Klášter magdalenitek (Louny)
Klášter magdalenitek v Lounech[1] s kostelem sv. Anny[2] existoval v letech 1331–1420.[1] Nacházel se v Lounech za mostem na předměstí zvaném Benátky.[3]
| Klášter magdalenitek v Lounech | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Louny |
| Základní informace | |
| Řád | Magdalenitky |
| Založení | 1331 |
| Zrušení | 1420 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatMěstský rychtář Fricek Bér byl lounský měšťan německé národnosti, který patři k nejbohatším občanům Loun, si již v roce 1321 koupil dědičné rychtářství. Jeho potomci pak následujících 140 let zastávali toto nejvyšší postavení ve městě.[2] V roce 1331 Bér založil konvent magdalenitek s kostelem sv. Anny. Současně magdalenitkám daroval i to co patřilo lounské rychtě: část Dobroměřic, kde měl konvent i patronátní právo,[1] dále pozemky směrem k Rané, celé Nečichy a dvě vsi – Oblík a Trhlavy, které v průběhu historie zanikly.[2] Bér stanovil také i další práva svého rodu při prezentaci a dozoru na život v klášteře.[1] Mezi patronátní práva patřila například volba probošta a představené sestry – převory. Tato práva nebyla v souladu s tehdy platnými církevními předpisy. Bohaté obdarování lounského kláštera magdalenitek bylo dosti neobvyklé, protože řád měl svůj charakter spíše chudých kajících hříšnic a zde se řeholnice musely starat spíše o svůj majetek. Lounský historik Kamil Linhart z tohoto důvodu považoval tento klášter spíše za zaopatřovací ústav pro neprovdané dcery lounských měšťanů.[2]
Biskup Jan IV. Z Dražic založení lounského konventu 9. října 1331 potvrdil a král Jan Lucemburský klášter roku 1335 obdaroval. Podobně potvrdil Karel IV. Roku 1356 práva dědiců zakladatele. V roce 1364 však vznikly spory mezi konventem a dědici zakladatele.[1] V roce 1410 se v Lounech sešla generální kapitula řádu, na které byl zvolen představený celého magdalenitského řádu, který tehdy čítal asi 30 řeholních domů.[2]
Lounský probošt magdalenitek Jan Bullendorfer byl pak roku 1411 dokonce generálním proboštem řádu v celé české provincii, která zahrnovala Čechy, Moravu a Rakousko.[1] Rozsáhlá dědičná patronátní práva ke klášteru sv. Anny, která si Fricek Bér vymohl, a které byly v rozporu s kanonickým právem, a také rozsáhlý majetek, způsobovaly řeholnicím zvaným též bílé kajícnice, nemalé problémy.[2] Dělo se tak již od počátku 15. století.[1] Od roku 1400 musely proto být základní listiny týkající se kláštera v truhle s pěti zámky. Jeden klíč byl u rychtáře Hány, další měli jeho příbuzní a pátý klíč vlastnila lounská městská rada. Vleklé majetkové spory měl klášter i s dobroměřickým farářem.[2]
K zajímavostem patří, že díky dopisu Jana Bullendorfera se zachovala jediná zmínka o pobytu Mistra Jana Husa na Žatecku. Hus v důsledku klatby musel opustit Prahu a pečlivě tajil místo svého exilu. Bullendorfer však o Husovi věděl a v listě se ptal žateckého sakristána, zda proti tomuto reformátorovi jeho farář zasáhne. Není však známo, kde přesně Hus pobýval, ale je možné, že lounský probošt využíval stejnou knihovnu v žatecké sakristii, jako Hus při psaní svého známého díla O církvi.[2]
Napětí mezi konventem a městem vyvrcholilo roku 1420, kdy lounští husité konvent přepadli, dobyli a zapálili. Jeptiškám se většinou podařilo včas prchnout a nalezly útulek ve svém sesterském klášteře, nejdříve v Zahražanech a pak v Mostě.
Po skončení husitských válek si Louny mohly ponechat vsi lounských magdalenitek s tím, že z jejich výtěžku postaví na Žateckém předměstí špitál pro chudé a kapli sv. Maří Magdaleny. Tento majetek se stal základem tzv. záduší z něhož se až do 19. stol. platil lounský špitál, kostely a škola. Z výtěžku těchto zádušních vsí byla pak financována výstavba kostela sv. Mikuláše a jeho oltář, škola a řada dalších projektů.[3] Magdalenitky však stále usilovaly o návrat svého majetku v Lounech a ještě roku 1629 jim potvrdil král Ferdinand II. jejich práva. V Mostě, odkud vedly svůj spor s Louny, měly v tamním magdalenitském klášteře i svůj archiv z Loun. Veškeré úsilí o znovuzískání Loun však bylo marné a magdalenitky se do Loun již nikdy nevrátily.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g h MACEK, Jaroslav. 950 let litoměřické kapituly. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 320 s. ISBN 978-80-7195-121-6. Kapitola Magdalenitky, s. 215.
- ↑ a b c d e f g h HAVRLANT, Jaroslav. Magdalenitky a středověké Louny. Svobodný hlas. 22. ledna 2004, roč. 13, s. 9. Dostupné online.
- ↑ a b Dějiny farnosti v Lounech [online]. [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.