Albert Púčik
Albert Púčik (7. října 1921[1] Motešice – 20. února 1951 Bratislava) byl slovenský student, protikomunistický odbojář a agent chodec[2] odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.
| Albert Púčik | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. října 1921 Motešice  Československo |
| Úmrtí | 20. února 1951 (ve věku 29 let) Bratislava Československo |
| Národnost | slovenská |
| Ocenění | štátna cena Jozefa Miloslava Hurbana (2021; Bratislavský hrad) Řád Ľudovíta Štúra 1. třídy (2022; Reduta) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v roce 1921 v Motešicích.[3] Během druhé světové války byl členem Hlinkovy mládeže a ještě v tomtéž roce se angažoval v protikomunistickém odboji. Jeho činnost byla posléze odhalena a Púčik byl po svém zadržení převezen do pracovního tábora.[4] V roce 1947 emigroval do Rakouska, kde se zapojil mimo jiné do organizace Slovenský revoluční odboj.
Ještě před komunistickým pučem v únoru 1948 se pak stal členem křesťanské protikomunistické skupiny Biela légia. V rámci své činnosti pomáhal mj. s převáděním emigrantů přes státní hranici do Rakouska a s provozem ilegálního protirežimního vysílání. Ze Slovenska a zpět měl cestovat celkem pětkrát, když úspěšně překračoval řeku Moravu. Při šesté cestě byl však při překonávání řeky v lednu 1949 zadržen. Poté, co byla skupina infiltrována agentem Vojenského obranného zpravodajství byli zatčeni i její další členové.[5][6] V květnu 1949 byl v politickém procesu zvaném A. Púčik a spol. odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.[7] V roce 1950 však Nejvyšší soud v Praze tento rozsudek změnil na trest smrti.[8] Popraven byl spolu s Antonem Tunegou a Eduardem Tesárem v únoru 1951. V procesu bylo k dlouholetým trestům odnětí svobody navíc odsouzeno na pět desítek osob. Pohřben byl na hřbitově v Martině.
Spor o vyznamenání
editovatPři příležitosti 70. výročí jeho úmrtí uctil jeho památku v únoru 2021 Předseda Národní rady Slovenské republiky Boris Kollár.[9][10][11][12] V září 2021 mu poté Kollár udělil cenu Jozefa Miloslava Hurbana.[13] Jeho památku uctil rovněž slovenský premiér Eduard Heger.[14] V květnu 2022 byl spolu s Tunegou a Tesárem oceněn Řádem Ľudovíta Štúra I. třídy, když mu vyznamenání udělila in memoriam slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.[15][16] Ta mu jej udělila za zásluhy o demokracii a její rozvoj a za obranu lidských práv a svobod.[17][18] Nedlouho poté ovšem za tento krok byla kritizována (například předsedou strany SMER-SD a bývalým slovenským premiérem Robertem Ficem)[19][20][21] vzhledem k tomu, že Púčik měl podle některých zdrojů být klerofašista a odpůrce Slovenského národního povstání (přestože jiné zdroje tvrdí přesný opak).[22][23] Prezidentka se poté za udělení vyznamenání omluvila.[19][24][25][26] Naopak bývalý evropský komisař a bývalý předseda KDH Ján Figeľ udělení vyznamenání obhajoval.[27][28][29] Jeho památku připomíná rovněž slovenská poslankyně Evropského parlamentu za KDH Miriam Lexmann[30] a představitelé katolické církve.[31][32]
Existuje více pamětních desek připomínajících k uctěná jeho památky, jedna se nachází například na budově trenčínského gymnázia.[33][34] I na jeho počest pak byla založena Nadace Tunegu, Púčika a Tesára.[35][36]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Albert Púčik. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Vděčnost za Mašíny. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
- ↑ seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
- ↑ TERAZ.SK. TV DISKUSIA: Pred 70 rokmi popravili členov Bielej légie. TERAZ.sk [online]. 2021-02-19 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Albert Púčik | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
- ↑ POETRY, Digital. Albert Púčik [online]. 2022-06-15 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Odkaz živým. Prípad Albert Púčik a spol. - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Púčik, Albert : P. Valka.cz [online]. 2004-09-15 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Parky by sa mali zaplniť bustami tých, ktorí bojovali za lepší život, hovorí Kollár. domov.sme.sk [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ B. Kollár: Mená Alberta Púčika, Antona Tunegu a Eduarda Tesára nám majú znieť ako zvon v srdciach spolu so slovami ďakujeme, nezabudneme! [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ PARTILA, Peter. Boris Kollár: Parky by sa mali zaplniť bustami tých, ktorí bojovali za lepší život | Domáca politika. eReport.sk [online]. 2021-02-19 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ TASR. https://www.parlamentnelisty.sk/arena/417002/kollar-parky-by-sa-mali-zaplnit-sochami-a-bustami/. https://www.parlamentnelisty.sk/ [online]. 2021-02-19 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ TASR; POSTOJ. Cena Jozefa Miloslava Hurbana / Boris Kollár ju udelil Antonovi Neuwirthovi, Hane Hegerovej i lekárovi Sabakovi. www.postoj.sk [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ AKTUALITY.SK. Historici o trojici z Bielej légie: Nebojovali za demokraciu, vyznamenanie od prezidentky je nevhodné (anketa). Aktuality.sk [online]. 2022-05-18 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ BINČÍK, Miroslav. Štátne vyznamenanie od prezidentky dostalo 25 osobností - Správy RTVS. spravy.rtvs.sk [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Prezidentka priznala chybu pri vyznamenaniach členov Bielej légie. www.trend.sk [online]. 2022-05-18 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ TERAZ.SK. Rada Nadácie Tunegu, Púčika a Tesára nerozumie útokom na prezidentku. TERAZ.sk [online]. 2022-05-20 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ TA3, televízia. Prezidentka priznala chybu pri vyznamenaní členov Bielej légie: Urobím všetko pre to, aby sa podobné kontroverzie neopakovali. ta3 [online]. 2022-05-18 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b Prezidentka priznala chybu pri vyznamenaniach členov Bielej légie. Ich odkaz je podľa nej sporný [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Zuzana Čaputová priznala chybu! Ide o vyznamenania členov Bielej légie | Vysoká hra. www.vysokahra.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Prezidentka priznala chybu pri vyznamenaniach členov Bielej légie. tvnoviny.sk [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ KPVS - Časopis. www.kpvs.sk [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ PEŠKOVÁ, Daniela. Prezidentka Čaputová vyznamenala klerofašisty a teď se kaje. Hledá se viník. iDNES.cz [online]. 2022-05-18 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ ŠKANDÁL s vyznamenaním Tunegu, Púčika a Tesára nekončí: Na stranu prezidentky sa POSTAVILA.... Plus JEDEN DEŇ [online]. 2022-05-21 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ ŠOK Čaputová si SYPE POPOL na hlavu: Spravila som CHYBU! Už sa to nebude opakovať. Plus JEDEN DEŇ [online]. 2022-05-18 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Čaputová uznala pochybení při posuzování návrhů na udělení státních vyznamenání. EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Ján Figeľ [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-12-09.
- ↑ OSVALDOVÁ, Lucia. Nositelia štátneho vyznamenania prezidentke: Je dobré, že ste sa ospravedlnili (anketa). Denník N [online]. 2022-05-20 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ TERAZ.SK. Figeľ a KDH si pripomenuli výročie popravy martýrov z Bielej légie. TERAZ.sk [online]. 2022-02-21 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Výročie popravy Antona Tunegu, Alberta Púčika a Eduarda Tesára [online]. 2024-02-20 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Politickí väzni – Zväz protikomunistického odboja si uctili pamiatku popravených troch „trenčianskych študentov“ pri ich hrobe na Martinskom cintoríne [online]. 2021-02-21 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Politickí väzni na neverejnej omši pripomenú Púčika, Tunegu a Tesára. www.tkkbs.sk [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Blíži sa výročie komunistických popráv, na ktoré nesmieme zabudnúť [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Hrob Štefan Hromada | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Štatút ocenenia [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ RED. Ján Figeľ: Výročie popravy neznámych slovenských hrdinov. EuropskeNoviny.sk [online]. 2021-01-31 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. (slovensky)
