Vlastimil Amort
Vlastimil Amort, křtěný Vlastimil Karel Augustin, též uváděn jako Vlasta Amort, (29. července 1880 Povel u Olomouce[2] – 29. srpna 1950 Praha) byl český sochař, výtvarník a dekoratér, příslušník československých legií v Rusku, účastník Ruské občanské války a tzv. Sibiřské anabáze. Byl členem uměleckého rodu Amortů, ze které nejvíce proslul jeho bratranec Vilém Amort.
| Vlastimil Amort | |
|---|---|
.png) | |
| Narození | 29. července 1880 Povel  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. srpna 1950 (ve věku 70 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | sochař |
| Rodiče | Alois Amort |
| Děti | Světla Amortová |
| Příbuzní | Václav Amort[1] (sourozenec) Vilém Amort (bratranec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí
editovatNarodil se v Povelu u Olomouce (pozdější součást města) jako syn sochaře Aloise Amorta a jeho manželky. Vychodil obecnou školu v Olomouci a měšťanskou školu v Přerově. Sochařské vzdělání získal v otcově dílně, v Praze se pak učil u svého staršího bratrance Viléma Amorta, jenž byl rovněž někdejším žákem Aloise Amorta. První zkušenosti získal např. při práci na umělecké výzdobě městského divadla v Plzni, na tehdejším mostě Františka I. (pozdější most Legií) v Praze, dále pak na dekoracích fasád mnoha budov v Uherském Hradišti, Uherském Brodě a Luhačovicích.
V roce 1911 se i s manželkou a malou dcerou odstěhovali do Ruska. Usadili se v Moskvě, kde Amort pokračoval v tvorbě: jeho prvním zdejším větším úspěchem bylo vítězství v soutěži o návrh pomníku advokáta N. Plavkova. Dále se podílel se také na organizaci carských slavností v roce 1912 u příležitosti stého výročí bitvy u Borodina, kde mj. zhotovil slavnostní brány a uměleckou výzdobu. Rovněž je autorem reliéfů na fasádě Chudožestvenného divadla (Umělecké divadlo) na Arbatském náměstí v Moskvě. Nebyl sdružen v žádném uměleckém spolku a v Rusku ze svých děl nikdy nepřipravil výstavu.
Česká družina
editovatKdyž roku 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a následně tak vstoupilo do válečného stavu s Ruskem, byl jedním z prvních iniciátorů vzniku tzv. České družiny, dobrovolnické jednotky Čechů a Slováků v ruské armádě. Podnikl několik cest napříč zemí, aby pro jednotku získal další brance, navrhl také podobu praporu České družiny,[3] následně zakreslený sochařem a legionářem Václavem Bařtipánem a vyhotoveným manželkami organizátorů jednotky. S Českou družinou absolvoval bojové nasazení na východní válečné frontě, kde vykonávala průzkumnou činnost a agitaci mezi vojáky rakousko-uherské armády. V červenci 1915 byl potom vojenskou lékařskou komisí osvobozen od konání vojenské služby a z armády propuštěn.
Následně pak pokračoval v sochařské činnosti, vytvořil v té době mj. soch, jako generála Brusilova, generála Kornilova, cara Mikuláše II., velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče Romanova a další. Po komunistickém puči v Rusku v listopadu 1917 se opětovně připojil k legiím a absolvoval s nimi tzv. Sibiřskou anabázi a obsazení oblasti Transsibiřské magistály, aby bylo možné vrátit se do nově vzniklého Československa lodní cestou přes přístav ve Vladivostoku. Celá řada jeho v Rusku vytvořených děl, většinou představitelů moci carského Ruska, byla následně bolševiky zničena.
V Československu
editovatPo návratu do vlasti začal pracovat v sochařském ateliéru Franty Anýže, při kterém byla v roce 1926 zřízena velká umělecká slévárna. Zde se Amort podílel na realizaci řady velkých projektů, mj. odlití bronzových vrat pro katedrálu svatého Víta podle modelu sochaře Otakara Španiela.[3] Na výstavě Památníku Odboje v refektáři Klementina v červnu 1927 představil sérii svých prací.
Po začátku okupace Čech, Moravy a Slezska Nacistickým Německem se zapojil do tzv. druhého odboje, především jako výtvarník a distributor ilegálních periodik V boj! a Rudé právo. 26. srpna 1941 byl kvůli tomu zatčen gestapem a uvězněn nejprve v Pankrácké věznici, dále v koncentračním táboře Terezín,[4] v říjnu 1941 byl pak transportován do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku.[3][5] Zde se 5. května 1945 dočkal osvobození tábora americkou armádou.
Úmrtí
editovatVlastimil Amort zemřel 29. srpna 1950 v Praze. Pohřben byl na pražském Vinohradském hřbitově.[6]
Ocenění
editovatV Rusku byl oceněn různými medailemi od cara Mikuláše II., gubernátora Dřenkovského, moskevského gradonačalníka Adrianova.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dostupné online.
- ↑ Matrika inv. č. 5657, sig. O VII 3, sn. 43 [online]. ZAO [cit. 2023-12-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c CSOL.CZ; MIRA. Vlastimil Amort a prapor České družiny. ČSOL [online]. 2019-12-19 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
- ↑ AMORT Vlasta 29.7.1880-29.8.1950 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
- ↑ Vlastimil Amort 29 July 1880 - 29 August 1950 v BillionGraves GPS Headstones | BillionGraves. billiongraves.com [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
Literatura
editovat- DĚJEV, Platon Ivanovič. Výtvarníci legionáři. V Praze: Čsl. legionář, 1937, s. 52. Dostupné online
- HUSÁK, Otakar, Josef VAVROCH, Vlasta AMORT a František TUREK. Naši padesátníci.: Zdeněk Ivánič Rejman. Legie: Orgán nezávislé jednoty československých legionářů.. Praha: Antonín Pastýřík, 31.7.1930, 5(31), 2-3, s. 2. Dostupné online
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlastimil Amort na Wikimedia Commons - Profil - Centrum pro dějiny sochařství
