Zbyňka Fišera ml. (1959), príležitostného básnika (zbierka „Lesbický sen“ (1993)). V roku 1963 sa mu životnou družkou stala Julie Nováková (1920 – 1994).
V roku 1981 napísal knihu pamätí „Prvních deset let“ zachycujúcu jeho búrlivé obdobie medzi 1947 – 1957. Pôvodne mali vyjsť 50 rokov po autorovej smrti, nakoniec vyšli v 2003. Do obecného povedomia verejnosti vošiel však hlavne vďaka knihám Bohumila Hrabala „Morytáty a legendy“ a „Nežný barbar“ (sfilmovaný v 1989).
Zomrel v pondelok 9. apríla 2007 v Bratislave vo veku 77 rokov na následky popálenín tretieho stupňa, ktoré utrpel po vzplanutí pyžama od cigarety.
Tvorba
upraviťPoézia
upraviť- Pražský život,
- Nesmrtelná dívka,
- Básně 1988 aneb čas spíše chmurný,
- Odplouvání,
- Dvě léta : básně 1989 a 1990,
- Ples upírů,
- Zbytky eposu,
- Velká kniha,
- Sbírečka
- Básnické dílo Egona Bondyho I. – Epické básně z padesátých let (Pražský život, Zbytky eposu, Nesmrtelná dívka),
- Básnické dílo Egona Bondyho II. – Básnické sbírky z let 1950 – 1953 (Totální realismus, Trapná poesie, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy's unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Karibské moře, Velká kniha, Malá kniha, příležitostné básně),
- Básnické dílo Egona Bondyho III. – Básnické sbírky z let 1954 – 1963 (Básně Egona Bondyho od srpna 1954 do září 1958, Básně z let 1958 – 1959 (tzv. filosofické básně), Básně od ledna 1960 do června 1963, příležitostné básně),
- Básnické dílo Egona Bondyho IV. – Naivita, V. – Kádrový dotazník, Básnické sbírky z let 1963 – 1970 (Kádrový dotazník, Básně od července 1963 do konce roku 1970, příležitostné básně),
- Básnické dílo Egona Bondyho VI. – Deník dívky která hledá Egona Bondyho,
- Básnické dílo Egona Bondyho VII. – Básnické sbírky z let 1971 – 1974 (Zápisky z počátku let sedmdesátých, Pokračující chorobopis, Sbírečka, příležitostné básně (Pour Hélene la Belle – říkánky pro malé holky)),
- Básnické dílo Egona Bondyho VIII. – Básnické sbírky z let 1974 – 1976, Příšerné příběhy (Trhací kalendář, Mirka, Zbytečné verše, The Plastic People of the Universe, Příšerné příběhy),
- Básnické dílo Egona Bondyho IX. – Básnické sbírky z let 1977 – 1987 (Praha 1977. básně z roku 1978, O počasí, Chcípání, Petřiny, Básně další, Soupis tiskových chyb v I. – VIII. sv. B.d.E.B.)
Filozofia
upraviť- Otázky bytí a existence
- Útěcha z ontologie
- Buddha
Súborné vydania
upraviť- Filosofické eseje I. (Útěcha z ontologie),
- Filosofické eseje II. (Juliiny otázky, „Doslov“),
- Filosofické eseje III. (Pár stránek, Páté pojednání o ontologii, Markétě Machovcové, Úvaha o eschatologii, Nesubstanční ateismus a nesubstanční teismus),
- Filosofické eseje IV. (Dopis příteli, Odpověď doktoru teologie, Výhledy, Další bod, Ontologie beze všech určení, doplněno polemickými studiemi Milana Balabána: Kritika apersonálního pojetí boha u Bondyho, K Bondyho pojetí mýtu)
Práce z odboru dejín filozofie
upraviť- Poznámky k dějinám filosofie – I Indická filosofie. 1. vyd. Praha : Vokno, 1991. 237 s. ISBN 80-85239-07-8. (²1997. ISBN 80-85523-95-7; ³2021. ISBN 978-80-7436-117-3)
- Poznámky k dějinám filosofie – II Čínská filosofie. Praha : Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1993. 387 s. (Vokno.) ISBN 80-85239-22-1.
- Poznámky k dějinám filosofie – III Antická filosofie. Praha : Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1994. 190 s. (Vokno.) ISBN 80-85239-26-4.
- Poznámky k dějinám filosofie – IV Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha : Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1993. 254 s. (Vokno.) ISBN 80-85239-24-8.
- Poznámky k dějinám filosofie – V Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha : Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1994. 221 s. (Vokno.) ISBN 80-85239-30-2.
- Poznámky k dějinám filosofie – VI Evropská filosofie XVII. a XVIII. století. [Praha] : Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1996. 258 s. (Vokno.) ISBN 80-85239-31-0.
Próza
upraviť- Invalidní sourozenci (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1981; Archa, Bratislava 1991; Akropolis, Praha 2012),
- Sklepní práce (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1988; Votobia, Olomouc 1997; Akropolis, Praha 2018),
- Orwelliáda (Afghánistán + próza Alexandra Kabakova: Emigrant; Tvorba, Praha 1990),
- 3x Egon Bondy – Šaman, Mníšek, Nový věk (Panorama, Praha 1990),
- Gottschalk, Kratés, Jao Li, Doslov ("Zvláštní vydání...", Brno 1991),
- Cesta Českem našich otců (Česká expedice, Praha 1992),
- Nepovídka („Zvláštní vydání...”, Brno 1994),
- Hatto („Zvláštní vydání...”, Brno 1995),
- Příšerné příběhy (Maťa, Praha 1995),
- Leden na vsi (Torst, Praha 1995 a 2007),
- Severin (Votobia, Olomouc 1996),
- Agónie. Epizóda '96 (Prístrojová technika /PT/, Bratislava 1997),
- Cybercomics („Zvláštní vydání...”, Brno 1997),
- Týden v tichém městě (PT, Bratislava 1998),
- Údolí (PT, Bratislava 1998)
- 677 ("Zvláštní vydání...", Brno 2001),
- Bezejmenná ("Zvláštní vydání...", Brno 2001; Akropolis, Praha 2019),
- Afghánistán ("Zvláštní vydání...", Brno 2002),
- Šaman (Akropolis, Praha 2006),
- Máša a Běta (Akropolis, Praha 2006),
- Bratři Ramazovi (Akropolis, Praha 2007),
- Mníšek. Vylitý nočník (Akropolis, Praha 2008),
- Gottschalk. Hatto (Akropolis, Praha 2017),
- Nový věk. Nepovídka (Akropolis, Praha 2017).
Referencie
upraviť- ↑ JANDOUREK, Jan. Egon Bondy. Reflex (Praha: Czech News Center), 2015-06-18. Dostupné online [cit. 2017-07-16]. ISSN 1213-8991.
- ↑ Fenomén Underground: Předci a paralely [online]. Praha: Česká televize, [cit. 2017-07-16]. Dostupné online.
- ↑ Egon Bondy: Ikona undergroundu i STBácký udavač, který uhořel ve vlastní posteli [online]. Reflex.cz, [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. (po česky)
- ↑ BONDY, Egon: Prvních deset let. Praha : Maťa, 2002, s. 54. ISBN 80-7287-062-9
- ↑ BONDY, Egon: Prvních deset let. Praha : Maťa, 2002, s. 88. ISBN 80-7287-062-9
- ↑ Egon Bondy, Czech Writer and Critic, Dies at 77. [New York Times] (The New York Times Company), 15.04.2007.
Externé odkazy
upraviť- Egon Bondy v slovníku české literatury
- Egon Bondy – Literárne informačné centrum
- egonbondy.info – stránky venované dielam a osobe Egona Bondyho
Zdroj
upraviť- Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Egon Bondy na českej Wikipédii.