Čárka (interpunkce)
Čárka ( , ) je interpunkční znaménko a matematická značka.
Interpunkční znaménko
editovatJako interpunkční znaménko se používá k oddělování jednotlivých vět v souvětí, částí rozvitých větných členů, vložených a osamostatněných částí vět (vsuvky, oslovení apod.). Její význam spočívá především v zpřehlednění složitějších větných konstrukcí. Často má i zásadní vliv na význam věty.
Pravidla používání čárky se v jednotlivých jazycích různou měrou liší.
Historie
editovatČárka byla jedním z prvních interpunkčních znamének. Ve 3. století př. n. l. Aristofanés Byzantský vymyslel systém značek (distinctiones), které oddělovaly verše a naznačovaly množství dechu potřebného k dokončení každého úseku textu čteného nahlas. Použití se v té době neřídilo mluvnickými pravidly, ale tzv. pauzovým principem, který se používal i v následujících tisíciletích. Různé délky pauzy se označovaly tečkou ve spodní (krátká pauza: . ), střední ( · ) nebo horní (dlouhá pauza: ˙ ) části řádku.
Značka používaná v současnosti se vyvinula z šikmého lomítka (virgula suspensiva: / ), které se používalo od 13. do 17. století k vyznačení pauzy. V 16. století se virgula posunula do dolní části řádku a získala dnešní podobu ( , ).[1][2][3][4]
Pauzový princip byl opuštěn během 18. a 19. století. Místo něj se začala uplatňovat pravidla respektující syntaxi vět.
Čeština
editovatV češtině se používání čárky řídí těmito pravidly:[5]
Čárkou se oddělují:
- souřadně spojené věty hlavní i vedlejší, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím;
- Ráno jsem vstal, nasnídal jsem se a šel jsem do práce.
- Ptal se, kdo to byl a co chtěl.
- ale: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
- věty podřazené od vět nadřazených.
- Vím, že to není pravda.
- Řekl, že se ještě ozve, a pak se rozloučil. – spojka a je použita ve významu slučovacím, čárka před ní odděluje předchozí vloženou podřazenou větu.
Čárka se klade i před spojky a, i, ani, nebo, či, mají-li jiný význam než slučovací (odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkový, vysvětlovací apod.). Čárka se proto píše před spojovacími výrazy a proto, a tudíž, a tak, a tedy, a sice, a to apod.
- Vedoucí onemocněl, a proto byla dnešní porada zrušena.
- Přijdu buď v sobotu, nebo v neděli.
Věta jednoduchá
editovatČárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu mohou být přiřazeny k sobě bez spojek nebo spojeny různými spojovacími výrazy.
Postupně rozvíjející přívlastky se čárkou neoddělují.
Vložené a volně připojené výrazy
editovatČárkou se také zpravidla oddělují výrazy, které jsou do věty vloženy nebo jsou k ní volně připojeny. Jsou to zejména:
- volný přívlastek a přístavek;
- osamostatněný větný člen, který je ve větě zastoupen zájmenem;
- dodatkově připojený větný člen;
- vsuvky (mají-li však oslabenou větnou platnost, oddělovat se nemusejí);
- složitější infinitivní a přechodníkové konstrukce (volitelně);
- pozdrav;
- oslovení (vokativ);
- citoslovce.
Typografie
editovatPři typografickém zpracování textu (v tisku, na počítači, na psacím stroji apod.) se dodržují tyto zásady umístění čárky:
- Čárka se klade bezprostředně za předcházející slovo (bez mezery), mezi čárku a následující slovo se klade (jedna) mezera.
- Správně:
- pes, kočka
- Nesprávně:
- pes , kočka
- pes ,kočka
- pes,kočka
Výjimku tvoří zápis desetinných čísel, kde se mezera neklade: 3,14 (vizte Matematický symbol).
- Nikdy se čárka neklade na začátek řádku, vždy musí být na stejném řádku jako předcházející slovo (s nímž tvoří jeden celek).
- Správně:
- pes,
- kočka
- Nesprávně:
- pes
- , kočka
Matematická značka
editovatV mnoha evropských jazycích (včetně češtiny) se čárka používá jako desetinná čárka, která odděluje celou část čísla od desetinné části. Například 3,14 znamená „tři celé (a) čtrnáct (setin)“. V tomto kontextu se jedná o jediné číslo, nikoliv čísla dvě – 3 a 14.
Zejména v anglofonním prostředí se jako desetinná značka místo čárky používá tečka (3.14); ve frankofonním prostředí se používá čárka (3,14).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Reading Before Punctuation Archivováno 2. 9. 2006 na Wayback Machine. – Introduction to Latin Literature, leták Haverford College
- ↑ A History Of Punctuation. www.completetranslation.com [online]. [cit. 2005-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-03-08.
- ↑ Points to Ponder Archivováno 28. 11. 2002 na Wayback Machine. v STSC Crosstalk
- ↑ Manuscript Studies, Medieval and Early Modern
- ↑ Členicí znaménka: Tečka Archivováno 16. 8. 2007 na Wayback Machine. v Pravidlech českého pravopisu
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu čárka na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo čárka ve Wikislovníku