Karel Stamic
Karel Stamic (Carl Philipp Stamitz) (7. května 1745 Mannheim – 9. listopadu 1801 Jena), starší syn slavného českého skladatele a virtuóza Jana Václava Stamice se narodil a žil v cizině. Hudební skladatel, dirigent a houslový virtuóz je představitelem druhé generace mannheimské školy.
| Karel Stamic | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 7. května 1745 Mannheim |
| Úmrtí | 9. listopadu 1801 (ve věku 56 let) Jena |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel, dirigent a houslista |
| Nástroje | housle |
| Rodiče | Jan Václav Stamic |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatOd dětství byl virtuózním hudebníkem. Jeho prvním učitelem byl otec, který však zemřel, když bylo Karlovi dvanáct let.[1] Další hudební vzdělání mu poskytli známí mannheimští kapelníci a především český skladatel František Xaver Richter.[1][2][3]
Již v sedmnácti let působil jako druhý houslista proslulého mannheimského orchestru, ale ovládal i řadu dalších nástrojů. V roce 1770 odešel do Paříže, kde byl jmenován dvorním skladatelem vévody Louise Noailleského. V následujících třech letech s ním vystupoval na koncertech v Concert Spirituel také jeho mladší bratr Antonín. V roce 1772 složil svou první symfonii ve Versailles, kde v té době pobýval. [3] Vynikl ve hře na housle, violu a violu d’amour, ale byl také plodným skladatelem. Stal se žádaným koncertním umělcem a často vystupoval v různých evropských městech: Vídeň, Frankfurt, Augsburg, Štrasburk.[3]
V letech 1777-1779 působil Karel Stamic v Londýně a potom až do roku 1785 v Haagu, kde vystupoval jako houslový sólista na dvoře Viléma V. Oranžského. V roce 1785 koncertoval v Hamburku a Lübecku, o rok později v Lipsku a Berlíně, kde dirigoval Händelovo oratorium Mesiáš. [3] V roce 1787 byl krátce kapelníkem u knížete Hohenlohe-Schillingsfürsta a v letech 1787-1790 působil jako dirigent v Kasselu.[2]
Roku 1789 se oženil s Marií Josefou Pilzovou a usadili se v Greizu. Měli čtyři děti, ale všechny zemřely velmi brzy. Starost o rodinu vedla k omezení koncertních cest, Stamic se marně pokoušel získat stálé místo. Vydělával si svými kompozicemi pro dvorní orchestry a příležitostnými koncerty. [3]
Od roku 1794 byl dirigentem orchestru a učitelem na univerzitě v Jeně, kde také zemřel.[2]
Dílo
editovatJeho skladatelská práce obsahuje především kompozice sonátové formy, kterou ovládal s velkou suverenitou (v tomto smyslu byl pokračovatelem odkazu svého otce, který byl objevitelem její klasické cyklické formy). Témata jsou zpracovávána s maximální zpěvností.
Hlavní těžiště jeho obsáhlé tvorby je v symfonii a koncertních skladbách. Složil přes 50 symfonií a 38 koncertantních symfonií. [1][3] Byl velmi dobrý improvizátor, ale mnohá témata se v jeho díle opakují, takže se zdá, že se spíše jedná vždy o několik variant jedné skladby. [2]Některé jeho skladby byly dokonce pokládány za díla jeho otce. K nejpozoruhodnějším jeho dílům patří koncertantní symfonie, které v sobě slučují skladatelskou a hudebnickou invenci (např. Koncertantní symfonie D dur pro orchestr nebo Koncertantní symfonie F dur pro 7 nástrojů). Karel Stamic napsal více než 60 koncertů pro poměrně široké spektrum sólových nástrojů, mnohé z těchto děl se však nedochovaly. Mezi nejznámější díla patří klarinetové koncerty, komponované přibližně v období let 1770–1790. Karel Stamic je složil pro svého přítele, klarinetového virtuóza Johanna Josepha Beera, který pocházel z Litoměřic. [1][3] Jako vynikající virtuóz na violu d’amour napsal pro tento nástroj tři koncerty a několik sonát, z nichž nejznámější je Sonata in D major pro violu d’amour a housle nebo violu.[3]
- Výběr skladeb
- opery (ztraceny)
- 11 koncertů pro klarinet a orchestr
- 1 koncert pro hoboj a orchestr
- 15 koncertů pro housle a orchestr
- 1 koncert pro violu a orchestr
- 7 koncertů pro flétnu a orchestr
- 4 koncerty pro violoncello a orchestr
- 80 symfonií
- Triové sonáty
- 6 smyčcových kvartetů op.14
- 12 smyčcovýcg trií op.16
- 6 duet pro housle a violoncello op.19
- 19 pro housle a violu
- 7 koncertů pro fagot a orchestr
- 1 koncert pro basetový roh a orchestr
- 3 koncerty pro lesní roh (ztraceny)
Reference
editovat- ↑ a b c d PROGLAS. Karel Stamic. PROGLAS [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HANUŠ, Miroslav. Český muzikant Jan Václav Stamic (1717-1757). 1. vyd. Pardubice: Východočeské muzeum a Historický klub, 1997. ISBN 80-86046-19-2. S. 37,38.
- ↑ a b c d e f g h BASTLOVÁ, Jitka. STAMICOVÉ z německobrodského rodu. Havlíčkův Brod: Město Havlíčkův Brod, 2017. ISBN 978-80-270-1548-1. S. 133–137.
Literatura
editovat- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
- BASTLOVÁ, Jitka. STAMICOVÉ z německobrodského rodu. Hlavíčkův Brod: Město Hlavíčkův Brod, 2017. 167 s. ISBN 978-80-270-1548-1.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Stamic na Wikimedia Commons - Volně přístupné partitury děl od K. Stamice v projektu IMSLP
- Karel Stamic na projektu Musopen
- http://www.klassika.info/Komponisten/index_S.html
